Saskia Laroo a Albie Donnelly´s band patří k muzikantům dobře zvládajícím řemeslo, ale nepatří k těm, kteří by udávali směr. V Lucerně předvedli estrádní výkony určené pro široké publikum, které jsou vhodné k příjemnému odreagování.
Saskia prý patří mezi čelné holandské trumpetistky. Vystudovala amsterodamskou konzervatoř a její doménou je jazz, i když se nevyhýbá ani popu a dance-music. Zejména k poslednímu jmenovanému používá elektronických smyček, díky nimž získává její projev na originalitě.
V Lucerna Music baru hrála společně s výběrem souboru Metropolitan Jazz Band. Jak bylo již řečeno, vystoupení bylo skvělé jako estráda, ale již ne tak dobré po hudební stránce. Zpěvák Warren Byrd, který se vystoupení také zúčastnil, předvedl intonačně i rytmicky nepřesný výkon zcela jasně inspirovaný projevem Louise Armstronga, jemuž se marně snažil přiblížit. Hlubšího hudebního zážitku se posluchači nedočkali, celá show působila spíše lacině.
Liverpoolského rodáka Albieho Donnellyho a jeho Supercharge označil svého času B.B. King za "nejskvělejší Rhytm'n'Blues Band v Evropě".
Od roku 1974 Supercharge nahráli 15 hudebních alb, na nichž zní kromě R´n´B i soul, blues a swing. K popularitě bandu přispěly i společné zájezdy s Queen, Chuckem Berrym a B.B. Kingem. Už podle popisu je zřejmé, že koncert v Lucerně mohl pokračovat ve stejné atmosféře, jakou nastolila Saskia Laroo. Nedá se nic vytknout nasazení, s jakým seskupení hrálo. Jejich hudba je dokonalou konzervou, která parádně odráží dobu vzniku kapely, a to i přes to, že mladší ze členů možná nebyli v té době na světě. Donnelly dělá to, co umí, a dělá to dobře. Ale dělá to stejně už třicet let. Skvělý koncert se skvělou starou hudbou.
Konec festivalu
Festival je u konce, posluchače čeká ještě jeden koncert 21. 11. v kostele u Salvátora, kde vystoupí se svými gospely a blues Johnny Tompson Singers.
Letošní program nepatřil rozhodně k těm nejoslnivějším, jaké kdy festival nabídl, vždyť v jeho historii měli posluchači možnost slyšet v Praze Dizzi Gillespieho, Duka Ellingtona, Bennyho Goodmana a spoustu dalších hvězd, ale je vidět, že pořadatelé udělali, co jen bylo za daných podmínek v jejich silách. Ze zahraničních hostů naprosto oslnil Sugar Blue, zaujalo i polské duo Kaftet, přesto to progresivní a nové jsme měli možnost slyšet právě od českých a slovenských muzikantů. Za připomenutí stojí ještě jednou výtečné Vertigo a stálice naší hudební scény Dan Bárta a Yvonne Sanchez. Ti všichni se mohou bez obav postavit vedle nejkvalitnější zahraniční konkurence, která se z finančních důvodů na pódiích XXIX. jazzového festivalu neobjevila.
