Rozhovor - Hudební festival Struny podzimu letos kromě klasiky nezapomněl ani na fanoušky klubové hudby. Večírek Spotlight přenesl do Roxy NOD atmosféru newyorských klubů, kde se potkávají jazzmani s aktuálními trendy černé hudby.
V sobotním programu se například představilo trio amerického pianisty Roberta Glaspera, které vydává na Blue Note a originálně propojuje jazz a hip hop. Dalšími hosty večera byla česko-americká funková formace Ondřej Pivec & CPR band nebo David Dorůžka Trio.
Hlavní hvězdou Spotlight ale byl neortodoxoní britský rapper Ghostpoet, který na hip hop originálně roubuje elektronickou hudbu a za svůj letošní albový debut Peanut Butter Blues & Melancholy Jam si vysloužil nominaci na prestižní cenu Mercury.
V Londýně usazený hudebník (vlastním jménem Obaro Ejimiwe) vyrostl v britském industriálním městě Coventry a v Nigérií, odkud pocházejí jeho rodiče. Letos osmadvacetiletý rapper začínal jako MC v špinavém pouličním stylu grime, ale jeho omezení ho brzy přinutila změnit způsob rapu. Začal si produkovat vlastní, pomalejší beaty a několik let trpělivě piloval styl navazující na lakonické zvěstování každodennosti The Streets, hiphopové básnictví Gila Scott-Herona i temné výpovědi Trickyho.
Několik let zavěšoval Ghostpoet svoje pokusy na MySpace, debutové EP The Sound Of Strangers vydal zdarma ke stažení na portále Bandcamp. Pomohla mu s ním Mica Levi z Micachu & The Shapes. Albový debut vyšel letos v únoru a vysloužil si skvělé recenze.
„Málokdy se debutu podaří zformovat tak ucelenou a zároveň originální výpověď," chválili desku na BBC a další recenze připomínaly, že jde o nejlepší britskou hiphopovou desku od Original Pirate Material od The Streets.
Ghostpoet je mluvčím ztracené generace britských dvacátníků, které vyplivnul školní systém do reality bez ambicí i nadějí. „Já jenom chci žít svůj život a přežít ho," rapuje v Survive It a v jedné z nejsilnějších skladeb letošního roku Cash And Carry Me Home své pocity přenáší do rozmazaných vizí opilce, který se upnul k jediné myšlenkce - dostat se do bezpečí domova.
„Jsem úplně sám/spadl jsem z trůnu, odešel ze scény/hledám cestu a téma/plán nebo schéma/musím si omýt obličej vodou/líné kosti, vstaňte a odveďte mě domů/jsem mimo bezpečnou zónu a alkohol začal právě vyprchávat."
Do Prahy Ghostpoet přijel poprvé - a v tom, že bude vystupovat s jazzmany, neviděl žádný problém. „Pro mě existuje jen jedna hudba, žánry mě nezajímají," řekl rapper, který prý Prahu už několikrát navštívil, ale ještě nikdy zde nehrál.
Přijíždíš v doprovodu živých muzikantů. Hrál jsi někdy jen s DJem?
Nikdy. Chci, aby zážitek z mé hudby byl pro posluchače co nejsilnější a nejživější. S kytaristou a bubeníkem je to rozhodně lepší než jen s Djem.
Četl jsem, že přes svoje jméno Ghostpoet o sobě nerad mluvíš jako o básníkovi. Musím říct, že mi tedy přijdeš víc jako básník než 99 procent ostatních rapperů. Proč ta opatrnost?
(Smích.) Tak to díky. Poezie je pro mě něco příliš konkrétního, něco, co už samo o sobě ovlivňuje přijetí věci, které dělám. A to nechci. Musím říct, že sám sebe nepovažuju ani za rappera. Jádro toho, co dělám, leží někde mezi rapem, žánrem mluveného slova a každodenní konverzací. Lidi se mě hodně ptají, proč se jmenuju Ghostpoet, ale já na to vlastně nemám žádnou odpověď. Prostě se mi jen líbilo. Možná bych měl to jméno změnit... (smích)
V Británii má hip hop kratší historii než třeba v USA a žádný britský rapper nikdy neslavil takové komerční úspěchy jako kolegové za oceánem. Ovlivnili tě nějak britští rappeři jako Roots Manuva, TY nebo Skinyman? Považuješ je za své předchůdce?
