Ringo Starr, bez několika roků osmdesátiletý, stále svěží, charismatický, včera vystoupil v pražském Kongresovém centru.

Vysoký věk nedal znát, na pódium vždy přiběhl až chlapecky, před mikrofonem se rytmicky klátil zleva doprava. V uchu náušnice, na sobě úzké kalhoty, vypadal fit a ve formě. Co netrefil při zpěvu, bohatě vynahradil značnou dávkou energie. "Kolik je v sále mladých holek? Osm devět, dobrá," shazoval se neustále jako nějaký veterán, přitom tak vůbec nepůsobil.

Kdo ho dosud neviděl, snadno pochopil, proč v začátcích Beatles vznikl kult právě kolem Ringa. Ostatně když bubeník roku 1964 se spoluhráči prvně přijel do Ameriky, tamní teenageři bez jeho svolení spustili vážně míněnou kampaň Ringo for President - dodnes se na aukcích objevují trička nebo placky.

V Praze včera střídavě usedal za bicí značky Ludwig, jimž je věrný již pětapadesát roků, a postával před mikrofonem.

Jednoznačně byl hvězdou večera, přesto ze své sólové dráhy uvedl minimum skladeb: z půl roku staré studiové desky ani jedinou, z těch starších třeba Photograph nebo It Don't Come Easy, kterou s Georgem Harrisonem zpíval na slavném Koncertu pro Bangladéš.

Ovšem počet nahrávajících mobilních telefonů v sálu desetinásobně vzrostl, teprve když Ringo zařadil něco od Beatles - postupně došlo na I Wanna Be Your Man, již mimochodem prvně nahráli "konkurenční" Rolling Stones, psychedelické country Don't Pass Me By z takzvaného Bílého alba, davem vytleskanou Yellow Submarine nebo závěrečnou With a Little Help From My Friends.

Takticky neopomenul Boys, singl někdejší americké dívčí skupiny The Shirelles, který Beatles v 60. letech převzali do repertoáru. Byl to čistě dívčí song o chlapcích, navíc černošských, v USA to tehdy mělo politické konotace a dnes by mělo znovu.

Protože zbytek kapely za zpívajícím Ringem v tu chvíli neustále opakoval sborové "bap šua, bap bap šua", symbolicky tím vzdal hold dnes pozapomenutému žánru doo-wop, jejž z amerických hitparád vytlačila právě takzvaná britská invaze spojená s Rolling Stones a Beatles.

Píseň Boys kdysi od dívčí skupiny Shirelles převzali Beatles. Takto ji hraje Ringův band. | Video: Universal Music

Ovšem Ringova současná kapela není revivalem Beatles. Počátky formace nazvané All-Starr Band se datují do konce 80. let minulého století, kdy měl bubeník tvůrčí útlum a trpěl závislostí na alkoholu: krátce předtím vystoupil opilý v talkshow a značně tím rozezlil moderátora.

"Když přerušil rozhovor a producenti ho šli přesvědčovat, ať se vrátí před kameru, dal jsem si v zákulisí dalších pár sklenek koňaku," vyprávěl Starr později.

Pak si ale nesnáze přiznal, šel na detox a roku 1989, už zase čistý jako lilie, přijal producentskou nabídku postavit si hvězdnou kapelu, předčasně naplnit oblíbený hudební sen, že se všichni muzikanti jednou sejdou v nebi a budou spolu jamovat. All-Starr Band se řídí myšlenkou "nebudeme čekat, uděláme to hned".

V sázce tehdy bylo hodně, Ringovi se komerčně nedařilo a plnohodnotné turné neabsolvoval od rozpadu Beatles, jejichž vystoupení navíc bývala kratší a bubeník při nich zpíval minimálně. Do první sestavy All-Starr Bandu však najal skutečnou špičku: kytaristu Joea Walshe z Eagles, klavíristu Dr. Johna nebo někdejší členy rockového The Bandu. A začal sklízet jednu příznivou recenzi za druhou.

Od té doby se Ringova sestava mnohokrát proměnila, do Prahy včera přijela její už třináctá podoba. Princip je pořád stejný: muzikanti si "předávají štafetu", vzájemně se představují, každý hraje největší hity svých kapel a Ringo na to dohlíží jako vlídný konferenciér. Na bicí se příliš soustředit nemusí, to zásadní za něj odehraje druhý bubeník Gregg Bissonette - a není to kvůli věku, pomocného bicistu měl Ringo v sestavě od začátku.

