Praha - Ačkoliv hrají impulsivní španělskou hudbu, nesnášejí koridu. Stejně jako fašismus, kapitalismus a jiné zlořády. Kapela Ska-P patří navzdory radikálnímu levicovému světonázoru mezi nejpopulárnější evropské kapely.
Že jste o ní nikdy neslyšeli? Není divu, její skočné melodie a útočné texty se u nás šíří spíše tichou poštou než výraznou mediální kampaní. A že tento systém funguje, dokazuje zcela vyprodaná Tesla Arena, kterou Ska-P před dvěma týdny dobyli.
Česká média tak o málo známých Španělech začala psát, ačkoliv o nich vlastně mnoho nevěděla. Humorně to dokládá reportáž z pražského koncertu, kterou otiskl jeden z nejčtenějších českých společenských časopisů. U textu použil fotografii úplně jiné kapely.
Velmi záhy po nečekaném koncertním úspěchu přispěchala na české pulty i aktuální deska Lágrimás y Gozos (Slzy i radost), která jinde ve světě vyšla už v říjnu minulého roku.
Jde o šesté studiové album skupiny, která se dala dohromady už v roce 1994 na madridském předměstí Vallecas. Multikulturní prostředí chudé periferie dost možná ovlivnilo směr, kterým se muzikanti v čele s malým robustním zpěvákem Pulpulem vydali.
"Jsem antifašista, antirasista a vegetarián. Chovám velkou úctu ke zvířatům, a proto je nejím. Neměli byste jíst maso, pokud chcete dosáhnout fyzického i duševního zdraví," deklaruje frontman Pulpul, který stejně zapáleně káže i od mikrofonu při bouřlivých pódiových show.
Ale projev jeho ansámblu není zdaleka tak vážný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kapela vychází nejen ze stylového základu ska a punku, ale také z tradiční španělské hudby. Proto se na pódiu často střídají morální apely s rozjuchanou latinskou veselicí.
Ska-P dokáží zručně naladit poměr mezi sdělením a zábavou; umějí si udělat legraci i sami ze sebe.
Někdy až komicky například působí dvojice zpěváků, kdy malému Pulpulovi sekunduje bezmála dvoumetrový habán Pipi, který se kromě zpěvu vydává na scénu v tematických převlecích.
Tu vyzbrojen chůdami zpodobňuje obří kapitalistickou smrtku nebo strýčka Sama, při jiné písni hned zase buší demonstranta jako policejní těžkooděnec.
Efektově skromnému, ale divácky vděčnému hudebnímu divadlu přihlížejí prakticky kdekoliv na světě tisíce lidí namačkaných v přetopených halách nebo velkých stadionech. Slávu si ale Ska-P museli tvrdě vydřít.
Když před patnácti lety začínali, sotva pokryli náklady na cestování. Skoro pět let jim trvalo, než si mohli potykat s opravdovým davem - ale pak už to šlo ráz naráz. Na úspěchy v rodném Španělsku a sousední Francii navázal velký sukces v latinské Americe.
A šířil se dál. V roce 2003 se Ska-P poprvé představili českému publiku na festivalu Rock for People, který tehdy ještě sídlil v Českém Brodě. Jejich desky měly sice slabou prodejnost, přesto si je Češi dokázali opatřit ve velkém a předávat si je mezi sebou.
- Dále čtěte: Blog z loňského Rock for People
Na další české vystoupení usměvavých španělských radikálů si ale museli počkat téměř šest let. Skupina si totiž v roce 2005 demokraticky odhlasovala pauzu a její členové se rozutekli k rodinám a sólovým projektům.
Nebylo to bez úspěchu. Kytarista Joxemi dal dohromady seskupení No Relax! a druhý zpěvák Pipi se konečně naplno prosadil jako frontman v souboru The Locos, který dva roky po sobě nadchl návštěvníky Rock for People.
Návrat Ska-P, který se upekl v průběhu minulého roku a který už možná ani nikdo nečekal, je ale docela jiný kalibr. Ačkoliv ho nedoprovází téměř žádná marketingová kampaň, tisíce lidí na koncertech dokazují, že z něj mají docela obyčejnou, opravdickou radost.
