Recenze - Finální scéna večera vypadala panoptikálně: stovky lidí, často mladých a včetně krásných žen, se tlačí na okraj pódia a vzpínají ruce k osmapadesátiletému ošuntělému chraplounovi bez úsměvu, který k nim natahuje prsty a v nervním, rozcukaném pochodu pečlivě mačká dychtivé dlaně.
Ještě smekne funebráckou buřinku, zabrblá něco nesrozumitelného a zmizí za scénou. Pražské publikum svého Waitse div nepozřelo blahem: dočkali jsme se, vibroval sálem euforický pocit.
Když se Tom Waits zjeví a na pozdrav vystrčí ruku jako dráp k publiku, je to moc dobrý úvodní signál. Má v sobě fanfarónství, zaťatost i mírné bláznovství postavy, kterou se Waits před posluchači stává.
Mnozí dnešní "baviči" dávají s ironií najevo, že vědí o bizarnosti své image. Waits ani náhodou: skálopevně vrostl do své role a hloubí ji pořád dál. Je srozumitelná donkichotskou vizí svého světa a svojí pravdy, kromě kalifornské ležérnosti je v ní i něco ruského (dokonce i hudebně, jak připomněla druhá píseň Rain Dogs).
Waits, který se téměř nesměje, jako by měl při zpěvu občas dost práce s odháněním démonů nebo vzdorování tělesnému svrbění: pozorovat jeho roli je prostě zážitek i pro toho, kdo se v druhé polovině třeba už místy nudil.
Praha měla štěstí, že Tom Waits zařadil (podle ohlasů i v pondělí) blok u klavíru: nedělá to vždycky. V návratu ke staršímu repertoáru se mění v barového Barona Prášila, který střídá variace na sentimentální balady s vyprávěním historek a "teorií". Obojí je Waitsův svět: Kongresové centrum se mimo jiné dovědělo o jeho petici za fosforeskující žrádlo pro psy, aby pak nočním chodcům ve tmě psí lejna výstražně svítila.
Waits navíc rozehrává postavu trochu lunatického baviče, který si pořád něco brblá, ruce mu při vyprávění nonstop něco hrají, pro cituplné balady má absurdně hrubý hlas. Nepatřičné, byť pitoreskně laskavé, bylo i jeho funění "beautiful!" v odpověď publiku, které svůj part v Innocent When You Dream odzpívalo spíš symbolicky.
Waits byl i tentokrát rozepjatý mezi tuplovanou obyčejnost (lidové blues, štamgast z periferního hostince) a obskurní originalitu. Ne však už jeho současná kapela: hrála až moc žánrově a slušňácky, takhle žádné Waitsovy studiové nahrávky - naštěstí - neznějí.
Škoda, že nemohla přijet Waitsova parta starých kumpánů, kteří to mají za ta léta v paži asi jako sousedi, co si krátí na zápraží čas nějakým tím blues. Tahle kapela v sobě neměla ani pokleslost šmíry, ani vyšší patro experimentálních úletů. Přitom oba ty rozměry mají na Waitsově hudební jedinečnosti lví podíl.
Druhá část večera byla stylově pestřejší: od zmutovaného rokenrolu přes latinu (zábavná hudba šla zlomyslně proti obrazu válečných jatek Hoist That Rag, Vztyčte ten hadr) až ke country. Kapela, nutno zmínit, to všechno zahrála vzorně, nicméně jisker čehosi dráždivého, jako bylo "španělské" flamenkové sólo kytary z čistého nebe, se neobjevilo moc.
Waitsovy písně plné skvělých obrazů jsou fascinující dílo, ale slavný samorost většinu večera neopustil chraplavě-bručivý témbr hlasu, čímž celou věc trochu zploštil. Když i po hodině koncertu dupal do prachu, mával posedle prstem (jako že "nene") a fyzicky se třásl samým úsilím, člověk najednou nevěděl, proč se na tuhle jednu neproměnlivou masku musí dívat tak dlouho.
Kdoví, zda Waits nereagoval jednoduchou stylizací na oddané nadšení publika, které ho poslouchalo na slovo i na gesto: zvedalo hladinu aplausu a řevu přesně tak, jak Waits zvedal dlaň. Když ojediněle doopravdy zazpíval, šlo to krásně.
Shrnuto: Waits je jedinečná osobnost, které stojí zato přiblížit se kdykoli. Do Prahy přijel se slabší kapelou, krásné písničky odzpíval jednotvárněji, než jsme od něj zvyklí. Velká oslava jinakosti, plebejství a úrodného ztroskotanectví přitáhla dvakrát plný velký sál Kongresového centra.
A to, že oslava nezávislé a nezkrotné životní síly se konala s povinnou registrací, kontrolou občanek a čtečkou čárových kódů, nepřišlo většině sálu ani moc podezřelé. Stojí za úvahu, kdo tu spolu s Waitsem slavil triumf.
Autor je redaktorem Respektu
Tom Waits: Glitter And Doom Tour 2008. Praha, Kongresové centrum, 21. a 22. 7. 2008. Pořádala agentura Charm Music. Psáno z úterního vytoupení.
