Jeho hudba je evidentně stále platná, když tak dobrému big bandu muzikantů středního věku stojí za to se k ní vracet. Přitom pro část publika se především Nedvědova sólová dráha stala symbolem emocionálního kýče.
Těžko najdeme tak masově sledovaného českého hudebníka, který by dělil posluchače na dva vyhraněné tábory, jak se to projevilo především v době divácky úspěšného strahovského koncertu bratří Nedvědů roku 1996. Jeho dozvuk se nesl mnoho let. Jenže Jan Nedvěd napsal spoustu písní a jejich kvalitu si víc uvědomujeme s odstupem času, který z nich ořezává dobové nánosy.
Vyškrtneme-li Nedvědovo textařské pofňukávání či jeho autorskou nadprodukci a soustředíme se na písničkářovy nejlepší chvíle především s kapelou Brontosauři v sedmdesátých a osmdesátých letech, objevíme jednoduchého, ale výborného melodika. Kdyby se s bratrem Františkem vypravili za Atlantik, mohlo by se jim tam i díky společné vokální interpretaci říkat Jan Simon a František Garfunkel.
Je tedy logické, že B-Side Band není jediný, kdo si na Jana Nedvěda vzpomněl. Před čtyřmi lety kvarteto jazzového kytaristy Viléma Spilky věnovalo Nedvědovým melodiím celé album - shodou okolností nazvané Podvod. Spilka desku vnímal jako poctu autorově schopnosti napsat silné melodie. A totéž teď Podvodem vystihuje B-Side Band.
Orchestr známý mimo jiné z plných hal, kde vystupoval se zpěvákem a hercem Vojtěchem Dykem, na nové desce Folk Swings připomíná několik letitých folkových písní různých autorů. Brněnský big band těmto už skoro historickým exponátům pořídil nové vitríny, přesadil je do jiného hudebního kontextu a tím rozšiřuje jejich legendu.
V případě Krylovy písně Děkuji v podání Vojtěcha Dyka se jedná o výrazný zásah do krylovské piety. Alespoň však z nejsymboličtějšího českého folkového písničkáře nedělá "husitské revoluční hnutí" jako onehdy patetická aranžmá v programu Daniela Landy.
B-Side Band jde jako perfektně vycvičený pes po hudební stopě písně, kterou Dyk svou interpretací poněkud odpoetizoval.
Není to zpěvák, jenž by obsah textu tlumočil jako niterně rezonující téma. Ovšem je to excelentní vokalista, jenž si dokáže poradit s každou melodií a zdůraznit její nejlepší tvary. To, co při jiné příležitosti provedl třeba s Largem z Dvořákovy Novosvětské symfonie - snad nejkrásnějším melodickým motivem českého autora všech dob -, je výkon na Grammy.
Čtvrtstoletí mrtvý Kryl už s B-Side Bandem zpívat nemůže, podobně jako někdejší členka Nerezu Zuzana Navarová, která svět opustila před 16 lety. Nerezovská píseň Kočky však v Ewě Farné našla dokonalou náhradu.
Farna potvrzuje, že se kdysi teenagerskou hvězdou nestala náhodou. A také že v té pozici nezamrzla. Kočky v jejím podání - v duetu s Dykem - jsou zásadním kusem alba Folk Swings.
Pokud by některá z písní desky mohla docílit věčnosti, je to především Nohavicova Zatímco se koupeš. Provedení B-Side Bandu v ní citlivě odkrývá něhu. A přitom tato krásná píseň nemá ani v novém podání "udělanou" hlavu, make-up či drahé šaty. Zůstává ve sprše obyčejně nahá jako před 35 lety, kdy poprvé vyšla na desce jen s doprovodem Nohavicovy kytary.
Jaromír Nohavica má na albu Folk Swings největší zastoupení, tři písně. Ještě Ježíška a Plebs blues. Dvěma skladbami ze sólových desek z devadesátých let je připomenut Vlasta Redl, dvěma předlistopadovými Slávek Janoušek či Hoboes bratří Ryvolů, dvakrát tu zpívá i Radek Pastrňák ze skupiny Buty. S písní Už to nenapravím, kterou v osmdesátých letech hrál s kapelou Máci, tu pak figuruje Jaroslav Samson Lenk.
Aktuální folkovou scénu zastupuje Pokáč, víc zábavný než muzikální chlapík, čímž si získal značnou popularitu - i když vybraná, decentně swingující píseň Co z tebe bude je na jeho poměry málo třeskutá, a možná proto i nepříliš výrazná. Nicméně doba už zase potřebuje šašky a Pokáč tuto ozdravnou úlohu spolehlivě plní. V tom je podobný některým předlistopadovým písničkářům, kteří si sarkasticky utahovali ze společenských poměrů. Za minulého režimu to však byla nebezpečná práce, což je nutilo k sofistikovanějším poetickým taktikám.
Příkladem může být Rozhovor s nádražákem Slávka Janouška o tom, že "stejně žádnej New York ani Vídeň není", v níž glosoval nedosažitelné cíle za železnou oponou. Kupodivu píseň, nad jejímž textem se polistopadové generace asi nechytnou, teď zdařile vzkřísila autorova interpretace s big bandem. Janoušek zpívá jako zrozený pro swing a rovněž jeho hudba nabízí tolik podnětů, že z aranžmá je cítit poťouchlá radost. Zatímco u Pokáče převažuje pocit splněného úkolu.
Deska B-Side Bandu je pelmel a její název trochu klame. Třeba Pastrňák s Buty patřili mezi folkaře spíš "komunitně", když s nimi sdíleli festivalová pódia. Úvodní píseň alba Folk Swings, nazvaná Tak vidíš, zase pochází z třicet let starého prvního sólového alba Vlasty Redla Na výletě, kterým se tehdy chtěl rockově vymanit ze zařazení mezi folkové písničkáře. Dokonce v časopisu Rock and Pop tvrdil, že se ani nikdy písničkářem necítil. Paradoxně. Vždyť napsal jedny z nejžádanějších folkových hitů osmdesátých let.
A potom je na albu B-Side Bandu původně čistě poprocková skladba Měls mě vůbec rád, která v roce 2006 otevřela stejnojmenný debut tehdy třináctileté Ewy Farné. V zařazení tohoto titulu na desku Folk Swings asi nemá smysl hledat tematickou logiku.
Přesto částí repertoáru B-Side Band upozorňuje na dobu před desítkami let, kdy se mnozí písničkáři těšili masové oblibě. Když nebyli zakázaní, plnili kluby, na plzeňských Portách je s nadšením poslouchal třicetitisícový dav, a když jim tehdejší komunistický režim povolil vydat desky, prodávaly se v nákladech dnes nepředstavitelných.
B-Side Band tak nahrávkou Folk Swings trefil i nostalgickou strunu přinejmenším posluchačů středního a vyššího věku. Ti si teď nad orchestrálními verzemi známých písní mohou uvědomit, že folk tehdy v Česku nebyl jen "sociální případ", který dráždil režim, ale často hodně dobrá muzika, již B-Side Band náležitě zvýraznil. Folk’s not dead.
Album
B-Side Band: Folk Swings
Universal Music 2020
