Oasis po letech vyhrabali svou duši

Jan Pomuk Štěpánek (Deník Metro)
13. 10. 2008 14:45
Británie slaví návrat ztracených synů.
Foto: SONY BMG

Recenze - Liam už se nerve po barech, nehází do sebe tuny opiátů, zato vypráví, jak ráno dvě hodiny běhá, veze děti do školy a pak si vaří k obědu lososa.

Samozřejmě, že to pořád prokládá neskutečným množstvím "fuck" vkládaným libovolně mezi jakákoliv slova. Jeho starší bratr Noel se zase svěřuje, jaké je to podívat se dolů do jeviště a zjistit, jak jsou dneska "ta zkurvená děcka kurevsky mladá".

Něco se zkrátka změnilo. Ne, z Galagherů nejsou polepšení spratci, ale jen hodnější, rozvážnější a snad i moudřejší spratci. Těžko říci, zda si doba přející návratům comeback Oasis tak trochu vymodlila a při prvním slušném albu je tak Britové s otevřenou náručí vítají zpět.

Jejich novinka Dig Out Your Soul ale rozhodně za pozornost stojí. První slušnou nahrávkou, kterou se Oasis po dlouhé době v dobrém připomněli, byla tři roky stará Don't Believe The Truth.

K osvěžující civilnosti jinak nepříliš povedeného předchozího alba Heathen Chemistry přidali i to, co tvoří jejich podstatu a čeho se jim od pozdních 90. let nedostávalo - silný melodický hit, který hned po prvním poslechu rezonuje hlavou ještě pár dní.

Oasis - The Shock Of The Lightning

Video: youtube.com

O tři roky později se jim na Dig Out Your Soul podařilo zachovat vše pozitivní, co definovalo Don't Believe The Truth, navíc novinka působí sevřeněji a kompaktněji - byť většinu skladeb dochutili Oasis psychedelickými motivy. Ostatně hned úvodní, slušně tepající, zvukově vytříbenou Bag It Up popisuje Noel jako "The Pretty Things versus Pink Floyd vyjetý na lepidle".

Skvělý začátek desky ještě podpoří snivá, ale hutná The Turning, při jejímž popisu si Noel opět pomáhá přesným příměrem: tentokrát znějí jako The Stone Roses hrající The Stooges.

Následuje jeden z vrcholů desky, těžkými rify orámovaná Waiting For The Rapture, jeden z důkazů, že Noel ve svých nejlepších skladatelských momentech sahá na hranice geniality.

Foto: Sony BMG

V polovině se album změní, ostré kytarové burácení nahradí spíše opiáty a halucinogeny vykreslená lyrika. I'm Outta Time je Liamova možná nejsilnější balada vůbec, ještě před pár lety by ji určitě zkazil balastem monumentálně znějících smyčců. Tentokrát si místo sladkobolného finále vystačí se samplem Johna Lennona citujícího dva dny před svou smrtí Winstona Churchilla.

Duch Beatles - věčné prokletí, nedostižná meta i inspirace bratří Gallagherů - samozřejmě definuje i Dig Out Your Soul. Tentokrát to ale není křečovitá nápodoba z dob Be Here Now, kdy Gallagherové stále ještě věřili, že budou větší a slavnější než jejich liverpoolský vzor.

To už se jim nikdy nepovede, ale třeba To Be Where There's Life - skvělá osobní zpověď kytaristy Gema Archera s elastickou basou táhnoucí indickými motivy zpestřenou stadiónovou psychedelii - by se na Revolver určitě neztratila.

Jako z White Album zase působí do blues a country zahalená (Get Off Your) High Horse Lady. Nad těžkou, pomalu se valící rytmikou se nese filtry zpotvořený Noelův hlas a kňourá jednu z těch nenápadných, ale silných skladeb navazující na písničkářskou linii, která se táhne trochu ve stínu velkých hitů od Married With Children, přes Little By Little až po Importance of Being Idle.

Kromě všech těch zvukových experimentů, psychedelických zdravic pozdním šedesátkám tu samozřejmě zní klasický přímočarý rock, bez kterého by Dig Out Your Soul neměla šanci na úspěch. Pojítko, které méně trpělivého fanouška bezpečně provede komplikovanějšími pasážemi desky.

Foto: Sony BMG

Co by to taky bylo za Oasis bez hlučného macho řezání do kytar? Přes všechny experimenty a hrátky ani na chvíli nevypadnou z rolí posledních skutečných aktivních rockerů, kteří ještě nejsou k smíchu.

A Oasis skutečně jsou i ve chvílích hudební (nebo i v řídkých momentech textové) sofistikovanosti pořád přímočaří a neodolatelně jednodušší. Žádní vysokoškolští indie-mamánci s pohrdavým ironickým úšklebkem, kterým komentují klasické rockové formulky.

Svým rockerstvím v době soumraku klasického rockera působí pořád autenticky. Když Liam vysvětluje vznik název desky s tím, že "je to jen název, když vezmeš Dig a Soul, je to kombinace slov, co bude vždycky znít kurevsky dobře", pak je na té arogantní ležérní pohrdlivosti něco, co ve své prostotě přesahuje snahy o hudební vyjádření komplikovanosti světa.

Oasis o komplikovanosti světa nepochybují, jen staromilsky věří, že podobné úvahy do správné rockové nahrávky nepatří. V době, která hledá nový rockový výraz, novou definici rockera a znovu přitom objevuje ztracené rockové modly, je to ideální čas pro rehabilitaci Oasis.

Oasis: Dig Out Your Soul. CD, 46 minut. Vydala firma Big Brother/SonyBMG, 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy