Londýn - Porota udělující britskou hudební cenu Barclaycard Mercury Prize šokuje ráda, letos ale zvolili vítěze podle očekávání. Londýnské (nyní) trio the xx už za svoje eponymní debutové album posbíralo pochvalné ohlasy kritiků, deska se pořád výtečně prodává; od úterního večera se navíc může pochlubit oceněním, které dostává jen jedno britské album ročně.
„Máme za sebou fantastický rok a tohle vítězství má v sobě zvláštní moment průzračnosti," prohlásil zpěvák Oliver Sim těsně poté, co byla otevřena obálka obsahující jejich jméno. Trio bez velkých gest poděkovalo porotě a v tichosti odešlo slavit do nedaleké hospody za kamarády a příbuznými.
Se zklamáním se muselo vyrovnávat dalších jedenáct nominovaných muzikantů a kapel. Byla mezi nimi taková jména jako Dizee Rascal, Foals, Wild Beasts nebo favorit sázkařů - veterán Paul Weller.
Cena Mercury se uděluje od roku 1992 a jejím úkolem je upozornit na výjimečnou nahrávku britského interpreta vydanou v uplynulých patnácti měsících. O vítězi rozhoduje porota složená ze zástupců hudebního průmyslu i novinářů, jejímž předsedou je respektovaný sociolog hudby Simon Frith. V minulosti si trofej odnesli Primal Scream, PJ Harvey nebo Pulp.
Mladí v černém
Vloni na začátku listopadu hráli the xx ve strahovském klubu 007 a také tehdy je provázel odér čehosi zvláštního. Koncert v slavném studentském klubu velikosti obýváku byl vyprodaný dlouho dopředu, vevnitř se skoro nedalo dýchat a lidé stáli i na schodech, aby mohli zaslechnout kapelu, o které se psalo jako o nové senzaci britského indie rocku. Zaslouženě. Jejich eponymní album vydané vloni v polovině srpna neznělo jako nic, co jste kdy slyšeli.
| Čtěte také: Recenze: The xx se hlásí k postmileniálním úzkostem Britové vybrali adepty na prestižní hudební prokletí |
Pěkně to shrnul novinář Tim Jonze blogující z ceremoniálu Mercury Prize pro web deníku The Guardian: „Všichni říkali, že vyhrají the xx, a stalo se. Měli bychom slavit, je to jedna z mála z nominovaných desek, která skutečně zní tak, že byla natočená v roce 2010. Tedy, přesněji v roce 2009. Rozumíme si?"
Zasněný minimalistický pop the xx skutečně nic a nikoho nekopíruje. Je v něm slyšet vliv melancholických kompozic Joy Division nebo The Cure, zároveň navazuje na vznešené písničkářství soulu. Dají se v něm zaslechnout i ohlasy na aktuální dění v klubové hudbě, ale nad vším převažuje pocit, který nemůže vytlouct z hlavy sebevětší mejdan: stísněná izolovanost velkoměsta a permanentní osamocení.
Jádro kapely založené v roce 2005 tvoří Romy Madley Croftová a Oliver Sim, jejichž tiché duety bývalých milenců patří k nejsilnějším momentům desky, kterou the xx nahráli po nocích v garáži svého labelu. Na trio kapelu doplňuje bubeník Jamie Smith. Klávesistka Baria Qureshi opustila the xx těsně po vydání desky kvůli „osobním neshodám".
The xx se potkali na Elliottově střední škole v londýnském Putney, kde studovaly mimo jiné také další osobnosti současné britské alternativy - kapela Hot Chip nebo producenti elektronické hudby Burial a Four Tet. „Na téhle škole je zvláštní jen to, že je docela špatná a nic moc se tam neděje. A tak studenti začnou dělat to, co jim přijde nejpřirozenější, což je pro většinu z nich hudba," řekl k tomububeník Jamie vloni v rozhovoru pro HN.
Ačkoli The XX velmi brzy podepsali nahrávací smlouvu, nezávislý label Young Turk jim nechal dostatek času, aby vypilovali svůj zvuk k dokonalosti. Vyplatilo se, debutový singl Crystalized ze srpna 2009 představil světu kapelu, která přesně ví, co chce.
Prestižní prokletí
V posledních dvou letech jury překvapila rozhodnutím dát Mercury Prize kapele Elbow a rapperce Speech Debelle, za což si portoci vyslechli kritiku médií. Letos se ale s hudebními publicisty shodli - debut the xx patřil mezi nejvychvalovanější alba loňského roku. Titulem deska roku ho ocenil časopis FACT, v NME jim patří dvojka a americký portál Pitchfork udělil bezejmennému albu „bronz".
Nahrávce se daří i v prodejních žebříčcích. Do padesátky nejprodávanějších titulů se podívalo snad po celé západní Evropě a i v USA se dlouho pohybovalo v horní dvoustovce. V Británii startovalo skromně na čísle 36, od té doby se ale s malými pauzami drží v první stovce. Po vyhlášení nominací na cenu Mercury se deska usadila v Top 20 a na konci srpna dokonce vyskočila na desítku.
Prestižní cena a podzimní melancholie by mohly the xx katapultovat klidně i na vrchol. Pro rok staré album by to byla kuriozita, ale cena Mercury takové „zázraky" umí. Když si skotští Elbow před dvěma lety odnesli vítězství za album Seldom Seen Kid, během týdne se prodeje zvedly o sedm set procent.
Ne všichni jsou ale z cen Mercury Prize odvázaní. Jestli někomu mezi letošním adepty chybí Gorillaz s výtečným albem Plastic Beach, měl by vědět, že vůdčí postava projektu Damon Albarn se ceny dopředu vzdal v roce 2001 se slovy: „Vyhrát by bylo jako nosit po zbytek života kolem krku mrtvého albatrosa."
Jiná oslavovaná britská kapela Fuck Buttons dokonce požádala svůj label, aby jejich desku Tarot Sport vůbec neposílali ke zvážení.
I britští novináři se v názorech na Mercury rozdělují - jedni nad seznamem nominovaných provolávají návrat starých dobrých časů britského popu (pokud se to děje každý rok, je to samozřejmě nesmysl), druzí kritizují cenu za neprůhlednost a machinace.
Za pozornost stojí především fakt, že za Mercury Prize vlastně nemá bohulibý cíl prezentovat opomenuté klenoty, nýbrž finanční kalkul. V roce 1992 ji založil Robert Sandall, šéf Virgin Records, který hledal způsob, jak pozvednout prodej desek v slabých letních měsících, kdy nevycházejí komerční trháky.
Podobně kulišácky se to má se jménem ceny, která neodkazuje na zpěváka Queen, jež zemřel rok před jejím založením, ale na sponzora prvního ročníku - společnost Mercury.
V případě the xx jdou ale pochybnosti stranou - za úspěšný rok si mladíci v černém cenu zasloužili.
