Recenze: Priessnitz pluli ve stavu Beztíže. V atmosféře Paláce Akropolis zanechali silnou stopu

Jaromír Švejdík a Priessnitz
Foto: Čestmír Jíra
Petr Adámek
7. 12. 2016 19:30
Po loňské pauze si Priessnitz zopakovali předvánoční koncert v pražském Paláci Akropolis. Opakovala se i melancholická, zadumaná energie proudící z pódia do publika a stejně tak vřelé vibrace opačným směrem. Koncertní setlist obohatily skladby z nové desky a opět bylo plno. Jejich Pražané Priessnitz rozumějí.

Jakkoliv to může vyznít jako klišé, letošní zastávka v hlavním městě navázala přesně tam, kde koncert na tomtéž místě před dvěma lety skončil. Několik nových skladeb, které tehdy v závěru setu zazněly, se za tu dobu rozrostlo o další materiál a letos na podzim tak lisovny konečně opustila dlouho očekávaná deska Beztíže. A právě několik čerstvých písniček odstartovalo téměř dvouapůlhodinové vystoupení, během něhož nové album zaznělo komplet celé.

Dostat na koncertě k publiku nové, „nenaposlouchané“ skladby je kumšt, ale Priessnitz si s tím poradili zkušeně. Model: pospolitý blok nových skladeb – mix starších písniček – další blok nových skladeb – mix několika starších atd. se po dramaturgické stránce ukázal jako ideální.

Novinky jako Tam na poli, Kdosi mi říkal nebo Daleko publikum spíš pasivně nasávalo, aby se v refrénech klasických kousků Dotkni, Děláže nebo Ráno rozezněly stovky hrdel jako někde u táboráku. Chyběl jen zvuk praskajícího ohně.

Staré psy novým kouskům nenaučíš. Kromě aktuálních písniček a čerstvých projekcí (oproti dřívějšímu vizuálu ve stylu animáku Alois Nebel tentokrát spíš abstraktních) Priessnitz nic nového nevymýšleli a ničím výrazně nepřekvapili. Trubku coby příjemné oživení aranží už fanoušci z koncertů znají, stejně tak i potemněle nasvícené pódium, kde se veselými barvami příliš neplýtvá.

Frontman Jaromír Švejdík působil zadumaněji než obvykle a opět podtrhnul svoji image plaché a introvertní anti-rockstar, které je vše milejší než kontakt s publikem. Jeho chladný odstup a občasné rozpaky („já nevím, co mám říkat“) však nepůsobí pozérsky; zkrátka ne pro všechny zpěváky je pódium druhým domovem.

Možná i následkem nových písniček, znatelně jímavějších a tklivějších než kdy dřív, působila Švejdíkova obvyklá pódiová ležérnost chvílemi až ospale. Co ovšem pětice nepředá fyzickou energií, bohatě dokáže vynahradit tou duševní, tedy vypravěčstvím v textech. A taktéž instrumentální jistotou, z níž vyčnívala zejména zvonivá kytara Petra Kružíka.

I vzhledem k faktu, že šlo o přidaný a opět vyprodaný koncert, se znovu potvrdilo, že Priessnitz už dávno nejsou vykořeněnou partou podivínů pro pár jiných podivínů, jako tomu bylo v jejich začátcích v devadesátých letech, ale osobitou kapelou, kterou dokáže ustát i mainstreamové publikum.

Hodnocení: 80%

 

Právě se děje

před 14 minutami

V Litvínově na Mostecku hoří skládka odpadu, zasahují desítky požárníků

Hořet začalo několik minut před polednem. Odpad vzplál na ploše zhruba 20 krát 20 metrů. Nejprve se přesunulo na místo devět jednotek včetně několika dobrovolných. Před 13:00 přijeli další hasiči. Kolik jich je přesně, nelze v tuto chvíli podle mluvčího hasičů specifikovat. Hasiči vyhlásili třetí, tedy druhý nejvyšší, stupeň poplachu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy