Makali na stavbách, jezdili s traktorem. Black Keys vydali poctu starým bluesmanům

Daniel Konrád Daniel Konrád
21. 5. 2021 11:34
Mississippi, 90. léta minulého století. Z domu vyjde černoch v puntíkaté košili a kšiltovce. Pozdraví, s kytarou sedne na zápraží plné harampádí a začne hrát. Za chvíli střih. Jsme v dřevěné tančírně. O víkendech se sem chodí na blues a barbecue. Pódium už by se nevešlo, trojčlenná kapela tak hraje těsně před lidmi. V nahuštěném prostoru se smějí, kouří, tancují.
Zpívající kytarista Dan Auerbach (vlevo) a bubeník Patrick Carney jako The Black Keys získali pět cen Grammy.
Zpívající kytarista Dan Auerbach (vlevo) a bubeník Patrick Carney jako The Black Keys získali pět cen Grammy. | Foto: Joshua Black Wilkins

Záběry z téměř 30 let starého dokumentu Deep Blues je v těchto dnech důvod připomínat. Zachycují již nežijící bluesmany Roberta Leeho Burnsidea a Juniora Kimbrougha, kterým své právě vydané album nazvané Delta Kream věnovalo populární bluesrockové duo The Black Keys.

"Když jsem poprvé viděl dokument Deep Blues, změnil mi život," vzpomíná jedenačtyřicetiletý bubeník Patrick Carney. Jeho spoluhráč, o rok starší kytarista Dan Auerbach, pamatuje Burnsidea osobně.

"Jezdil jsem na jeho koncerty. Byl charismatický, zábavný, pořád vyprávěl historky a žertoval," vzpomíná na muzikanta, který pokaždé hrál skladbu Poor Boy A Long Way From Home, a tak ji teď Black Keys natočili na svou desku.

Čtyřminutový song vystihuje celek. Stojí na jediném akordu a hutném rytmu, v němž se doplňují a následně trumfují dvě elektrické kytary, jedna obyčejná, druhá slide. Žádné syntezátory, psychedelické efekty ani nadměrné užívání zkreslujících kytarových pedálů jako fuzz nebo whammy, jimiž Black Keys v začátcích maskovali nekvalitní nástroje, až se z nich stalo jejich poznávací znamení. Navíc jde o píseň, kterou pod jiným názvem prvně nahráli před 20 lety na svůj debut. Záměrně se vrací na začátek.

Z motelů do reklam

Dříve než Dan Auerbach a Patrick Carney se znali jejich rodiče. Kluci z východoamerického státu Ohio pak sice hráli ve stejném baseballovém týmu, kamarádit ale začali až později.

"Žili jsme pět šest baráků od sebe, ale potkávali jsme se, jen když jsme vyměňovali baseballové kartičky. Dan nosil dlouhé vlasy, sportoval a kouřil trávu, zatímco já měl brýle a poslouchal jsem indie-rock," popisuje v aktuálním čísle časopisu Mojo Carney, který brýle se silnými černými obroučky po vzoru rokenrolové hvězdy Buddyho Hollyho neodložil dodnes. I když mu na koncertech jednoho času odlétávaly, jak zpoza bicích vždy vystartuje jako hladová doga.

Hraje přímočaře, jednoduše. Učil se sám, nikdy nechodil na lekce ani nekupoval hudební časopisy.

Skladba Crawling Kingsnake z nového alba The Black Keys. | Video: Nonesuch

V polovině 90. let minulého století s Auerbachem jako teenageři viděli dokument Deep Blues a díky němu objevili osobitý styl blues ze severu Mississippi, který kromě Burnsidea hráli Junior Kimbrough nebo T-Model Ford. Toho času všechno veteráni, širší veřejnosti neznámí.

Auerbach se svým otcem, starožitníkem, jezdil dvanáct hodin autem do Mississippi na Fordovy koncerty. Muzikanta chodícího o holi pak navštěvoval, několikrát dokonce přespal v jeho maringotce. "Měl v podlaze vyřezanou díru, kterou se dalo utéct. Pro případ, že by ho vystopovala bejvalka," vzpomíná.

Inspirováni tímto typem hudby, nedlouho před teroristickými útoky z 11. září 2001, založili duo Black Keys. Peníze neměli. Carney rozvážel pizzu, Auerbach nedokončil školu. Svou kombinaci blues a garážového rocku nahrávali na levné nástroje ve sklepě a objížděli malé kluby v půjčené dodávce.

Patrick Carney (vzadu) a Dan Auerbach.
Patrick Carney (vzadu) a Dan Auerbach. | Foto: Joshua Black Wilkins

"Jeli jsme devět hodin na koncert, tam nám zaplatili 30 dolarů, a tak jsme ještě večer zase sedli do dodávky a dvě hodiny jeli přespat do levnějšího motelu za městem," popisoval Auerbach předloni v magazínu Uncut, jak pak usínali za zvuků komárů nebo feťáků v sousedních pokojích. "Jednou v motorestu u Kansasu přijela policie, vpadla do vedlejšího pokoje a zatkla tam chlapa. Zkrátka: drink po koncertě jsme si nemohli dovolit do roku 2008."

Ten byl pro ně zlomový. Zhruba v době, kdy končilo slavnější rockové duo The White Stripes, přešli The Black Keys k renomovanému vydavatelství Nonesuch a navázali spolupráci s trendy producentem Danger Mousem. Jejich album Attack & Release se poprvé dostalo do hitparád. Následující desky Brothers z roku 2010 už prodali skoro milion kusů a získala tři Grammy.

Úderné písně s chytlavými riffy a retro zvukem připomínajícím 70. léta tehdy také začali licencovat: do reklam na automobilku Subaru, spodní prádlo Victoria’s Secret nebo videohry Guitar Hero Live.

Dnes jsou Black Keys světovou kapelou, která vyprodává sportovní haly. Což je dvakrát přivedlo na pokraj zhroucení. V poslední dekádě se na pět let odmlčeli, vyhořelí a rozhádaní.

Carney zápasil se zraněním ramene, Auerbach se věnoval sólovým projektům a jako producent vtisknul osobitý zvuk albům klavíristy Dr. Johna, nigerského kytaristy Bombina nebo popové zpěvačky Lany del Rey. A mezitím Black Keys odpočívali. "Přestali jsme si rozumět. A hlavně jsme přemýšleli, jaký má smysl točit další desku a jet na další turné," přiznal Carney předloni, kdy po pauze vydali album Let’s Rock.

Jak se teď ukazuje, krátce nato se sešli ještě jednou, aby se "vnitřně občerstvili" hraním coververzí svých někdejších bluesových hrdinů. Protože Black Keys sice pochází ze státu Ohio, avšak srdce mají mississippská.

Skladba Going Down South z nového alba The Black Keys. | Video: Nonesuch

Host, kterého znají Češi

Dokumentem Deep Blues, který jim "změnil život", provází dnes již nežijící hudební novinář Robert Palmer. Když přijede na sever Mississippi, vysvětluje, že tady nebývaly tak velké plantáže jako níže na Jihu. A spoustu jich vlastnili černoši. Dnes je region oporou dřevařského průmyslu.

Zdejší hudební scéna se vyvíjela izolovaně. Muzikanti si předávali znalosti z generace na generaci, hráli v komorních sestavách a málokdo prorazil.

Pro styl, kterému se podle kopcovité krajiny říká hill country blues, je typický hluboký, uhrančivý groove, jednoduché kostry písní s minimem harmonických změn i nástrojů. Přesně jako v úvodní skladbě nového alba Black Keys nazvané Crawling Kingsnake, kde kytara šest minut opakuje jednoduchý riff v g moll, jen drobně variovaný dvojhmaty. Celou dobu ovšem Dan Auerbach palcem rozeznívá basovou strunu, jako se to dělalo v hill country blues. Píseň díky tomu získává temný spodní proud.

Takhle ji hrával i někdejší vzor Black Keys, místní bluesman Junior Kimbrough. Desítky let provozoval tančírnu v mississippském městečku s indiánským názvem Chulahoma. Debutové album vydal až roku 1992, nedlouho před smrtí, a to na značce Fat Possum, kde později začínali Black Keys.

