reklama
 
 

Recenze: Slipknot v maskách odehráli možná nejhlasitější koncert v historii O2 areny

12. 6. 2019 11:10
Byl to asi nejhlasitější koncert v historii pražské O2 areny. Třásly se i luxfery před pánskými toaletami.

Americká kapela Slipknot včera k prasknutí nacpanému sálu udělila lekci z extrémního metalu - a nadšené publikum zválcovala neslýchaným přívalem energie.

Slipknot na metalové scéně nejsou žádnými nováčky. Vznikli před čtyřiadvaceti roky ve státě Iowa a z původního tria se postupně rozrostli na devítičlennou partu, v níž důležitou roli hrají bicí nástroje. Vedle bubeníka sestavu ženou kupředu dva perkusionisté.

Ozdobou souboru je od roku 1997 zpěvák Corey Taylor, známý také ze svého druhého působení ve skupině Stone Sour, kterou dokonce pomáhal založit, či hostování na nahrávkách třeba v Česku populární finské Apocalyptiky.

Taylorův výkon ve včerejší zhruba dvouhodinové show byl jedinečný. Nejenže bez potíží uzpíval zběsilá tempa, ale celou dobu zněl čitelně a srozumitelně. Na rozdíl od jiných souborů podobného stylu se neomezoval jen na výkřiky, skřeky nebo chrčení.

Shodou okolností Slipknot v Praze vystoupili přesně týden po tom, co se na stejném pódiu O2 areny ukázali jiní významní představitelé světové špičky, o něco starší losangeleská kapela Tool. Divák měl tedy možnost srovnat dvě v mnohém protikladné metalové špičky.

Obě kapely přišly s přísnou stylizací, přičemž Tool vsadili na mystické tajemno. Koncert odehráli skoro v úplné tmě a zpěváka Maynarda Jamese Keenana nebylo vidět. Jeho hlas zazníval ze tmy jako hlas boží.

Slipknot naopak včera hodně pracovali se světly, která občas brutálně pálila do očí. I tentokrát ale důležitou roli hrála tajemnost - všichni muzikanti vystupovali v maskách, aby podtrhli význam souboru jako jednoho celku. Kdysi se příslušníci Slipknot dokonce označovali čísly, například Corey Taylor měl osmičku. Po smrti zakládajícího člena Paula Graye roku 2010 však od anonymizace pozvolna ustoupili.

Oproti úhledně vyšlechtěné show Tool, kde každý krok měl svůj význam, se na pódiu Slipknot odehrával hysterický chaos. Nebylo to sice tak divoké, jak vyprávějí legendy z minulých let, ale jistý pocit organizované nepřehlednosti diváci vycítili. Pokud tedy, zmámeni energií, potrhle netancovali a dívali se na scénu.

Ve srovnání s Tool nabídli Slipknot zběsilost proti rafinovanosti, šílenství proti intelektu. Tool byli statičtí, jako by se stále hlouběji zavrtávali do svého světa, zatímco Slipknot uháněli s neuvěřitelnou rychlostí dál - a v závěrečných skladbách tempo ještě zvýšili. Tool byli ostří a zároveň křehcí jako skleněné střepy, Slipknot připomínali všeničící lavinu balvanů.

Žánr nu metal, jehož jsou Slipknot inspirujícími představiteli, hodně pracuje s elektronikou. Pro členy Slipknot jsou však důležitější obě spíše metalově "konvenční", vymazlené, ale zbytečně neexhibující kytary. Elektronika v podobě samplů a efekty pouštěné z gramofonů vyplňují robustní zvukovou hmotu ansámblu.

Slipknot

O2 arena, Praha, 11. června

Přesto se v průběhu večera objevilo mnoho někdy až brutálních industriálních zvuků. Show mělo předehru v podobě surového abstraktního elektronického ambientu a podobné šumy podmalovávaly také krátké mezihry, v nichž se kapela připravovala na další skladbu.

Slipknot nejsou hudbou pro jemné a citlivé duše. Hrají pro určitou cílovou skupinu, kterou se v žádném případě nesnaží rozšiřovat. V jejich nekompromisním pohledu na svět se výstižně zrcadlí název úvodní písně People = Shit. Buďto to ber, nebo odmítni. Nic mezi tím.

autor: Josef Vlček | 12. 6. 2019 11:10

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama