Rozhovor - Se stejnými klátivými pohyby působí Róisín Murphy na pódiu chvíli sebejistě, chvíli odevzdaně. Během rozhovoru její nálada kolísá podobně; s tím rozdílem, že při otázkách na hudbu se propadne do ospalosti, z níž ji vzbudí cokoli týkající se oblékání a hadříků.
Dalo by se to vykládat jako znuděná marnivost popové hvězdy a něco na tom jistě bude; ale ve všem, co Róisín Murphy kdy dělala, byla móda neustále přítomná jako médium, které dokáže podtrhnout, co jinak hudba, koncert nebo videoklip sdělit nedokážou.
Čtěte také: Parádnice Róisín přijede napodruhé. A s celým šatníkem
Stejně tomu jistě bude i na jejím druhém letošním koncertě v Praze. Róisín Murphy vystoupí v rámci festivalu Electronic Beats 14. listopadu. Spolu s ní se ve Veletržním paláci objeví elektroničtí veteráni The Orb nebo Red Snapper a po jejich boku žhavá newyorská aktualita křísící estetiku gay-disca, Hercules and Love Affair.
Překvapilo mě, žes v říjnu vystupovala na speciálním koncertě k narozeninám Jacka Danielse v Lynchburgu. Jako irskou holku bych tě spíš tipoval na Jamesona.
Vůbec ne. Jacka Danielse nikdy nepiju a chlast vůbec nemám ráda. Ale byla to skvělá šance zahrát si s různými muzikanty a zkusit najít nový způsob, jak interpretovat moji hudbu. Nejdřív jsem dorazila do Nashvillu, kde jsem celý den zkoušela s těmi neuvěřitelnými chlapíky, kteří hrávali s Elvisem nebo Neilem Youngem. Zahrála jsem pár svých věcí i pár coververzí včetně Slave to Love od Bryana Ferryho, kterou nedávno použil v reklamě na Gucci. Z toho jsem měla velkou radost.
Mohla bys z hlediska skládání porovnat svá dvě sólová alba? Přece jen se musí lišit v principu: první Ruby Blue vznikalo čistě s Matthew Herbertem, na druhé Overpowered sis pozvala spoustu skladatelů a producentů.
Byly to naprosto odlišné zkušenosti. Podepisovala jsem smlouvu s EMI už se záměrem pracovat s různými tvůrci: řekla jsem jim, že chci natáčet stejným způsobem, jakým vznikají popová alba. To znamená, že budu střídat autory; nakonec jsem pracovala se šesti různými producenty. Byl to naprosto jiný způsob práce, než na jaký jsem byla zvyklá, experimentálnější a s větším důrazem na náhodu.
Když spolupracuješ jen s jedním člověkem, tak se musíš vzdát takřka poloviny své vize. Musíš si uvědomit, že tvůj hlas se počítá jen z 50 procent. Dřív jsem šla do studia s Markem Brydonem ještě s Moloko nebo Matthew Herbertem a čekala, co se stane. Nyní jsem už musela mít jasnou představu v hlavě a mým cílem byla disco nahrávka. Dobře jsem se připravila a fungovala jsem jako šéf, a ne jako partner.
K tomu musí být člověk soustředěnější už proto, že Andy z Groove Armady má k hudbě určitě jiný přístup než třeba Richard X.
Ano... Ale vůbec ne. Na každém songu dělalo víc lidí, a když se mi nelíbilo, kam ho směřuje jeden, tak jsem se prostě sebrala a jela za jiným. Vlastně ti to poskytuje nekonečně možností.
V patnácti ses rozhodla, že zůstaneš v Anglii a nevrátíš se s rodiči do Irska. Kromě toho, že mě fascinuje, že tě tam nechali, by mě zajímalo, jak jsi přežívala?
Díky laskavosti přátel a hlavně jejich rodičů. Bydlela jsem u matky svého přítele, dokud mi nebylo šestnáct. Pak jsem si na sociálce zažádala o peníze na bydlení, dostala jsem je. Pořád jsem bydlela hned za rohem od mého přítele a se spolužákama jsem se scházela na večeři v hospodě poblíž.
