Rozhovor - Aktuální turné Einstürzende Neubauten oslavuje třicet let od jejich vůbec prvního vystoupení. Němečtí stylotvorní miláčci veškeré alternativy stále s neutuchajícím zápalem boří nejen hudební konvence.
Jakoby mimochodem vydávají neortodoxní kompilaci nahrávek z posledních deseti let Strategies Against Architecture IV, čímž plní poslední závazek k dávno prokleté nahrávací společnosti. A v duchu své tvůrčí podstaty i zatím poslední desky Alles Wieder Offen nechávají vše znovu otevřené.
Narozeninová koncertní šňůra Einstürzende Neubauten se line po městech, která kapela miluje nebo pro ni měla určující význam. A věnují jim rovnou dva komponované večery. Tento čtvrtek a pátek patří Praze, kde měli vždy oddané a pozorné publikum.
První večer se předvedli s „regulérním" programem, teď zahrají hrají v komornější podobě s raritními kusy. Ty doplní slovesná exhibice lídra Blixy Bargelda Rede/Speech a koncert Hitman's Heel - nový projekt Alexandera Hackeho a jeho ženy Danielle de Picciotto, původem newyorské umělkyně a mimo jiné zakladatelky Love Parade.
Hacke se stal členem Neubauten už ve svých čtrnácti a krom obsluhování nepředpokládatelných nástrojů v kapele nyní funguje coby hudební koordinátor a baskytarista.
Třicet let je dlouhý život pro kapelu s natolik nekompromisním přístupem. Co vás tak dlouho udrželo aktivní?
Alexander Hacke (A): Myslím, že právě nekompromisní přístup je nedílnou součástí celé věci. Tvoříme něco velmi specifického. Ale pokud by Neubauten zahrnovali všechno, co ve svých životech děláme, pravděpodobně bychom už nefungovali. Už po patnácti letech jsme zjistili, že Neubauten jsou něco jako tvor, který vyžaduje určité zacházení a má své potřeby. A když hrajeme hudbu Neubauten, tak tuto bytost uctíváme. S Neubauten mohu hrát hudbu, kterou s nikým jiným hrát nelze. A pak je zase určitá hudba, kterou nemohu hrát v téhle konstelaci ani pod jménem Einstürzende Neubauten.
V době vydání alba Alles Wieder Offen jste byli neuvěřitelně plodní. Vydali jste sérii výsostně experimentálních nahrávek Musterhaus nebo album dadaistických miniatur Jewels, což bylo vyvrcholením vašeho „supporterského" projektu tyjícího z bezprostředního kontaktu s fanoušky. Dokážeš s odstupem říct, jestli je tohle pravá cesta, jak jít dál?
A: Nikdy se neopakujeme. Kdybychom v supporterském projektu pokračovali, museli bychom ho v mnoha ohledech a drasticky vylepšit. Samozřejmě jsme se z oněch tří fází poučili; o tom, co bylo fajn, ale i o tom, co tak dobře nefungovalo. Každopádně, co bylo skvělé a co se nabízí jako pokračování, je okamžité umělecké uspokojení. Během těch let jsme měli pocit, jako kdybychom neustále hráli živě. Cokoliv jsme udělali, publikum buď aplaudovalo, nebo ignorovalo. A ve mně se tím otevřel zájem o internet a sociální sítě. A když teď supporterský projekt skončil a jsem třeba na Facebooku, vidím, jak je proti neubauten.org totálně hloupý.
Sociální skupiny ale vytvářejí i podivnou psychologii, až paranoiu. Dokázali jste se oprostit od myšlenek, že když lidé nereagují na vaše hraní, nemusí to nutně znamenat, že je nudíte?
A: Dokázali jsme poznat, že je nudíme, když začali debatovat o jiných věcech. Třeba jsme dřeli jako koně a najednou se na chatu rozjela diskuze o čokoládě. Pak asi můžeš říct, že je to moc nezajímá.
Danielle, už dlouho sleduješ Neubauten de facto zevnitř a trávíš s nimi čas na turné. Co jsi se od nich naučila?