Ti už mu jednu poctu vzdali nahrávkou Chulahoma z roku 2006 - končila vzkazem Kimbroughovy vdovy, která mladým bělochům říká, že hrají úplně jako nebožtík.

Nové album je v mnohém podobné. Z 11 skladeb jich šest hrával Kimbrough, dvě pocházejí z repertoáru Roberta Leeho Burnsidea. Rozdíl je v tom, že desku z roku 2006 nahráli na nekvalitní nástroje, zatímco novinku natočili v Auerbachově špičkovém nashvillském studiu, které zdobí vše od starého banja přes motorkářské helmy po hrací automat na pinball. A zatímco roku 2006 na to byli sami, tentokrát přizvali hosty - kromě varhaníka a perkusisty především Kimbroughova někdejšího basistu Erica Deatona a Burnsideova dlouholetého slide kytaristu Kennyho Browna.

Brownovi, který dlouho pracoval jako dělník, je dnes sedmašedesát let a dobře ho znají také Češi. Před třemi lety přijel na šumperský festival Blues Alive, kde se spřátelil s brněnskou kapelou Band of Heysek. Ta s ním v Mississippi od té doby nahrála již dvě bluesová alba. A před pár týdny Brown uvedl jednu píseň na českém on-line festivalu Bluefest.

Dan Auerbach (vepředu) a Patrick Carney.
Dan Auerbach (vepředu) a Patrick Carney. | Foto: Joshua Black Wilkins

Na památku

Skvěle hraje Brown také na novince Black Keys, kde se jeho slide kytara píseň za písní proplétá s tou Auerbachovou, aby se nejpozději v sólech každý vydal vlastním směrem.

Groovy jsou chytlavé, díky druhému perkusistovi výraznější než dřív. A protože je deska prostá postprodukčních efektů, na nichž si kapela poslední roky zakládala, vyznívá syrově, skoro nedodělaně. Auerbach, rozsahově řekněme tenor, není kdovíjaký zpěvák, pár skladeb ale jako by nazpíval spíš pracovně. Včetně singlu Going Down South, kde užívá falzetu.

Obal alba Delta Kream.
Obal alba Delta Kream. | Foto: Nonesuch

Nedokonalost však patří k nahrávce, která vznikla narychlo, za dva dny. Ve čtvrtek se sešli a do pátečního oběda měli natočeno. Většinu skladeb nabrali napoprvé a nic už do nich nepřidávali. Na desce je slyšet, jak se mezi písněmi domlouvají nebo smějí radostí.

Nové fanoušky asi deskou Delta Kream nezískají, na to je přece jenom jednotvárná. Potěší ale ty, kdo Black Keys sledují celých 20 let. A nejen je: bluesmani z hill country byli chudí jako myši. Pracovali na stavbách a polích, jezdili s traktorem, často neměli ani na pořádné oblečení. Když teď slavná kapela natočila jejich písně, alespoň vdovy a potomci z toho dostanou autorské poplatky.

Nemluvě o tom, že díky novému albu Black Keys se úřady v Mississippi chystají přidat na ulice dvě cedule - na památku Burnsidea a Kimbrougha.

Album

The Black Keys: Delta Kream
Easy Eye Sound/Nonesuch Records 2021

 

Právě se děje

před 4 minutami

Slavná sopranistka tvrdí, že s ní francouzská policie jednala jako se zločincem

Jihoafrická sopranistka Pretty Yende tvrdí, že s ní francouzští policisté při kontrole na letišti Charlese de Gaulla v Paříži zacházeli jako se zločincem. "Svlékli mě a prohledali, jako bych byla zločinec, a umístili mě do cely," tvrdí zpěvačka.

Ta podle policistů přicestovala v pondělí z Milána na jihoafrický pas, v němž neměla vízum. "Nebyl tam ani v jedné chvíli žádný incident," tvrdí policejní zdroj a popírá, že by se sopranistka kvůli letištní kontrole musela svléknout. Z místnosti, kde čekala na vyřízení případu, vyšla po hodině a půl s vízem, které jí povolovalo vstup na francouzské území, a barva její kůže nehrála žádnou roli, řekl zdroj z letiště agentuře AFP. "Pro lidi, jako jsem já, je policejní násilí skutečné," tvrdí naopak pěvkyně. Do Francie přiletěla proto, že zpívá Belliniho operu Náměsíčná v Théâtre des Champs-Élysées.

