Plzeňská skupina Alice se proslavila před 25 lety, tehdy koncertně doprovázela známější Lucii. Zkraje 90. let vydala celkem tři desky a poté se rozpadla. Z jejího frontmana Dana Bárty se stal úspěšný a oceňovaný zpěvák, který exceloval v roli Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar a pak přesedlal k funku (J.A.R. a Sexy Dancers) a pop-jazzu v Illustratopheře, která je jeho naturelu asi nejbližší.
Nyní se původní členové rozhodli, že nastala ta správná doba, aby aspoň na chvíli resuscitovali staré písně a vyjeli na vzpomínkovou šňůru 100/4 tour.
I když Bártovy současné projekty Illustratosphere a J.A.R. jsou úspěšné, mnoho jeho fanoušků mu zazlívalo, že se úplně vzdal rockového zpívání. A rockových mániček bylo v k prasknutí narvané Retro Music Hall opravdu hodně. Mnoho z nich přivedlo i své již dospělé děti, které mohly koncert vnímat jako dárek.
Alice hrála své písničky v původních aranžmá a Bárta zpíval opět rockově. Sice se občas nevyvaroval svých jazzových manýrů, ale to nikomu nevadilo. Alice hrála kvalitní "bigbít" s nadhledem. Tomu odpovídaly i Bártovy průpovídky mezi jednotlivými skladbami, které často směřovaly k drogovým zážitkům z dávné minulosti.
Kouzlo pražskému koncertu nevzal ani sentiment, který ho doprovázel hned od první skladby Hej, ty! Bez něj by si asi chlapi po čtyřicítce nemohli interpretovat text Pozdravuj máti, který se hodí k dvacetiletým floutkům. Největší úspěch zaznamenala Alice s baladou A to tě trochu bolí a přídavkem Ani náhodou, jehož refrén zpíval celý klub. V tu chvíli se nechtělo věřit, že jde o koncert kapely, která vlastně fungovala velmi krátce a jejíž úspěch tehdy nebyl tak velký, jaký by si zasloužila.
Během aktivní kariéry Alice vyprodukovala poměrně hodně písní, ale i tak včera zařadila několik coververzí nebo aspoň kousků slavných světových rockových hymen. Bárta ve svém vlasatém období připomínal Axla Rose z Guns N' Roses, a když v Retru spustil Sweet Child O' Mine, evokoval ho i hlasově. O druhý přídavek se zase postarala známá rocková pecka Born to Be Wild.
Slavné české, ale i světové kapely v poslední době ohlašují comebacky poměrně často. V oprašování zašlé slávy bývá cítit neupřímnost a kalkul, který opravdoví fanoušci prominou, protože je oslepí a ohluší nostalgie po "starých dobrých letech", kdy byli mladí. Nostalgie panovala i v Retru na koncertě Alice. Ještě silnější ale byla autentičnost, upřímnost a radost ze společného hraní. Byl to sraz třídy po letech, přesně jak avizoval Dan Bárta. Škoda že Alice Nellis netočila film Revival až nyní, mohla se krásně inspirovat.
