Harmonogram sliboval (jako každý rok) pomalý a tichý začátek, od kterého se program měl rozjet k vrcholům večera. A tak jako první na pódium tanečního sálu kulturního domu nastoupila písničkářská dvojice Nestíháme. Vtipně navázala komunikaci s publikem a pozornost si udržela po celou produkci.
Leč oba pánové se rozloučili už po šesti písničkách, založených hlavně na chytlavých melodiích, což překvapilo i pořadatele. Od vítězů Porty a chlapíků, kteří za sebou mají už nespočet koncertů, by našinec čekal víc.
O kom ještě uslyšíme
Zpěvák Mário Bihári střídal při svém vystoupení klavír s akordeonem. Sice podobné, ale procítěné, melancholické cikánské melodie donutily spoustu diváků vstát ze židlí a houpat se na parketu do rytmu. Z pódia ho vyprovázel potlesk vděčného publika. Kdo má rád cikánskou muziku a chce jít najisto, ať navštíví Biháriho koncert.
I skupina Miou-Miou se líbila, ač originálnost její hudby určitě nepramení z použité francouzštiny. Silné melodie vycházející z šansonu, účelně použitá elektronika a skvělá show, v níž má hlavní roli zpěvačka Karolína Dytrtová - to jsou základní kameny úspěchu pětice, o které nejspíš ještě uslyšíme.
…na koho přišli…
Prvním z vrcholů byla exhibice Jablkoně, té šlechtěné i té plané. Ať to byla klidně plynoucí Bláznivá, rozverná Říkadla nebo geniální Píseň bezdomovce, kapela se ukázala jako nejrozmanitější účastník festivalu; zcela oprávněně si publikum opakovaně vyžádalo přídavek.
Kvůli cestovním problémům kapely November 2nd došlo k posunu a po Jablkoni nastoupila na pódium desítka (dle skvělého výkonu soudě bez obsahu alkoholu) hudebníků, na kterou stejně jako dvanáctileté děvče z Kralup ("jo, je to celý docela dobrý, ale já přišla na Sto zvířat") čekalo nemalé procento z více než 500 diváků.
Roztančení fanoušci se od nich dočkali hitů jako Ty vole, na základní škole nebo Nikdy nic nebylo. Kořením vystoupení rytmické kapely byla společná píseň s frontmankou November 2nd Sašou Langošovou, o které zpěvák Jan Kalina prohlásil, že je jeho dcerou z prvního manželství.
Saxofonista "Zvířat" Jiří Hanzlík tuhle skandální informaci nepotvrdil, zato prozradil, jak vzniklo spojení Langošové se Sto zvířaty. "Poznali jsme se na zájezdech do Kopřivnice, Saša pak hostovala na našem předposledním cédéčku a občas s ní spolupracujeme dodnes," vysvětlil s tím, že je mile překvapen atmosférou Lednového Undergroundu. "Loni v létě jsme tady hráli na festivalu Zelenej Zákal, kam přišlo podstatně méně lidí." Charismatický hudebník dodal, že Zvířatům jde hlavně o zábavu; to se jim podle něj i podle ohlasu fanoušků daří.
November 2nd na pozdějším příjezdu určitě nevydělali. Už se blížila půlnoc a mnoho diváků se raději šlo domů vyspat. Ale pořád zbylo dost lidí, kteří slyšeli část jejich příjemného repertoáru včetně hitů Cut Up a Tomcat Blues; Langošová opět zazpívala skvěle.
…a exotika na závěr
Poslední vystoupivší kapela, milo, působila nejvíc exoticky, aspoň co se kostýmů týče. Nejvíc zaujal frontman "Kapitán Eglebi" - hlavně brýlemi s červenými obroučkami. Jejich produkce byla především show, stylem by se dali přiřadit k bigbítu a zbývající diváky každopádně drželi ve varu až do konce.
Letošní Lednový Underground měl největší návštěvu v historii. Termín se ukázal jako chytře zvolený, pro hodně kapel je vystoupení v Kralupech startem do nového roku; to samé platí o fanoušcích. Festival má velký potenciál; příští ročník ukáže, zda jej využije.
#reklama
