Není divu, že jeho koncert v Rudolfinu je předem pasovám na vrchol festivalu Struny podzimu. Přesně zapadá do jeho programové vize: výjimečné originální osobnosti pohybující se mezi jazzem i klasikou, tradicí i experimentem. Šestatřicetiletý Mehldau k tomu přidává i rock a folk plus pověst showmana, který vždycky uhrane fanoušky.
Nadšení vzbudil hned v roce 1995 svým debutem v triu, které s ním tvoří basista Larry Grenadier a bubeník Jorge Rossy. Společně se propracovávali k absolutní empatii a svědkem téhle cesty je pět desek z let 1996 až 2000: série nahrávek jazzových standardů, vlastních kompozic i songů rockových či popových hvězd typu Beatles pod společným názvem Art of the Trio.
Technicky fenomenální hráč se na nich nořil do jazzu, klasicismu i romantismu, vtahoval do hry jiné žánry, aby se od nich odrážel k improvizaci - stejně jako na své první sólové desce Elegiac Cycle v roce 1999. Ještě víc spojil nespojitelné na předloňském živém CD Live In Tokyo, kde zní dvacetiminutová verze skladby Paranoid Android od alternativních ikon Radiohead.
"Jazz čerpá ze dvou zdrojů, přičemž je oba zároveň přesahuje. Z hudby s převážně folklórními kořeny, která má původ v Africe a mezi africkými otroky v Americe, a ze současnějšího vývojového stadia západní hudby v nejširším slova smyslu, z toho, čemu říkáme vážná hudba. Potom je tu také to, že muzikanti v jazzu improvizují," říká muž s jasným úhozem i hudebním názorem, pasovaný na nejvyhledávanějšího mezi mladými jazzovými pianisty.
Mehldau je přirovnáván ke Keithu Jarrettovi nebo Oscaru Petersonovi a určitě ne od věci - druhý ho v jedenácti přivedl ke studiu jazzu, do té doby se věnoval klasice. Jestliže s oběma jmény ho pojí novátorský přístup, pak nasazení i energii si možná vzal od Kurta Cobaina, jenž mu kdysi učaroval.
S ním má společnou i někdejší závislost na heroinu. Absolvoval několik odvykacích kůr, vyléčil se a na rozdíl od lídra Nirvany se mu hlavou prohání filozofie a nápady na nové cesty.
Jen letos se vydal do tří směrů. Natočil společné album Love Sublime se sopranistkou Renée Flemingovou, vročení 2006 má i novinka Brad Mehldau Tria nazvaná House On Hill. A nakonec přišlo společné album s kytaristou Patem Methenym, šťastné setkání klavíru s kytarou .
Je těžké odhadnout, co konkrétně bude dnes večer hrát hledač budoucnosti jazzu, pianista suverénně se pohybující mezi kořeny a experimentem. Ale určitě to bude nadčasová syntéza a hudební hledání toho podstatného. Jako vždy.
- Oficiální stránky včetně ukázek ZDE
- Oficiální stránky festivalu Struny podzimu
