Recenze - Madonnu nemusíte mít rádi, ale jednu věc jí neupřete - na své slávě pracuje mimořádně tvrdě. Zatímco většina popových interpretů v jejím věku si v těžkých časech hudebního průmyslu hlídá kmenové fanoušky, Madonna s každou deskou připravuje dokonalý stylový re-branding. Nebo alespoň jeho iluzi.
Po výletu do zlatých časů disco na Confessions On The Dancefloor je jedenácté studiové album Hard Candy pokusem naskočit na rozjetý parník současného urban popu.
Madonna nedělá desky, ale prodejní strategie. Úkolem Hard Candy je dobýt americký trh, kde se předchozím dvěma deskám příliš nedařilo a vybudovat si tak co nejvýhodnější pozici před přestupem od Warner Music k Live Nation.
Žádný výlet k minoritám
Možná proto vsadila tentokrát na jistotu a namísto výletu do subkultury zvolila styl, který v posledních letech zámořským žebříčkům dominuje. Vypočítavost? Nezapomeňte, že jsme ve světě popu, kde účel (prodané desky) světí prostředky.
Součástí její strategie byl vždy moment překvapení. Z undergroundu vytáhla neznámé producenty (William Orbith, Mirwais, Stuart Price) a menšinový styl naroubovala na svoji vizi popu. Tentokrát jsou její zbraní hitmakeři Timbaland a Pharell Williams, kteří vlnu černého popu na začátku dekády rozjížděli.
Což hlavně znamená to, že zvuk Hard Candy je předvídatelný až běda. Timbaland (a jeho pravá ruka Danja) ovládají éter mainstreamových stanic už dva roky a fígly Pharella Williamse poslední dobou znějí jako vykrádání sebe sama.
| Čtěte také: Madonna rozbalila první bonbon z nového pytlíku Potvrzeno: Madonna odchází od Warner Music Já jsem umění, říká bezchybná Madonna |
A Madonna k dnes už vlastně tuctovým postupům nemá moc co přidat - autorsky ani vokálně. Druhdy popová vizionářka jen napodobuje o generaci (či dvě) mladší zpěvačky jako Mariah Carey, Britney Spears, Nelly Furtado nebo J-Lo, které si infúzí černého popu zachránily kariéru.
Před rokem Madonna vypustila na internet skladbu Hey You. Ohlašovala obří Live Earth a také spolupráci s Williamsem, i nový směr v její hudbě. Nevýrazný cajdáček s globálním poselstvím je milosrdně zapomenut, jako kdyby ale přenesl na Hard Candy prokletí. Něco je špatně.
Madonna bez Madonny
Počínaje obalem za hranicí vkusu (sado-maso geronto-porno? Děkuji, nechci!) a konče černošským slangem v textech, jenž se za bizarních okolností proplétá se slogany proti globálnímu oteplování. Už pilotní singl 4 Minutes zněl spíše jako nový hit dvojice Timberlake & Timbaland, do kterého se Madonna jen náhodně připletla.
Zbytek desky (zejména v druhé polovině) Madonna pod futuristickými beaty a efekty spíš lapá po dechu, místo aby písním vtiskla vlastní tvář. Trochu to připomíná digitální popravu Britney Spears na Blackout.
Aktuální žebříčkový trhák 4 Minutes je praktická lekce, jak udělat v roce 2008 popový hit; Timbaland ví, kam patří který beat. V rámci jeho producentské diskografie je to ale jen průměr; na míle vzdálený nejen revolučním trackům pro Aaliyah z konce 90. let, ale i skladbám pro Nelly Furtado nebo Justina Timberlakea z předchozích dvou let. Povinná balada Devil Wouldn't Recognize navíc nepokrytě vykrádá starší Justinův hit Cry Me A River.
Podívejte se: Klip k singlu 4 Minutes
Po 4 Minutes následují funkové groove Give It 2 Me a diskem infikovaný Heartbeat - shodně podepsané Pharellem Williamsem. Obě skladby mají velký potenciál stát se rozhlasovými hity - což je společně s dokonalou mediální manipulací nakonec důvod, proč Hard Candy nejspíš splní prodejní cíle.
Dobrá headhunterka
Jinak Madonnin pokus penetrovat svět černé hudby končí stejně jako před čtrnácti lety rozpačité album Bedtime Stories. V taneční hudbě (alba Ray Of Light, Music, Confessions On The Dancefloor) byla jako ryba ve vodě, ale hip hop a r'n'b vyžaduje víc než skandování sloganů v refrénech.
Je to jen důkaz, že Madonna je víc dobrý headhunter než autorka šlágrů a zpěvačka. Když si její hitmakeři vyberou slabší chvilku (tentokrát Spanish Lesson nebo Incredible), řítí se do podprůměru.
Hard Candy jako kdyby už názvem nezastíralo, že jde o popový produkt s omezenou dobou trvanlivosti. Oslava efemérnosti současné popkultury ale hořkne na jazyku, Madonna nemá kromě pár prchavých okamžiků krátkodobé slasti posluchačům co nabídnout.
Pokus o načernění hudby končí vymazáním letos padesátileté Madonny jako popové bavičky a jejího dřívějšího svůdného balancování na hraně provokace. A je to také dost možná naposledy, co její touha popřít čas a nezestárnout je aspoň trochu sympatická.
Madonna: Hard Candy. CD, 52 minut. Vydala Warner Music, 2008.