Zdroj: ČTK/AFP
před 7 minutami

Mezi Berounem a Královým Dvorem skončila rekonstrukce trati za 2,6 miliardy Kč

Mezi Berounem a Královým Dvorem skončila rekonstrukce železniční trati, díky níž tudy vlaky budou moci projíždět až stošedesátikilometrovou rychlostí. Zrychlí se tak cestování mezi Prahou a Plzní. Součástí akce byla i obnova berounského nádraží a stanice Králův Dvůr a modernizace zabezpečovacího zařízení. Náklady jsou přes 2,6 miliardy bez DPH, tři čtvrtiny pokryla dotace z Evropské unie.

Podle generálního ředitele Správy železnic Jiřího Svobody se zlepšil komfort pro cestující a vznikl i bezbariérový přístup na nástupiště v Berouně i Králově Dvoře. "Zvýšila se traťová rychlost na 160 kilometrů v hodině a zkrátily se jízdní doby. Myslím si, že se už skutečně jedná o koridorovou trať se vším všudy," řekl Svoboda při dnešním slavnostním ukončení prací. Poukázal na to, že nyní je hotová rekonstrukce celého třetího koridoru z Berouna až do Chebu, včetně průjezdu plzeňským uzlem.

Práce na 5,7 kilometru dlouhém úseku mezi Berounem a Královým Dvorem začaly v roce 2016. V první etapě stavbaři opravili osobní nádraží v Berouně. Součástí byla obnova kolejiště, vznikl nový podchod, nástupiště a přístřešky. Přístup na nástupiště pro handicapované zajišťují výtahy. Železniční stanice byla také vybavena informačním systémem pro slabozraké a nevidomé. Dělníci vyměnili technologická zařízení a obnovili kolejiště na seřaďovacím nádraží.

Zdroj: ČTK
před 22 minutami

Průměrný obrat regionálních obchodních center loni klesl o 25,5 procenta

Průměrný roční obrat regionálních obchodních center (OC), vyjma Prahy, loni po šesti letech růstu podle analýzy společnosti CBRE meziročně klesl o 25,5 procenta. Nejvíce byly v centrech zasažené gastronomické provozy, u kterých propad proti roku 2019 činil 36 procent. Návštěvnost regionálních OC se v uplynulém roce meziročně snížila o 29 procent, lidé ale v centrech více utráceli. Hodnota průměrného nákupního koše vzrostla o 5,7 procenta na 233 korun za jednu návštěvu. Vyplývá to z analýzy Shopping Centre Index, kterou letos podeváté připravila společnost CBRE.

Gastronomie byla v nákupních centrech podle CBRE nejdynamičtějším odvětvím posledních tří let, jež v minulosti zaznamenávalo dvouciferný růst. Prostor pro stravovací provozy se v centrech rozšiřoval. Podle vedoucího maloobchodního sektoru a oddělení správy OC v CBRE Tomáše Míčka byla gastronomie v minulém roce v důsledku protiepidemických opatření uzavřená zhruba 130 dní.

"Vloni sehrál rozhodující roli podíl, jaký měly na celkové ploše obchodních center ty obchody a služby, které mohly být i přes vládní omezení v provozu. Právě tito nájemci nakonec ovlivňovali celkovou návštěvnost centra i jeho ekonomické výsledky," řekl Míček.

Móda, která je na nákupní ploše typického regionálního centra (bez započítání Prahy) zastoupená nejvíce, když zaujímá 37 procent plochy, loni zaznamenala propad obratu o 34 procent, hned za ní byly doplňky s poklesem zhruba 32 procent. U těchto kategorií podle CBRE sehrála roli sezonnost. Prodejci kvůli zásobám neprodaných kolekcí neměli dostatek peněz na nákup nového zboží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy