Orchestrální George Michael nadchnul i iritoval Prahu

Jan Štěpánek, Deník Metro
23. 8. 2011 15:05
Státní opera zažila start ambiciózního turné
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Rozpaky i triumfální momenty. George Michael v pondělí v pražské Státní opeře odstartoval dost možná nejambicióznější, ale také nejkontroverznější turné své kariéry. Vsadil na orchestrální aranže, soulovější až bluesovější balady, opomněl řadu „neopomenutelných" hitů a nabídl chvílemi velmi osvěžující a jindy spíš problematický pohled na svou tvorbu.

Nejprve k těm nejpovedenějším momentům. Symbióza Michaelova hlasu s Českým národním symfonickým orchestrem vyšla dokonale. Liché se ukázaly obavy, zda angažmá symfonického tělesa neskončí v laciném gestu; v melodických kudrlinkách, kdy se pop skrze „vážené těleso" snaží povýšit do čehosi, co by se dalo popsat jako banální měšťácká vize vysoké kultury: „Jakmile je v tom orchestr, je to umění".

Foto: georgemichael.com

Orchestrální aranže v podání Michaela a jeho kolegů rezignují na otrocké opisování melodických linek nebo laciné ždímání emocí, naopak. Orchestr, rafinovaně upozaděn, dotváří hluboký a chytře strukturovaný zvukový proud, který více než lacinými vyhrávkami zaujme precizní prací s detaily.

Spojení popu nebo rocku s „vyšší" klasickou instrumentací přináší povětšinou rozpaky, pražský koncert byl naopak příkladem zážitku, kdy „nižší" pop a „vyšší" klasika neparazitují, nepitvoří se na sebe navzájem. Z rozporu a rozdílnosti zvuku i formy přestává být laciná atrakce, jde o životaschopné sebevyjádření.

Díky introvertně, až melancholicky soulovému zaměření na paměť chvílemi přicházel třeba legendární orchestrální koncert Portishead z New Yorku 1998. Zvláštní, ale něčím magický moment: George Michael a Portishead k sobě neměli nikdy tak blízko jako v pražské  Státní opeře.

Foto: georgemichael.com

Snad to bylo dáno dramaturgií večera, který příliš nepočítal s klasickými hity, snad i trochu formálním prostředím opery a možná i tím, že začátek nabral více než půlhodinové zpoždění, každopádně mezi zpěvákem a obecenstvem zpočátku panovalo zvláštní napětí. Jakoby si ani publikum, ani zpěvák nebyli zpočátku zcela jistí, jak se v této dosud nepoznané situaci a konstelaci chovat.

S každou další skladbou ale Michael ztrácí na nervozitě a publikum se učilo sžívat s mnohem introvertnějším programem, který opomíjel víc hitů, než se čekalo. Michael také postupem času vyplňoval pauzy mezi skladbami delšími, rozvernějšími a místy osobnějšími proslovy. Přiznal, jak v podroušeném stavu telefonoval Rufusi Wainwrightovi a pak se mu bál se znova ozvat nebo jak mu alkoholismus poničil několik vztahů.

Po pár skladbách se uvolnilo i publikum a Kissing A Fool sklidila první skutečně uvolněný aplaus. Show později gradovala až do orgasmického souznění mezi jevištěm a hledištěm. Přesto mezi řádky stále trčí několik rozpačitých momentů, kdy se Michaelovi nepodařilo přimět obecenstvo ke zpěvu nebo tleskání.

Před začátkem turné Michael sliboval, že program namíchá z orchestrálně zaranžovaných verzí svých skladeb a několika cover verzí. V pondělí došlo na Roxanne od Police, zajímavá byla cover verze Russian Roulette od Rihanny a jedním z hudebně nejsilnějších okamžiků byla předělávka Love Is A Loosing Game coby pocta zesnulé Amy Winehouse.

Foto: Reuters

Právě tento moment byl zároveň symptomatický pro nejednoznačné vyznění večera: zatímco hudebně sál zažíval jeden z vrcholů, kýčovitá projekce zpěvaččiných fotek byla za hranou vkusu. Méně je někdy více, což platilo i ve chvíli, kdy zpěvák okořenil předělávku True Faith od New Order otravně vlezlým auto-tune hlasovým modulátorem.