To nezní tak strašlivě, jak jsem si představoval.
Mohlo. Když se na to dívám zpětně, tak se mohli strachovat jen moji rodiče, ale já se fakt nechtěla vrátit zpátky do Irska
Když si prohlížím obal tvého posledního alba Overpowered, jsi na něm vyfocená v kostýmu, který vypadá napůl jako róba extravagantní divy a napůl jako kostým klauna. Sedí ti tahle stylizace?
Všechny druhy umění, všechna díla, která se mi líbí, v sobě obsahují extrémy. Černou a bílou. Glamour a módu pokládám za druh umění a doufám, že v mém podání nepůsobí povrchně, poněvadž se jejich prostřednictvím snažím vyprávět dost komplexní příběhy. Extrémy, které se snažím prezentovat na koncertě, jsou síla a zároveň křehkost. Půvab i nevděk v jednu chvíli. Upřednostňuji radši komplexnost než jednoznačnost.
Róisín Murphy - Overpowered
Název alba Overpowered sugeruje, že jsi přemožená; ale kdykoli jsem tě viděl na pódiu, působilas neskutečně suverénně. Existuje něco, co tě doopravdy přemůže?
(Mlčí.) Lidé se mě na to ptají tak často, že už ani nevím, co ta otázka znamená. Samozřejmě, že mě často něco přepadne, mám osobní život, pohybuji se v reálném světě.
Už jsme trochu načali módu: Jaký byl ten nejextravagantnější a nejmíň pohodlný oblek, který jsi kdy měla na pódiu?
Na jedno focení jsem měla šaty od Viktora a Rolfa se světelnou konstrukcí. Bylo to velmi těžké, velmi bolestivé a velmi nebezpečné, protože se fotilo za hodně větrného dne - a jak byly šaty připoutané ke konstrukci, chovaly se jako lodní plachty. Nemohla jsem se vůbec pohnout, natož zvednout nohy.
Jak si vybíráš návrháře, s kterými budeš spolupracovat na klipech nebo koncertech? Sleduješ časopisy?
Zajímá mě to, chodím na přehlídky, sama už mnoho let dělám styling. Znám lidi z módní branže v Londýně, kteří mi často a rádi nějaké věci půjčují. S módou mám skvělé vztahy. Módní svět má větší porozumění pro moje freak úlety; více porozumění, než kdy měl hudební průmysl.
Mohla by to být tvoje budoucí kariéra? Navrhovat pro vlastní kolekci - podobně jako Gwen Stefani?
Nevím. Možná, jsem tomu otevřená. Možná by mě ale víc zajímalo věnovat se filmu, klipům nebo dělat styling jiným interpretům. Ale úroveň znalostí a zkušeností, díky nimž můžeš navrhovat vlastní kusy, pořád nemám zvládnutou.
Z toho usuzuji, že si užíváš i videa, protože před kamerou působíš velice...
Miluju točit videa. Je to sice vždycky stresující, protože nikdy není dost peněz, ale zbožňuju to. Už od prvního klipu jsem se nemohla dočkat, až dorazím na plac. Celou noc předtím jsem nespala, jak jsem se těšila. Natáčeli jsme s mojí kamarádkou režisérkou Dawn Shadforth, která se pak proslavila velkými produkcemi pro Kylie Minogue nebo Goldfrapp. Ale abych to shrnula, v klipu jsem účinkovala dřív než na pódiu. A neskutečně mě baví, jsou kolektivní dílo, nepatří ani hudebníkovi, ani režisérovi, ani firmě, můžou sloužit jako reference pro cokoli z toho, objevit se na jakémkoli internetovém serveru.
Když už se takhle bavíme, máš slabost pro nějaké konkrétní doplňky? Něco, bez čeho nevylezeš na ulici.
Mám všechno. Klobouky, tašky, šátky, pásky, boty, náhrdelníky, řetízky, náramky, náušnice, sluneční brýle. Všechno. Jsem sběratel, chodící muzeum. Je to moje vášeň stejně jako můj přítel, který sbírá umělecké monografie a má jich už asi dvacet tisíc. Máme hodně zasekanou domácnost.
