reklama
 
 

Recenze: Tata Bojs jsou stále více sami sebou. Textově vytříbené album zadrhává jen hudebně

Aktualizováno 16. 10. 2015 19:39
Familiárně a přitom nově zní deváté řadové album pražských Tata Bojs. Po čtyřech letech přichází se třinácti novým písničkami, v nichž tentokrát uslyšíme více popu a méně experimentu než dříve. Retro zvuky, hlasové samply, netradiční hosté a vůbec prvky známé z předchozích období jejich tvorby ovšem naštěstí nezmizely. Milan Cais, Mardoša a jejich spoluhráči jako by vzpomínali na staré dobré časy, ale zároveň si uvědomovali, že se ustavičně musí posouvat vpřed. Více v recenzi Jana Mazury.

Recenze – Charakteristickým znakem Tata Bojs vždy byly skvělé texty, postavené na homonymech, metaforách či přesmyčkách. Na nové desce A/B jich je i tentokrát celá řada.

Hned úvodní Nadčasová s chytrým využitím anglicko-české slovní hříčky „minulost je past – přítomnost je prezent“ naznačí, že před sebou máme příjemných třiapadesát minut. V tom nás pak utvrdí i následující Gastronaut s nenápadnými orientálními názvuky podtrhujícími refrén „zamkněte východ na dva západy“. Souvislost se současnou migrační vlnou je nicméně čistě náhodná...

Jiným příkladem nápaditého textu jsou svižné a humorné Kamarádky, které humorně popisují časté mezilidské vztahy a ženské povahové vlastnosti z mužské perspektivy. Stejně jako ve dvou jiných skladbách zde hostují Yellow Sisters. Na dnešní dobu pak ještě více sedí Moderní lidi, ironická kritika současných trendů a povrchního životního stylu, kterou však na konci chytlavého refrénu Tata Bojs vztáhnou i na sebe.

Od celku se pojetím odlišuje pátá písnička se zvukomalebným názvem Rubik a Kubrick, coby dialog mezi dvěma osobnostmi – vynálezcem známého hlavolamu a legendárním režisérem – v podání Jana Buriana a Marka Ebena. Na Rubikovu kostku mimochodem odkazuje také obal s Caisovým akvarelem. Výklad jeho přesného smyslu, stejně jako názvu nahrávky, je ale tentokrát ponechán ryze na posluchači.

Album poklidně uzavřou nostalgicky uvolněné Noční linky, trefně vystihující atmosféru města někdy mezi půlnocí a pátou hodinou raní. Smířlivou atmosféru zde navíc skvěle podpoří chilloutová trumpeta Oskara Töröka, známého mj. z jazzové formace Vertigo.

Pak už následuje jen krátký leč výrazný dovětek Národní. S nadsázkou pojatý chvalozpěv Čech a Prahy stojí na vokálech sboru Doubravánek a jejich originálním aranžmá. Když se studiová stopa v závěru prolne do živé verze z letošních Colours of Ostrava a my slyšíme dav v moravskoslezské metropoli nadšeně skandovat „Praha“ a „Čechy“, nelze o ironickém podtextu celé písně pochybovat už vůbec.

Deska A/B je nadmíru dobrá. Nabízí chytlavé melodie i texty, většinu času dokonce ve stejnou chvíli. Po textové stránce je album kvalitativně vyrovnané, a i když po stránce hudební již o něco méně, vysloveně slabý song na něm nenajdeme. Pozitivnímu dojmu z nahrávky přispívají rovněž dva vizuálně vydařené videoklipy.

Futuretro, název jedné ze starších desek, v sobě možná shrnuje základní principy či cíle kapely platné i dnes: věrnost vlastním kořenům v protikladu se současným zvukem i aktuálními texty a zároveň snaha do budoucna neustrnout. Snad tomu tak bude i příště.

Hodnocení: 90 %

Tata Bojs - S ní | Video: YouTube

autor: Jan Mazura | 16. 10. 2015 7:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama