Praha - Mike Patton by mohl mluvit všechny postavy rozhlasových Hajajů. Zmate vás hlasem sedmi různých frontmanů sedmi různých kapel, zpívá, křičí, řve, chrochtá, používá fistuli, vzdychá a fňuká. Jeden ze svých takřka nevyčíslitelných převleků předvede v úterý v pražském divadle Archa v rámci festivalu Stimul.
Sólovou podobu Pattonova současného vystupování dotváří italští ZU, kteří inklinují k tvrdé fúzi free jazzu, hradcoreu a punku. Patton se tedy představí v jedné ze svých hrubějších poloh.
Což skvěle sedí do rozevřeného vějíře zpěvákových aktivit, které charakterizuje slídění v archivech indiánské hudby s kapelou Tomahawk, groteskní stylový mišmaš Mr. Bungle, s kterým to táhne už od střední školy, nebo totální soběstačnost se spoustou milých hostů v projektu Peeping Tom.
Pro sledování Pattonovy kariéry aby měl člověk fenomenální paměť na jména. Všechno bylo nesmírně jednoduché do rozpadu stěžejní crossoverové formace Faith No More, v níž vyrostl z rozjíveného skejťáka do ulízaného týpka vyznávajícího perverzní pasáckou eleganci.
Do roku 1998 to byla jedna velká kapela a jeden fenomenální zpěvák, Pattona ovšem formule Faith No More svírala natolik, že jí už nedokázal vyhovět. Teprve po rozpadu skupiny se dokázal plně rozpustit ve všech hudebních odvětvích, které ho přitahovaly.
Kromě zmiňovaných Tomahawk vytvořil deathjazzmetalové Fantomas, s nimiž vystoupil i na trutnovském festivalu za velkého nepochopení publika, které ještě mělo v paměti v Česku oblíbené „Faithy".
Kromě toho spolupracoval s beatboxerem Rahzelem, newyorskými jazzmany, multiinstrumentalistou Johnem Zornem, objevil se na plně vokálním éterickém albu Björk Medúlla, anebo v poslední době figuroval v elektronickém projektu s Christianem Fenneszem.
Eklektický vkus kopíruje i linie labelu Ipecac, který Patton dostal na pozici jednoho z nejrespektovanějších nezávislých labelů v USA. Vydávají zde Dälek, kteří už se na festivalu Stimul představili v roce 2007, ale taky natolik rozdílné entity jako metaloví Isis, ruští kinematografičtí Messer Chups, grindcoreoví The Locust nebo gigant filmové hudby Ennio Morricone.
Pattona můžeme považovat za stejného, ne-li mnohem drsnějšího chameleóna a guru hudby, než býval David Bowie; ovšem s tím rozdílem, že když už koketuje s nějakým žánrem a klidně i písničkovým popem - jako s Peeping Tom, tak se vždy šklebí z výrazně cynické a nekompromisní pozice.
Mike Patton + ZU - Live
