Praha- Tereza Kerndlová bude letos reprezentovat Českou republiku v bělehradském semifinále hudební soutěže Eurosong.
Rozhodli o tom po čtyřtýdenním hlasování svými SMS televizní diváci. Kerndlová s písní Have Some Fun za sebou nechala devět dalších kandidátů na semifinále.
Vítězka národního kola se postup dozvěděla v závěru sobotního galavečera, který z Pražského výstaviště vysílala v přímém přenosu Česká televize. Minulý rok poslalo Česko svého zástupce do této soutěže poprvé; skupina Kabát ale neuspěla.
ČTĚTE VÍCE: Češi podruhé bojují o to, kdo zazpívá Evropě
Kromě vítězné Terezy Kerndlové i jinak národní kolo Eurosongu žánrově ovládla provinční a lokální parafráze na styl r'n'b.
Od Sámera Issy v uniformě připomínající kapitána letové posádky nebo duo Le Monde až po chráněnce vydavatelstvím RGM Music - zpěvačku L.B.P. a kapelu Toxique se vokalistkou, která ale nepředvedla o moc víc než obývákovou etudu holky, co se hřebenem místo mikrofonu napodobuje Gwen Stefani.
Z celkového kontextu upatlaného průměru čněli pouze Gipsy.cz, jejichž styl tvorby vlastně naplňuje to, co by se de facto dalo jako eurosong definovat. Ostudné se neukázalo ani vystoupení Čechomoru a roztomilé, byť unylé Ivy Frühlingové.
Schéma pořadu oproti loňskému roku oželelo obhájce a kmotry jednotlivých soutěžících, což přenos sice zrychlilo, ale dostala se tak do popředí zoufalá neschopnost moderátorské dvojice odbavit průběh večera jinak než technicky.
Aleš Háma předvedl spontaneitu, vtip a pohotovost Hrzánova kulturního referenta z filmu Homolka a tobolka, zatímco Kateřina Kristelová vedla rozhovory s odsekávanou kadencí reportérky, která se hlásí z místa hromadné dopravní nehody.
Atmosféra večera díky sporé show, ospalému publiku a barovým pultům po boku hlediště získala poměrně adriatický nádech - možná s poukazem na to, že letošní 53. ročník Eurovision Song Contest se bude odehrávat v Bělehradě.
Připomínala večer na letní terase, kdy klávesák všeuměl hraje světové hity v nepoznatelných verzích a turisté se za dvě eura můžou jako bonus vyfotit s jeho makakem.
Jestli o něčem, tak současné podoba Eurosongu přesvědčuje o kardinálním rozchodu vitální populární hudby s estrádním charakterem prezentace ukotvené v 70. letech.
Zatíženost tradicí několika dekád je tak v tomto případě svědectvím o faktu, že trend se vydal zcela jiným směrem.
Jestliže hudba vítězné Abby z roku 1974 i Celine Dion tomuto konfetovému modelu vyhovovala, pak se v situaci, kdy MTV nastolila zcela jiné principy a standardy konzumace popu, stalo z Eurosongu odkladiště pro Daniely Nekonečné celé Evropy a divák může v plném rozsahu docenit termín "arteterapie".
O tom svědčí, jak hrůzní vítězové s posmrtnou image Lordi, z roku 2006 nebo loňská celkově druhá kapela z Ukrajiny Verka Serduchka, která na to zase šla stylem "převlékneme se za spermie, bude sranda".
Ostatně celá loňská první šestnáctka interpretů pocházela z bývalých sovětských republik a zemích východního bloku - je zřejmé, že tyto země si z Eurosongu udělaly určitou symbolickou platformu pro "prosazení v Evropě", zatímco západní státy se o to příliš nezajímají.