Danielle de Picciotto (D): Pro mě jsou Neubauten hlasem uměleckého Berlína, do kterého jsem se zamilovala už v roce 1987. Hlasem, který je vzdorovitý a nekompromisní; hlasem individuality a nekonformnosti. Dokázali, že takové postoje mohou vydržet třicet let, aniž se člověk sehne. A zároveň mi dali mi víru v pokračování mého umění.
Ve městě, které vás v minulosti definovalo, už ale skoro nikdo z Neubauten nesídlí. Jak říkáš, vedete nomádský životní styl.
A: Je paradoxní ironií osudu, že dvacet let po pádu zdi a třicet let od založení Neubauten po nás každý chce, abychom mluvili o Berlíně. Ale my už máme Berlín tak nějak za sebou, určitě to můžu říct za sebe. Máš pravdu: nikdo z Neubauten nemá s městem silné spojení. Protože pro nás už není inspirativní. Přizpůsobujeme své životy realitě a Berlín je jen jednou z jejích součástí.
D: Hledáme si nový domov. Navíc vzhledem k tomu, že desky se dnes prakticky neprodávají, jsou umělci nuceni být flexibilnější a musí trávit víc času na cestách, aby se uživili. Nás to ale baví, vnímáme to jako skvělé dobrodružství.
V porovnání s Neubauten mi přijde spousta dnešních alternativních hudebníků hodně krotká. Vidíš kolem sebe mladé umělce, kteří by měli podobně nekompromisní přístup?
A: Pokaždé, když dostanu takovou otázku, mám v hlavě úplně vymeteno. Nedokážu si vzpomenout na nic, co jsem kdy slyšel nebo co se mi líbilo. Určitě je spousta lidí, kteří mají podobného ducha, chtějí experimentovat a vytvářet skvělé věci. A to napříč generacemi.
My jsme spolu třicet let, takže se pochopitelně nechováme a nepřemýšlíme stejně jako dejme tomu před těmi dvaceti lety. Víme, jak zacházet s energií, víme, jak dosáhnout určitých výsledků. Přesto stále miluji divokost a nezvladatelné pnutí. A to dnes určitě existuje i v jiných kapelách - ale jsou také lidé, kteří jsou na scéně už mnoho let a stále odmítají být oportunističtí nebo součástí systému.
Začíná být ovšem nebezpečné, když se takové postoje stanou součástí strategie. A myslím, že hudební průmysl teď nutí lidi k bláznivému chování jen proto, aby byli víc viditelní. Když se podíváš na postavy jako Lady Gaga, není v tom už žádná podstata, jen bláznivý styl. A průmysl o těchhle účinných taktikách moc dobře ví. Měli bychom být více věrní a trpěliví k umělcům, kterých si ceníme. Dejte jim prokrista nějaký čas, aby se mohli vyvinout!
Blixa Bargeld mi před pár lety říkal, že vaším dalším cílem je vytvořit film. Platí to stále, nebo jaké máte plány, až turné skončí?
A: Teď chceme hlavně ve zdraví přežít turné a pak nemáme vůbec žádné plány. Chceme si dát od sebe klid. Chceme uložit mořskou příšeru Einstürzende Neubauten na dno oceánu. Nebude tam ležet mrtvá, ale bude snít.
Dá se to tušit i z faktu, že každý z Neubauten má teď aktivní sólový projekt…
A: No i já mám projekt s Danielle - Hitman's Heel. Album vyjde na začátku roku 2011, ale už ho s sebou vozíme na turné. Zahrajeme i v Praze. Konečně jsme naplnili myšlenku, kterou jsme měli už dlouho - že chceme Neubauten využít jako platformu, jako mateřskou loď pro sólové expedice do různých oblastí.
Hitman' s Heel na mě působí jako album, které vzniklo velmi snadno. Je plné písní se spoustou textů, využili jste skoro celou kapacitu cédéčka. Zní jako lavina autentických nápadů.
D: Pracovali jsme jako šílení, abychom ho stihli dokončit před turné Neubauten. Dobré je, že zvuk zůstal opravdu čistý. Žádné dotáčky a uhlazování. Nahrávka je syrová a opravdová.
