Recenze – Téma genetického zemědělství je pro Younga bližší, než se může na první pohled zdát. Prostředí venkova, potažmo vědeckými výdobytky nepříliš narušeného farmářství, je totiž tím, ve kterém částečně vyrůstal. Již dlouhou dobu je navíc známý jako zakladatel úspěšné série benefičních koncertů Farm Aid, stejně jako svými environmentalistickými postoji. Ač lze zpěvákův kritický postoj chápat, do světa angažovaných zemědělců za oceánem se většině z nás těžko vžívá. A právě to může být překážkou při poslechu a hodnocení The Monsanto Years.
Připusťme si rovněž, že tématika bio potravin je již poněkud otřepaná a snad i trochu nepříslušící rockovému písničkáři. Hudba s obsahem na druhou stranu dobře koresponduje, ačkoli netvoří o moc více než jen podklad pro Youngovu kritiku.
Že zpěvák kulturu amerických farmářů dobře zná, poznáme hned. Slušně zahrané písničky míchající country, blues, rock a folk si totiž snadno představíme na venkovských zábavách kdesi na středozápadě Spojených států. Tolik populární Youngův styl ostatně právě z takové hudby až na výjimky vycházel vždy, a tak není na místě mu prakticky nulový vývoj vytýkat.
Součástí doprovodné kapely Promise of the Real jsou dva synové lídrova blízkého přítele Willieho Nelsona. Jde o jinou formaci, než na jakou jsme zvyklí ze starších alb, avšak nabízí identický „šraml“. Produkce je nicméně slabší. Nic proti syrovosti a autentickému projevu, ale vokál je často utopený v kytarové hradbě a intonace občas na hranici falešnosti. Některé skladby jsou navíc pouze nahozené, bez snahy o jakékoli aranžmá. Při poslechu často zapochybujeme, jestli album ve skutečnosti není kdysi ztracenou a dnes pirátsky vydanou nahrávkou dávných let.
K nejsilnějším songům patří A Rock Star Bucks a Coffee Shop, singl shrnující ve svém textu celou problematiku, či melodicky výrazná Monsanto Years. Zbytek skladeb přináší dokreslující příběhy a hudebně poněkud splývá.
„Lidé chtějí slyšet o lásce,“ zpívá Young a o ní nakonec celé album skutečně je, ač autor svůj výrok možná myslel trochu jinak. Celek může působit jako hudrování téměř sedmdesátiletého rockera, nicméně jeho výroky nepůsobí směšně. Jsou vážně míněné, plné skutečných obav o milovanou Zemi a neunikne nám ani upřímnost snahy situaci změnit.
Komu je blízká Youngova kritika globalizace a zákulisních politických her, kdo důkladně vyslechne všechny texty, či ten, kdo se do celé kauzy při poslechu konceptuální nahrávky zkrátka hlouběji ponoří, velmi si ji užije. Kdo čeká silné melodie, preciznější zpracování a poetičtější texty, ať si raději počká na Youngovo další album.
