Mnichov - "Zapomeňte na všechny problémy i na to, jak se jmenujete. Tohle bude nejlepší noc vašeho života," hecovala třítisícihlavé publikum zpěvačka Ana Matronic. Na koncertě v režii newyorských Scissor Sisters se zdálo, že osmdesát minut trvá třikrát kratší dobu.
Scissor Sisters na bezejmenném debutu jen osahávali možnosti tvůrčího revivalu, druhé Ta-Dah už dnešek nespoutaně interpretuje zvukem diskoték sedmdesátých i osmdesátých let a gay lookem. Ten je částečně přehnanou stylizací, dílem s přirozeným sebevyjádřením. Populární hudba v podání Scissor Sisters je zábavou pro všechny, kteří se za zvuku jejich tónů chtějí dosyta vyřádit.
-
Čtěte recenzi na album Ta-Dah:
Scissor Sisters - horečka sobotní noci
Ve Spojených státech zůstávají okrajovým bandem, ale Evropa Scissor Sisters zbožňuje, navazují totiž na její hudební tradici. Kupa ocenění, milionové prodeje i fakt, že kapela byla hlavní atrakcí berlínských oslav nového roku, to dokazuje. Německo svým úchylům rozumí.
"Dnes večer jste naší součástí," hřímala Matronic s robotickým tetováním na levé paži v hale Zenith. Na předměstí Mnichova v komplexu automobilky BMW při závěrečném hitu I Don´t Feel Like Dancing z Ta-Dah už tančili všichni.
Do té doby zpěvák Jake Shears, hlavní hlas kapely, stačil odhodit ponožky mezi lidi, z kvádra se svléknout do půl těla, převléct se do pláštěnky a nakonec na sebe vzít opéřovanou košili; naštěstí nebo bohužel na rozdíl od předchozích evropských koncertů nechal na sobě kalhoty. Svůj hystericky energický výkon uvedl písní She´s My Man, po které následovala Laura - a plyšový medvídek, který dopadnul na pódium, v jeho rukách skončil rozcupovaný na malé kousky.
Ostatní hudebníci stáli v pozadí: vousatý Babydaddy klidně měnil jednu kytaru za druhou a obstarával doprovodné vokály, kytarista Del Marquis jen občas se Shearsem a Matronic tančil kankánovou sestavu. Ze začátku plochý zvuk byl už při třetí I Can´t Decide vyvážený a plný, takže výběr z obou alb rychlostí blesku dospěl až k jedinému zklidnění při baladě Land of a Thousand Words.
Škoda, že takhle vyfintěnou postmodernu i s předskakující kapelou Wigs on Sticks (tři paruky na tyči opřené o mikrofony doprovází hudba ve stylu Diany Ross a The Supremes) v Česku jen tak neuvidíme. Na to těmhle úchylům ještě málo rozumíme.