A: Ty písně byly v nás. Možná se jedná skoro o světový rekord, jak rychle jsme je napsali, natočili a zmixovali. A je to pro změnu velmi osobní album. Nezakládá se na literatuře jako naše předchozí projekty Mountains Of Madness nebo Ship Of Fools, nejde tu o pevná témata ani zakázku. Je o nás a o našem momentálním životním stylu.
Hitman´s Heel je oproti vašim předchozím společným projektům i novou kapelou?
D: To ne, chtěli jsme prostě už strašně dlouho natočit ryze písničkové album. Něco jednoduchého, zpět k základům. Pravděpodobně to spoustu lidí překvapí, ale Hitman's Heel nemá nic do činění s noisem nebo industriálem. Jsou to jen písně o věcech, na kterých nám záleží, zachycují náš stav mysli.
Myslím, že to všechno klíčí z přehršle závažných i banálních informací, kterými je člověk v době YouTube, Myspace a Facebooku obklopen. Každý se horlivě snaží být výjimečný. Pro nás to ovšem znamená chtít spíš méně než více. Chtít skutečné věci, ne virtuální světy. Všechno v médiích dnes pojednává o penězích, o moci a slávě. Všechno se vytváří jen k prodeji. V našich písních mluvíme o tom, co je důležité pro nás.
Chtěli jste umožnit vhled do vašeho soukromí a zároveň se dostat k jádru věcí?
A: Album je o tématech, která jsme potřebovali artikulovat. A použili jsme prostředky, se kterými můžeme cestovat, protože náš život je nyní životem nomádů. Proto jsme se rozhodli příliš se nespoléhat na technologie - jsou svazující a mají příliš velkou moc. Což si nemůžeme v současné situaci dovolit. Naprosto se spoléháme na nástroje, které můžeme držet v rukou a hrát na ně prsty. Jde o úplně jiný přístup.
D: Na Hitman´s Heel jsme taky všechno napsali s Alexandrem dohromady. Sama jsem skládala hudbu po pěkně dlouhé době. Alexander mě vyzval ke společné tvorbě už dřív - a bavilo nás to natolik, že jsme chtěli společně natočit celé album.
Danielle, dokončila jsi teď dokument How Long Is Now o vašem zatím posledním projektu...
D: S The Ship Of Fools jsme dva roky byli na turné a přizvali jsme vždy hudebníky z různých zemí, aby se zapojili. Vystoupení byla natolik unikátní, že jsme se rozhodli je natočit, abychom je dali oněm muzikantům na památku. Zároveň jsem s nimi udělala rozhovory o jejich neobvyklých nástrojích.
A ty se ukázaly natolik zábavné, že jsem natočila celý dokument. Ani předloha mě ale nepřestávala fascinovat - takže film je zvláštním mixem příběhů o hlupácích z knihy, o nástrojích, hudebnících i o lidstvu. Je to myslím hodně legrační, se spoustou unikátních záběrů - přispěli k tomu i pražští hudebníci včetně Pavla Zajíčka. Jsem nadmíru spokojená!
Plánujete na příští rok několikaměsíční pobyt v Praze. Je to jen další zastávka?
A: Byli jsme požádáni, jestli bychom nechtěli na rezidenci do Meetfactory; nakonec tam s Danielle pobudeme od února do května. Chystáme se vytvořit audiovizuální instalaci, která se bude zabývat otázkou času. Abych ti tedy dal mlhavou představu. Bude zahrnovat naše nejoblíbenější média: film, hudbu, zvukové instalace, postavíme objekty.
V podstatě ale pobudeme ve městě a plánujeme různá vystoupení. Moc se těšíme, Prahu milujeme. Nomádský život je jedna věc, ale být nomádem také znamená, že na každém místě strávíš nějaký čas. A myslím, že Praha si zaslouží několik měsíců.
Čtěte také:
Einstürzende Neubauten neustále míří k novým koncům
Einstürzende Neubauten vypínají stroje
Blixa a spol. si dali poklidnou mENopauzu
Nikdo na svoji holku permanentně nekřičí Miluju tě!