Ačkoliv tu bylo řečeno, že spojení popových melodií a ambiciózních orchestrálních aranží dopadlo vkusně, i v tomto spojení se nakonec skrýval ošidně dvojsečný motiv. George Michael je skvěle disponovaný zpěvák, ale byla to nakonec efektní a fungující orchestrální složka, která mimoděk odhalila jeho hlasové limity.

Doprovázející kapela i orchestr ho ze své povahy nutily do technicky výborné, ale rozsahem a zvukovou pestrostí monotónní polohy; a ke konci už pěvecky formálně bezchybný koncert nabíral na zvukové zaměnitelnosti. Ačkoliv balady přetékaly emocemi, předvídatelné polohy hlasu zážitek zplošťovaly.

Zatímco Michaelova „běžná" tvorba nabízí řadu poloh, v rámci kterých nabírá jeho hlas řadu nových kontextů a barev, víc než dvě hodiny zpěvu do orchestrálních, soulových a bluesových aranží sklouzávalo až k předvídatelné rutině. Což je vzhledem ke kvalitám zpěváka i doprovodu škoda.

Foto: georgemichael.com

Foto: Aktuálně.cz

Obecenstvo ale nakonec odcházelo nadšené a závěrečné cuvée vymodlených slavných melodií odskandovalo hlediště jindy asi uměřenější opery ve stoje. Bude zajímavé vypravit se na listopadové pražské repete v O2 Aréně. Turné bude rozjeté, repertoár usazenější, zpěvák méně nervózní a prostředí uvolněnější.

Také ale bude zajímavé sledovat, co s intimně a jazzově nadýchanými baladami provede megalomanské prostředí sportovní haly. Zatímco jedním aspektem selhával první pražský koncert kvůli prostředí, kde se odehrával, svou povahou to bude mít koncert složité i ve velkém, neosobním prostoru.

Jistou nejednoznačnost a rozporuplnost si tato show navzdory nezpochybnitelným hudebním kvalitám dost možná ponese s sebou po celou dobu.

 

Právě se děje

před 47 minutami

Senát zvolí nového šéfa Úřadu pro ochranu osobních údajů, Janů nechce funkci obhajovat

Senátoři budou za dva týdny volit nového předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Dosavadní šéfka Ivana Janů už nebude funkci obhajovat. Informovaly o tom čtvrteční Lidové noviny (LN). Kandidáty jsou podle listu bývalý státní tajemník na ministerstvu vnitra Jiří Kaucký a současný místopředseda ÚOOÚ Josef Prokeš.

Kauckého prosazuje ODS, podpořit by ho měli také senátoři za KDU-ČSL, uvedl deník. Prokeše nominoval senátor Michael Canov zvolený za Starosty za Liberecký kraj.

Nezávislý správní úřad dohlížející na ochranu osobních údajů vznikl před 20 lety. Má za úkol především bránit zneužívání osobních dat.

Zdroj: ČTK
před 51 minutami

Tříletá holčička v Japonsku zemřela hladem a žízní, matka ji nechala osm dní bez dozoru

Japonka nechala osm dní doma samotnou svou tříletou dceru, dívka zemřela kvůli dehydrataci a hladu. Ve čtvrtek o tom informovala agentura Kjódó. Incident se stal stal v červnu, když žena odjela z Tokia za svým přítelem, který žije v jiné části Japonska. Policie uvedla, že matka přiznala, že dceru nechala samotnou v tokijském bytě.

Žena podle médií vypověděla, že dítě nechala v obývacím pokoji a že vstup do kuchyně zablokovala sedačkou, aby dceři zabránila v přístupu k nožům a dalším nebezpečným předmětům v kuchyni.

Podle Kjódó žena nechávala dceru doma samotnou pravidelně, aby mohla chodit do heren a barů. Dítě bylo bez dozoru také několik dní v květnu, kdy matka jela za přítelem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy