Recenze - Málokterý interpret posledních dvou dekád dokázal obalit svoji hudbu do tak osobité a zároveň rafinované mytologie jako švédská dvojice The Knife. Z jejich podvratných taktik by se zatočila hlava i Lady Gaga - sourozenecké duo Karin a Olaf Drejerovi komunikuje s médii v zakódovaných vzkazech, přebírá hudební ceny v maskách mimozemšťanů a jejich desky ohlašují surreálné klipy a politicko-umělecké manifesty.
Ani fakt, že jméno jejich třetí dlouhohrající desce Shaking The Habitual propůjčil citát francouzského filosofa Michela Foucaulta, ale nemůže posluchače dostatečně připravit na výzvu, kterou před něj staví sto minut temného existenciálního elektra.
The Knife si svoji pozici hrdinů alternativní scény vybudovali postupně a velmi rafinovaně. Ještě v polovině nulté dekády produkovali singly pro popovou zpěvačku Robyn, Karin zpívala v klubovém hitu skupiny Röyksopp What Else Is There? a jejich skladba Heartbeats v akustické coververzi José Gonzáleze se díky reklamě s balónky poletujícími městem stala globálním trhákem.
Jenže Drejerovi pak navlékli makabrózní masky morových doktorů a vydali svůj dark-synthpopový monolit Silent Shout - dost možná nejvlivnější album na nezávislé scéně za posledních deset let. Následná sólovka Karin pod hlavičkou projektu Fever Ray v roce 2009 fantasticky propojila severskou přírodní mystiku s chladnými zvuky syntezátorů a připsala další kapitolu do mytologie The Knife. Na jejich novou studiovou desku jsme ale museli čekat další čtyři roky.
Skoro to vypadá, jako kdyby se The Knife sami zalekli své slávy a s Shaking The Habitual schválně natočili ještě temnější, experimentálnější a celkově divnější album, které má oddělit zrno skutečných fanoušků od plev přelétavých hipsterů vyznávajících kult sourozenecké dvojice ze zištných důvodů. Název nového alba rozhodně nelže - Shaking The Habitual skutečně dost drsně otřásá navyklými způsoby jak poslouchat pop.
A nejsou to jen podezřelí na první pohled - dvacetiminutový drone-ambientní epos Old Dreams Waiting to Be Realized umístěný provokativně uprostřed kolekce (pokud posloucháte digitální verzi, samozřejmě) či desetiminutová skladba Fracking Fluid Injection, která zní, jako když někdo mučí žiletkami dechovou sekci orchestru. Už úvodní skladba A Tooth For An Eye je zmutovaná world music, v níž industriální šrumy hrají komplexní rytmy afro-karibského žánru calypso. V pilotním singlu Full of Fire pak The Knife na ploše devíti minut nabízí svoji verzi šamanské hudby pro 21. století postavené na agresivních techno beatech a hororových pazvucích.
Prozření skrze bolest
Na začátku devadesátých let hltali fanoušci taneční scény knihy psychedelických filosofů Terence McKenny či Timothy Learyho a spolu s nimi věřili, že drogy a moderní technologie nám pomohou povznést lidskou duši na nový stupeň existence, který nás definitivně osvobodí.
The Knife byli vždycky fascinováni počátečními stádii klubové kultury, ať už to byl house (album Deep Cuts), nebo techno (sólové počiny Olafa Drejera) a tribální rytmy nové desky k této techno-spiritualitě silně odkazují. Nikdy se ale nespokojí s romantickým okouzlením psychedelického zážitku a jdou hlouběji.
I tradičněji vystavěné skladby Wrap Your Arms Around Me či Without You My Life Would Be Boring, které by při troše fantazie zapadly na Silent Shout či Fever Ray, v sobě mají něco velmi znepokojivého, jakousi latentní agresi, neklid a bolestnou intenzitu.
The Knife tentokrát nenabízí útěšné cukrátko popu, spíše jako kdyby své posluchače chtěli přinutit k prozření skrze bolest. Delší atmosférické skladby jako Cherry On Top vlákají posluchače nenápadně do svých osidel a pak ho nechají bez milosti ztratit v labyrintech divných zvuků. Stejně jako u obdobného loňského dvojalba amerických rockerů Swans (The Seer) připomíná poslech celého alba jakousi dobrodružnou výpravu, do jejíhož konce dorazí jen ti nejodvážnější posluchači.
Shaking The Habitual je zvukově mimořádně originální album, které se vzpírá snadnému zkonzumování. A to je na něm to nejlepší. „Tohle je tak obří a hutné album, že ho nelze pochopit za dva dny," konstatuje na konci své „předčasné" recenze portál Stereogum.com a s autorem nelze než souhlasit. Možná, že k jejímu definitivnímu vstřebání ale nebude stačit ani měsíc. Či rok.
Možná v létě pomůže živá premiéra The Knife na Colours of Ostrava.
The Knife - Shaking the Habitual. 2xCD, 3xLP. 98 minut. Rabid/Brille/Mute, 2013.
