Berlín - U2 hrají na aktuálním turné meziplanetární ligu. Evropské stadiony fungují k vysílání jejich písňových družic spolehlivěji než základny NASA, přičemž dokáží přenést na zem emotivnost přistání na Měsíci. V Berlíně si o víkendu navíc stihli zahrát i s českými fanoušky.
Od jejich turné Zoo TV se pokaždé ptám, kam ještě můžou U2 ve svých stadiónových spektáklech zajít. Nakonec tváří v tvář jejich pódiu pokaždé zjihnu. Minulá šňůra Vertigo byla impozantní, ale už se zdálo, jako by jen destilovala osvědčené. Současné turné 360° jde oproti všem předpokladům ještě dál.
Přes upjaté ohrnování pysku alternativního světa dávají U2 znovu lekce o tom, jak udělat intimní rockový koncert. Zatímco takoví Rolling Stones nahrávají všem souvislostem stadiónové kapely, vyvolávajícím ve výsledku páchnoucí odér rockových dinosaurů, U2 odhazují balvan slávy a velikosti stejně mistrně jako Old Shatterhand polystyrenovou atrapu.
Věrni své podstatě, vypilovali k dokonalosti umění nastolit pocit jedinečnosti a soukromí na bezmála stotisícovém stadionu. Odtažitost a nadpozemskost světových megastars v bezprostředním kontaktu gumují až na podloží veškerého snobství.
Koncert turné 360° - pojmenované podle pódia designovaného tak, aby bylo stejně dostupné divákům z jakéhokoliv úhlu - obsahuje všechno, čeho jsme se od U2 schopni nadít. Emoční hra balancuje mimo oblasti kýče, který nahání pověstnou "husinu" divačkám muzikálů. Přes dechberoucí pódiový pařát s pohyblivým hroznem obrazovek a světelné myriády je to hlavně hudba, která je středobodem večera.
U2 hrají většinu nové desky a znovu ukazují, jak moc se ve své lenosti ustřelili kvapní soudci No Line On The Horizon, která se teď jeví jako jedna z jejich vůbec nejlepších. Co na tom, že hustota hymnických nápěvů "oh oh oh" je někdy příliš čitelným odkazem právě na stadiónovou prezentaci. Funguje to náramně a hlavně jen jako další podpůrný prostředek mnohem nosnějších sdělení.
Jedním z pilířů koncertu je oprášení dvaadvacet let nehrané The Unforgettable Fire ze stejnojmenného alba, které se právě teď náladou tolik potkává s aktuálním rozpoložením skupiny. Podobně jako Ultra Violet (Light My Way) z Achtung Baby, o kterém Bono nezapomíná připomínat, že moc dobře ví, kde ho natočili. A jeho Berlíňané mu rozumějí - stejně jako přítomný Wim Wenders, který je pozdraven křehkou verzí Stay (Faraway So Close!).
U2 nezapomínají na své hrdiny, ze kterých už mají dávno blízké přátele. Slavný jihoafrický bijec proti apartheidu Desmond Tutu dokonce namluvil na míru ušitý video vzkaz. Během Walk On se zase předmět písně ztělesňuje v na pódiu defilujících postavách s maskami barmské disidentky Do Aun Schan Su Ťij a nechybí ani hromadné narozeninové blahopřání Nelsonu Mandelovi.
Uvědomělost kapely, která je tolik trnem v oku ironickým posměváčkům, jde ruku v ruce nejen se sociálně angažovanými písněmi, ale i se zábavou remixové verze I´ll Go Crazy If I Don´t Go Crazy Tonight nebo autentickými momenty, které ruší eventuelní předvídatelnost koncertní choreografie.
Stárnoucí frontman, který už před přiléhavými oblečky dává přednost vytahanému triku, raději než na cedule "Hey Bono - Wanna Dance?" reaguje na sofistikovanější výzvy.
Když už totiž U2 nejezdí do Česka, čeští fanoušci s nimi aspoň hrají na berlínském pódiu.
K Angel Of Harlem zvou na palubu tři české kluky, nejspíš členy jedné z tribute kapel, kteří si bez váhání berou nástroje svých bohů a se samozřejmými tvářemi suverénně doprovázejí o hlavu menšího Bona, The Edge, Larryho Mullena a Adama Claytona, který se založenýma rukama vychutnává nečekanou přestávku. "My name is Štěpán, I am from Czech Republic," říká jeden z kluků potom, co si splnil svůj nejdivočejší sen.
Zastihli U2 v parádní formě: Bono zpívá jako už dlouho ne, The Edge obhajuje metál posledního kytarového hrdiny, Larry Mullen vypadá a hraje, jako by tu vlastně nebyl, a vysmátý Adam Clayton je se svou basou, která prý při Mysterious Ways zvlhčuje dívčí rozkroky, lordem zenu.
Dvě a půl hodiny uběhnou mžikem oka a vzápětí následuje mravenčení stavebních dělníků po vesmírné stanici, jak se pódiu vyvinutému společností Blackberry říká. Identické dvojče se už ale tyčí na jiném stadionu a čeká na následující večer, aby bylo kulisou další výjimečné události.
