Praha - Firemní Andělé jsou svátek hudby zralý na zrušení, konstatovali jsme vloni v únoru nad 21. ročníkem českých výročních hudebních cen. Proti „marketingové akci nahrávacího průmyslu" - jak je popsal Pavel Klusák v Lidových novinách - se zvedla vlna spontánního odporu hudebních publicistů, která nezůstala jen u znechucených reakcí.
O rok později už má Česká republika hned dvě nové ceny - Apollo a Vinyla. První z nich ve čtvrtek večer na Nové scéně Národního divadla dostal rapper Bonus, druhá právě vyhlásila nominace a ceremoniál chystá na začátek března. Obě vznikaly nezávisle na sobě, daly si ale podobné cíle.
Liché obavy
„Chceme zvýšit povědomí o kvalitní české populární hudbě a finančně odměnit ty interprety, kteří si odměnu zaslouží," píše Apollo. Vinyla chce být oproti tomu „cenou, která by byla schopná kriticky hodnotit aktuální dění na české scéně a pojmenovávat nové události a trendy, podpořit umělecké podhoubí, reflektovat originální práci a dát autorům najevo, že má smysl dělat alternativní a svébytnou hudbu"- jak to shrnul organizátor Tomáš Grombíř z Goliart.
Rozhodovací proces cen je v detailech odlišný. Pořadatelé cen Apollo oslovili kolem sedmdesátky publicistů, kritiků či hudebních dramaturgů z rozhlasu i televize, kteří rozhodovali o sedmi nominovaných albech a deseti zástupcích ze svých řad; ti zvolili vítěze na neveřejné schůzi v den předávání. Ve Vinyle rozhoduje v dvojkolovém hlasování sedmnáct vybraných novinářů, „kteří se o hudbu dlouhodobě kriticky zajímají a pomáhají formovat myšlení o hudbě". Vinyla kromě nejlepší desky vybere také objev a počin roku.
Obavy z podobnosti obou „cen kritiků" se ukázaly jako liché. Potkávají se nakonec jen ve dvou položkách - a to jsou desky Floexe (Zorya) a vítězného Bonuse (Náměstí míru). Apollo vzhledem k široké porotě tíhne víc ke „střednímu proudu" alternativní hudby a všimlo si v nominacích nahrávek už zavedených interpretů (MIDI LIDI) či veteránů (David Koller, Tata Bojs).
Vinyla je naproti tomu alternativnější a nezapomněla na okrajovější počiny, jako jsou polarizující Čokovoko (album Hudba), kontroverzní Hugo Toxxx (Legální drogy) i instrumentální psychedelický rock skupiny B4 (Didaktik National Legendary Rock).
O cenu za objev roku se ve Vinyle střetnou dream-popoví Fiordmoss, producent experimentální elektroniky Optical Frameworks a svérázný maskovaný lo-fi písničkář Kittchen. V kategorii počin roku jsou nominovány festivaly Colours of Ostrava a Creepy Teepee a promotérská agentura Bumbum Satori zastupující mimo jiné projekty DVA či Floex.
Porcování medvěda
Šestnáctka jmen prvního ročníku dává obrázek, co zajímavého se v roce 2011 urodilo na domácí scéně. Tedy „nezávislé" - protože jediné album z nominací (Tata Bojs - Ležatá osmička) vyšlo na tzv. velké nahrávací značce. Dalo se čekat, že novináři se těžko spokojí s produkty domácích zástupců nadnárodních společností, které tu v posledních letech produkují jen masový střední proud na jistotu.
V tom podávají nové ceny užitečný a možná ne tak často prezentovaný obraz domácí hudby - místo „průmyslu" je to spíše sféra kreativních nadšenců, kteří nejsou svázáni tradičními pravidly či potřebou komerční úspěšnosti. Pokud budeme pitvat ještě hlouběji, zjistíme, že porotci Apolla slyší na generaci domácí elektronické hudby s kořeny na přelomu tisíciletí (Floex, Prince of Tennis alias pohrobci Colorfactory či Ohm Square), zatímco Vinyla dala přednost svébytným domácím ohlasům hiphopové horečky nulté dekády (Čokovoko, Bonus nebo Hugo Toxxx).
Výroční československé hudební ceny se poprvé předávaly v roce 1991; od následujícího roku měly jméno Gramy a od roku 1997 Anděl. Podle stanov je udílí Akademie populární hudby složená ze „známých osobností hudební branže, výkonných umělců, hudebních novinářů, televizních a rádiových dramaturgů, zástupců největších festivalů a obchodníků s hudbou".
Příliš široké spektrum volitelů nakonec vedlo k tomu, že Anděl se stal baštou konsensuálního rádiového popu - jakéhosi nejnižšího společného jmenovatele vkusu zástupců „hudebního průmyslu", pro něž je hudba především byznys.
