Praha - První část večera hrálo mladé seskupení, které kolem sebe vytvořila pětadvacetiletá houslistka Anna Mlinariková, v druhé polovině vystoupila jedna z živoucích legend a držitel ceny Grammy Sugar Blue.
Anna Mlinariková je absolventka Konzervatoře Jaroslava Ježka a Berkley College of Music v Bostonu. Její doprovodné trio Ondřej's Band vystupuje ve složení Ondřej Fišer kytara, Ondřej Podhajský baskytara, Ondřej Pomajsl bicí.
Repertoár seskupení je skutečně pestrý. Stylově zahájili skladbou I hear music od Stéphana Grappelliho, přes hudbu filmovou a skladeb vlastních se přenesli až k jazzové úpravě Bachova houslového dvojkoncertu D dur. Part druhých houslí hrál na kytaru Ondřej Fišer. Na to, že spolu tito muzikanti hrají teprve od dubna letošního roku, předvádějí vynikající výkony. Na Mlinarikové je sice vidět, že se jedná o mladou interpretku, která si ještě není zcela jista sama sebou, ale má v sobě potenciál, který slibuje velkou osobnost české (a možná nejen české) jazzové scény. Až najde kapela svůj vlastní styl, ve kterém se ujednotí, mají se její posluchači na co těšit. Ukázky jsou na jejích stránkách.
Sugar Blue (vlastním jménem James Whiting) již v Praze na festivalu se svými foukacími harmonikami jednou vystupoval, a to v roce 1984, kdy se do Prahy podíval v podstatě náhodou jako záskok. Od té doby se ale hodně změnilo. Už v roce 1985 získal Grammy za nejúspěšnější bluesové album (Blues Explosion), na několika deskách spolupracoval s Rolling Stones, kteří mu dokonce nabídli stálé angažmá, které však nepřijal a vydal se na sólovou dráhu. Spolupracoval třeba i s Bobem Dylanem.
V Praze vystoupil s triem GK Band, který vede basista Jiří "George" Kozel, před lety hrávající s Blue Effect, dnes žije ve Švýcarsku. Na kytaru hraje Američan Jerry Cambell a Jimmy Pendleton na bicí. Výkon, který spolu předvedli v Redutě, byl fantastický. Koncert stál hlavně na klasickém rocku zahraném s neuvěřitelnou bravurou a samozřejmostí. Sugar se předvedl především jako fenomenální harmonikový mág a předváděl kousky ne nepodobné tomu, jak hráli Doors v nejlepších letech. Také jeho osobitý pěvecký projev (trochu snad připomene Toma Jonese), kterým naprosto skvěle zvládá blues, rock i rock´n´roll je v doprovodu výtečného Pendletona skvělý zážitek.
Atmosféra během koncertu v redutě byla vřelá i přes to, že se sešlo několik generací posluchačů a někteří návštěvníci určitě nečekali takový beatový "nářez", jaký Sugar Blue předvedl. Jeho harmonika pak v uších zněla ještě dlouho po poslední skladbě.Úterní večer patřil k jednomu z vrcholů jazzového festivalu v Redutě.
