Rozhovor - Po roce a jednom měsíci se do Prahy vrací rusko-americká zpěvačka Zola Jesus, jejíž étericky smutné skladby čerpají stejnou měrou ze synth-popu, gotického rocku i vážné hudby.
Od loňské společné návštěvy s Xiu Xiu stihla v září vydat album Conatus, které ji z pozice kultovní hvězdičky posunulo do hudebních žebříčků. V Meetfactory se představí v neděli 4. prosince. Na večírku se spolu s ní objeví i američtí experimentátoři High Places.
Zpěvačka a klavíristka Nika Roza Danilova vyrostla v chladné divočině městečka Merrill ve Wisconsinu a z osamocení a tmy se prý zrodila fascinace gotickou kulturou. Prošla si tvrdým drilem budoucí operní zpěvačky, ale tato kariéra se rozplynula díky nepřekonatelnému strachu vystupovat před lidmi se všemi náležitostmi, které žánr vyžaduje. Místo árií pak začala objevovat svět punku, Lydii Lunch, Diamandu Galás nebo Throbbing Gristle a na sklonku puberty založila vlastní projekt, v jehož názvu coby provokaci zkombinovala Ježíše Krista s francouzského spisovatele Émila Zolu.
Jako studentka filosofie a francouzštiny na univerzitě natočila ve svých devatenácti debut The Spoils, který odstartoval šuškandu o novém talentu. Potvrdily ho loňské nahrávky Stridulum EP a album Stridulum II, kde její operní hlas skvěle dotváří atmosféru chladných zvuků syntezátorů. „Deska zní jako soundtrack k indie verzi Fantoma Opery a nebo něco, co by mohly poslouchat Macbethovy tři čarodějnice, kdyby měly v jeskyni vedle kotle přehrávač," napsal portál Quietus.
Zola Jesus stihla ještě společné turné s The xx a Fever Ray a účastnila se projektu Former Ghost, s nímž vystupovala vloni v Praze. Nová deska Conatus dokončuje její přerod v regulérní hvězdu a přes různorodé recenze nahrávka výrazně přispěla k soudobé resuscitaci gotické hudby. Ponuré minisymfonie dvaadvacetileté zpěvačky momentálně žijící v Los Angeles ideálně sedí ke churným časům globální ekonomické krize, přesto je v jejím projevu i cosi povzbudivého. „Nevěřím na krize, lidstvo z temných časů nikdy úplně nevykouklo," říká v rozhovoru zpěvačka.
Tvoji rodiče přišli do USA z Ruska. Nejsou temné nálady a smutek obsažené v tvé hudbě něco, co má kořeny v ruské mentalitě?
Moje hudba je rozhodně nějak propojená s Ruskou ve mě. To, jak přemýšlím o světě, a principy, kterými se řídím, jsou hluboko zasazené v ruské kultuře. Nicméně jsem vyrostla v Americe a tak mě formovala i její popkultura. Asi tě zklamu, rusky mluvím fakt jen trochu.
Vyrůstala jsi v studeném Wisconsinu, teď žiješ v Los Angeles. Nemáš strach, že by prostředí, v němž se pohybuješ, mohlo ovlivnit tvoji hudbu?
To si nemyslím, v LA už vznikala moje poslední deska a žádný velký posun nepřišel. Být ve větším městě je důležité kvůli možnostem a kontaktům. Wisconsin si stejně pořád nosím v sobě.
Nedílnou součástí gotické hudby je i image. Vnímáš pop jako velký spektákl jak třeba Lady Gaga, nebo je pro tebe hudba víc než image?
Moje hudba je celý svět, je to jako nezávislý vesmír, v němž věci existují pohromadě. Všechno, co dělám. má mít multimediální rozměr a kdykoliv koncertuju, snažím se lidi do tohoto vesmíru vtáhnout. V popu je velmi důležité něco vyjadřovat - a vlastně moc nezáleží na tom, jestli je to jenom hudba, nebo i vizualita.
Přiznáváš, že tvůj oblíbený autor je P. K. Dick. Jeho klíčová otázka byla Co je skutečné? Je pro tebe pop realita, a nebo umělý svět, který nemá nic společnýho s tím naším?
Pop je umělý odraz reálného světa. Samozřejmě, že pracuje se zjednodušeními a jistými omezeními, ale vždycky se v něm reflektuje to, co se děje ve světě. Přestože je pro spoustu lidí populární hudba jen únikem, ve skutečnosti se skrz ni do světa zase vrací. V tom je hudba velmi efektní a funkční médium.
Studovala jsi filosofii a často cituješ své oblíbence, jako jsou Schopenhauer a Nietzsche. Máš pocit, že by muzikanti měli být vzdělaní a vědět toho hodně o světě, nebo umění spíše vzejde z izolace?
Myslím si, že pokud děláš něco, co je upřímné, pak nezáleží na tom, kolik toho víš a jestli sleduješ, co se děje ve světě. Důležité je tvoje nitro; kde bereš informaci nebo inspiraci, není zas tak podstatné.
Když jsi začínala, vydala si během prvního roku několik EPček, splitů a jedno dlouhohrající album. Jak je teď těžké držet jsi pracovní tempo, když hodně koncertuješ a musíš desky propagovat?
Je to docela těžké a je to něco, na co si musím neustále zvykat. Už nedělám hudbu, když mě něco napadne, ale naopak si musím na nahrávání vyhradit čas a teprve pak můžu přemýšlet o inspiraci. A když jsem na turné, tak se nemůžu soustředit vůbec. Na druhou stranu se zlepšuju v technických věcech a ovládání počítače i dalších nástrojů, tím se věci zjednodušují a zrychlují.
Zola Jesus je tvůj sólový projekt, nicméně spolupracuješ s několika stálými muzikanty. Chceš si nechat Zola Jesus jako výhradně vlastní záležitost?
Mám pocit, že když se mnou hrají v Zola Jesus jiní lidé, je to trochu podvádění. Původně to měl být čistě můj soukromý projekt, v němž jsem chtěla prozkoumávat nezávislost a autorskou svobodu. Zapojit do kreativního procesu další autory je popření původního záměru. Někdy je potřebuju, ale snažím se být na sebe přísná.
Natáčela jsi s Jamie Stewartem ve Former Ghost, LA Vampires nebo M83. Pomohlo ti to nějak v tvé vlastní tvorbě?
Jsem vždycky velmi zvědavá, jak ostatní lidé dělají hudbu; jaké mají postupy, co používají za nástroje a jakou mají pracovní morálku. Hodně mě to učí i o hudbě. Podobně zajímavé pro mě bylo i koncertování s The xx a Fever Ray. Brala jsem to jako velkou školu, nejen jako džob.
S oběma posledně jmenovanými jsi cestovala těsně před tím, než jsi prorazila. Měly na tebe nějaký vliv, byli ti inspirací?
Jsou to skvělí lidé a mí přátelé, ale nesnažím se na ně vědomě navazovat. Dělám si svoje věci; pokud existují interpreti, kteří vidí věci stejně, je to příjemné, ale necítím mezi námi žádnou vazbu. Každý je sám za sebe.