V Kongresovém centru včera All-Starr Band uvedl jedenadvacet skladeb, většinou příjemně krátkých a žánrově pestrých: postupně zněly ča-ča, rokenrol, rockabilly, doo-wop, hispánský rock, reggae, osmdesátkový pop, každá z jiného těsta. Ve slabších chvílích to připomínalo Oldies radio, průpovídky i skladby stejné jako před čtvrtstoletím, muzikanti však po celou dobu drželi vysokou laťku.

Letos se do All-Starr Bandu po pěti letech vrátil skotský písničkář Colin Hay - v Praze připomněl svou bývalou kapelu Men at Work včetně jejího největšího hitu Down Under, postaveného na australských reáliích. Hay ho zazpíval svým dnes už jinak neužívaným přízvukem z doby, kdy v Austrálii žil.

Colin Hay v All-Starr Bandu zpívá píseň Down Under od své kapely Men at Work. | Video: Colin Hay

Bělovlasý baskytarista Graham Gouldman připomněl několik singlů své někdejší anglické skupiny 10cc, perkusista Warren Ham opakovaně bral do ruky saxofon či flétnu a ve sborových zadních vokálech zpíval ten nejvyšší. A pak tu byl instrumentálně nejzdatnější muž večera, proslulý kytarista Steve Lukather, účinkující na stovkách popových i rockových nahrávek a především spojený s americkou kapelou z 80. let Toto.

Její největší hit Africa nezazpíval, jiné včetně Rosanny však ano. A hráčsky odváděl nepozoruhodnější výkony ve skladbách uvedených Greggem Roliem, pro změnu bývalým varhaníkem Carlose Santany. Jím proslavené tracky jako Black Magic Woman nebo Oye como va pojal Lukather na velké ploše, s četnými sóly.

Měl ostrý tón, při sólech krásné vibrato a moudře zvolil jiné zkreslení než Santana. Hrál za sebe, osobitě, nenapodoboval. Vrcholně improvizoval zejména v Santanově písni Evil Ways s rytmickým ča-ča základem - Lukather ji vygradoval vazbeným sólem plným šestnáctinek hraných hbitými příklepy a odtrhy na kytaře.

Praha tak poměrně krátce po sobě zažila oba ještě žijící členy Beatles. Kdo byl předloni na vystoupení Paula McCartneyho v O2 areně, mohl srovnávat: McCartney koncertoval pro zhruba šestkrát početnější publikum, večer proměnil v plnohodnotnou beatlemanii, v mnoha jeho částech působil seriózně.

Naopak Ringo v komornějším Kongresovém centru vyzněl až rošťácky, pořád žertoval, hopsal, různě se poškleboval, co chvíli do davu hodil nějaké to "véčko", tedy univerzální symbol míru a lásky, v Česku neodmyslitelně spjatý s Václavem Havlem. "Kdo přijde na můj koncert, musí očekávat, že bude milován!" vzkřikl v jednu chvíli Ringo a v noci ještě obecenstvu roztomile vzkázal na Facebooku: "Hej Praha, je to už dávno, díky moc, že ​​jsem skvělá. Mír a láska, R***."

Možná v téhle rošťárně byl nakonec smysl večera: gesto ruky se dvěma vztyčenými prsty, ukazováčkem a prostředníčkem, je stejně tak spojené s Winstonem Churchillem a vzdorem proti nacismu jako s mírovým hnutím z 60. let, kdy takto Američané vyjadřovali odpor vůči válce ve Vietnamu.

K tomu samozřejmě přilnuli Beatles, kteří "mír a lásku" propagovali už během takzvaného léta lásky roku 1967, na vrcholu hnutí hippies.

Tehdy zjednodušeně řečeno Rolling Stones podněcovali rebelantství, protestsongy Boba Dylana rezonovaly mezi aktivisty a Beatles byli pacifisté - po jejich rozpadu věc do extrému dohnali John Lennon s Yoko Ono.

Jak si mezi sebou včera muzikanti předávali štafetu, Ringo působil, jako by ji ze všeho nejvíc přebral od Lennona. Soudě dle nadšení, s nímž se obecenstvo při poslední skladbě nahrnulo pod pódium, to přijali všichni - až na osamělého protestujícího, který před Kongresovým centrem hlasitě volal, že Lennon s Harrisonem propadli Satanovi a že vstup do božího království je na rozdíl od Ringova koncertu zdarma.

Co na tom, že s odkazem "hříšných" Beatles se před osmi lety usmířil i Vatikán. Ringovo poselství je jasné: každému alespoň jedno "véčko".