Vlastně ani ne. Všichni jmenovaní jsou samozřejmě skvělí umělci, ale na formování mého stylu neměli příliš velký vliv. Když mluvíš o tom, že hip hop v Británii nikdy nedrtil žebříčky, tak musím dodat, že je to velmi dobře. Když začneš dělat hudbu kvůli penězům, vytratí se to podstatné - osobní vyjádření. A ti rappeři, které si jmenoval, vždycky dělali hudbu jen pro hudbu samu. V tom je myslím krása britského hip hopu, který se díky tomu rozvětvil do spousty zajímavých směrů a nebojí se spojovat rap s elektronikou nebo dalšími žánry.
Na čem si tedy vyrostl, když to nebyl hip hop?
Samozřejmě jsem poslouchal spoustu rapu, to nepopírám. Je to základ. Ale nikdy jsem se ve svém vkusu nijak žánrově neomezoval a poslouchal všechno - od kytarovek, přes elektroniku až po experimenty.
Stejně jako u dalších hudebníků tvé generace sis odbyl debut na sociální síti MySpace. Koncertní kariéra přišla až po tom. Jaký byl přerod z obyvákového producenta a rappera?
Nebylo to lehký. Bylo pro mě ze začátku těžký sdílet něco tak intimního, jako je moje hudba, s lidma, kteří se přišli bavit do klubu. Nejobtížnější bylo vyrovnat se s tím, že tě najednou někdo hodnotí nebo kritizuje. V mý hudbě je hodně osobních zážitků a tím hlavním tématem je můj život vůbec.
Tvoje skladby mi přijdou hodně smutné, řekl bych až depresivní. Je to odraz tebe, nebo spíše světa, ve kterém žijeme?
Každý máme svoje lepší a horší dny. Ale já jsem býval ještě depresivnější, když jsem byl mladší. Hodně se na tom podepsalo prostředí, v němž jsem vyrůstal, ať už to bylo v Coventry nebo v Nigérii. Chudoba, nezaměstnanost, zničené město plné beznaděje, tyhle věci se do tvé mysli podepíšou, aniž bys chtěl a zůstanou s tebou celý život.
Tvůj debut Peanut Butter Blues & Melancholy Jam vyšel na proslavené značce Brownswood Recordings patřící Gillesovi Petersonovi, který je něčím jako guru současné experimentální černé hudby.
On mě objevil na internetu a vyžádal si přes mail další tracky. Pak jsme se potkali a dal mi nabídku natočit u něj desku. Do té doby mě nikdy nenapadlo, že bych mohl být profesionální muzikant. Prostě jsem jen dělal věci, které mě baví. Je skvělé, že se díky internetu dostaly k lidem.
Album bylo nominováno na Mercury Prize mezi dvanáct nejlepších desek roku v Británii…
Udělal jsem desku, protože jsem si to chtěl zkusit, a ne proto, abych za ni dostával cenu. Nikdy jsem nepřemýšlel, co bude dál. Možná to zní jako falešná skromnost, ale přesně tak to bylo. Ale samozřejmě to byla pocta.
Nebyl jsi zklamaný, když jsi cenu nakonec nedostal?
Rozhodně ne. Už nominace byla fantastická. Došlo mi, že to musím využít, abych mohl dál posunout svou kariéru.
Teď připravuješ druhé album, na které se bude pohlížet právě optikou úspěšného debutu. Nebude těžké navázat?
Ani ne. Je potřeba dělat věci přirozeně jako doposud. Lidi ode mě teď určitě nečekají další konvenční hiphopové album, takže se můžu vydat, kam chci. Pořád mě baví dělat muziku a je důležité udělat něco, s čím budu stoprocentně spokojený. Nechci sám se sebou soupeřit.
