Recenze – Je pozoruhodné, jak i přes nelehké dětství, kdy musela celá rodina prchnout z válkou sužovaného Libanonu do Paříže a posléze do Londýna, píše sympatický Mika optimistické a energií nabité písničky. I zpěvákovo čtvrté album nabízí až nečekaně silný materiál.
Ten činí mimořádně přístupným zejména nepřekombinovaná produkce, nechávající vyniknout dobré melodie. Album má současný britpopový zvuk, kde vokál není utopen mezi nespočtem efektů či překombinovaných beatů. Když je potřeba komorní poloha, vystačí si Mika pouze s klavírem, jako třeba v závěrečné Ordinary Man. Pokud písnička vyžaduje více energie, přidá příjemně tepající groove a není potřeba skoro nic dalšího. Stačí si poslechnout titulní hit a budete sofistikovanou jednoduchostí lapeni. K dalším vydařeným songům pak patří Rio a Good Guys – obě s velmi decentními vlivy country – či Staring at the Sun.
Hodnocení: 85 %
Mika je jedním z mála popových interpretů, který stále píše silné písničky, jež se nemusejí schovávat za studiové triky. Novinka No Place in Heaven patří mezi jeho doposud nejsilnější počin.
Mika, No Place in Heave. Casablanca, 11 skladeb, 38:39 min
Nahrávka stylově vychází z různých směrů: pop šedesátých let, folk, rock i současný pop. I když jsou inspirace často zcela jasné, Mika nepůsobí, že by chtěl někoho vykrádat. Spíše vzdává vlastními slovy upřímný hold těm, které respektuje, a tomu se nedá nic vytknout. All She Wants tak nese názvuky Beatles, jindy vrstevnaté vokály zase připomínají aranžmá obdobně úspěšné britské formace, kapely Queen. Ostatně tak tomu bylo už v případě prvního velkého hitu v Mikově kariéře, písni Grace Kelly z roku 2007.
Na Queen tentokrát dokonce přímo odkazuje text písně Last Party. Jeho poselství sice není kdovíjak hluboké, ale hudební stránka to svou kvalitou kompenzuje. Z dalších „poct“ stojí za zmínku ještě Oh Girl You're the Devil, vydařená parafráze stylu Davida Bowieho, nikoli náhodou dalšího Brita.
Hlas sice jednatřicetiletý zpěvák nemá tak silný jako Bowie, ale má zato jiné kvality: roztomilý slabý přízvuk, velmi dobře školený hlas a schopnost vkusně a výrazně měnit rejstřík. To vše při poslechu strhne a vydrží bavit po celých devětačtyřicet minut.
Mika je jedním z mála popových interpretů, který stále píše silné písničky, jež se nemusejí schovávat za studiové triky. Je důstojným pokračovatelem tradice britského popu: chytne kvalitní, autentickou a nesyntetickou hudbou, na jakou jsou posluchači zvyklí od britských kapel.
Album No Place in Heaven obsahuje ještě větší hity než zmíněnou Grace Kelly a zcela jistě patří mezi jeho doposud nejsilnější počin.