„Akademie je příliš napojená na gramofirmy a další lidi, kteří mají z vítězství konkrétních hudebníků přímý profit," říká Pavel Kučera, jeden z tria iniciátorů ceny Apollo, a Tomáš Grombíř z Vinyly dodává: „O kompetenci a erudici velké části akademiků lze velmi úspěšně pochybovat. Mohou si tak nakrásně říkat, ale v podstatě si rozdáváním ocenění porcují komerčního hudebního medvěda."
Ačkoliv obě ceny vznikly částečně jako opozice proti podivným praktikám APH, nemají ambice Anděly nahradit. Apollo si podle Kučery vzalo za vzor britskou Mercury Prize, která není jen protiváhou proti velkým cenám průmyslu Brit Awards, ale má opodstatnění sama za sebe - každá z cen zohledňuje jinou výseč populární hudby. Vinyla by naopak ráda byla ekvivalentem uměleckých cen, jež tu v jiných oborech úspěšně existují (Cena Jindřicha Chalupeckého, Cena Revolver Revue či Ceny Alfréda Radoka).
Kolotočářský Anděl
Prestiži Andělů výrazně uškodil i prodej licence nejprve společnosti Petarda a později Lewron, kteří si z televizního přenosu slavnostního ceremoniálu udělali propagační večírek vlastních chráněnců a sponzorů. Redukce výročních cen na „televizní estrádu s hudbou" je další diskutabilní krok, který Andělům vůbec neprospěl.
Staly se otrokem prezentace v médiích, jež k zaplacení potřebuje sledovanost, kterou přináší osvědčené hvězdy. Což je ostatně problém, s nímž se musí potýkat i pořadatelé cen, jako jsou Brit Awards nebo Grammy.
Pro pořadatele Apolla ani Vinyly není televizní přenos nijak zásadní. „Nese s sebou příliš mnoho kompromisů a jeho výhody jsou diskutabilní. Zvlášť když ceny Apollo nereprezentují tu část populace, která by asi vysedávala u televize," říká Kučera a předpovídá, že u dalších ročníků možná televizi nahradí internetový stream.
Organizátoři obou cen navíc věří, že o propagaci se postarají sami novináři, kteří v ní hlasují. Samo předávání platili sponzoři, Apollo má i příspěvek od pražského magistrátu a partnerem je Nová scéna Národního divadla.
Vítěz Apolla si kromě sošky z dílny Maxima Velčovského odnesl 60 tisíc korun, které věnoval Ochranný svaz autorský. Na námitku, že organizace nemá mezi muzikanty z alternativní scény příliš dobrou pověst už proto, že při přerozdělování vybraných peněz mají přednost mainstreamové hvězdy z komerčních rádií, Kučera odpovídá: „OSA vyplácí peníze muzikantům v závislosti na tom, jak je hrají v rádiu nebo v televizi. A pokud se cenami Apollo podaří nějakého hudebníka zviditelnit, a ten se následně dostane třeba do rozhlasových rotací, splní to svoji roli."
Zůstává samozřejmě otázkou, zda ceny přežijí prvotní nadšení. Kromě upozorňování na zajímavé počiny domácí scény před nimi stojí ještě mnohem důležitější úkol - pozvednout celkovou úroveň kritického myšlení o hudbě.
Publicista Pavel Klusák je spíše optimista: „Ceny by mohly pomoci k oživení celé hudební scény, která dnes hodně trpí nedostatkem reprezentujících institucí a silných organizátorů. Vůbec nevadí, že cen je víc. V té různosti by se mohlo zřetelněji ukázat, že hranice mezi popkulturou a vyšším uměním dnes v podstatě neexistuje; že česká hudba zasahuje k oběma těm pólům a oba umějí nám, posluchačům, zprostředkovat úžasné zážitky."
Tomáš Turek z ČRo Radio Wave dodává: "Nevím, jestli zvednou úroveň přemýšlení, ale přinejmenším můžou upozornit na zajímavé nahrávky, kterých se zavedené a poněkud kolotočářské ceny bojí."
Antonín Kocábek z Týdne je spíše realistou: „Pevně věřím, že by mohly znamenat přinejmenším určitý impuls ke změně vnímání pro ty, kteří mají k té změně vůli a chuť. Pro lidi, kteří se domnívají, že je v pořádku oceňovat mediálně i komerčně úspěšné a publikem oblíbené interprety, pro které není motorem dělat svou tvorbu co nejlepší, ale tak, aby zajímala co největší masu lidí, jistě podstatné nebudou."
Autor textu je členem čtyřčlenné Rady Vinyly pro rok 2011 a jedním z deseti volitelů, kteří rozhodnou o držiteli letošního Apolla. Vznik žádné z cen ale neinicioval.
