Jedna z nejinspirativnějších skupin 20. století, která příští rok oslaví 50. výročí, ovlivnila řadu žánrů elektronické hudby i bezpočet hudebníků - od Davida Bowieho přes Depeche Mode až po New Order.
Jejich vizionářství, zamýšlející se nad propojením odcizeného člověka a moderních technologií, se v průběhu let stalo realitou. Dokládá to mimo jiné skladba Computer Love, ve které Kraftwerk již začátkem osmé dekády předpovídali, že osamělí lidé budou jednou hledat vztahy prostřednictvím počítačů.
Skupina vždy pečlivě dbala na propracovanou vizuální stránku svých vystoupení, obalů desek i hudebních videí.
Do nové dimenze ji dotáhla v roce 2012, kdy začala objíždět světové galerie moderního umění a poté koncertní haly s multimediálním projektem Kraftwerk - Retrospective 1 2 3 4 5 6 7 8, který jejich "upgradované" skladby doplnil efektními trojrozměrnými projekcemi.
Turné zdokumentoval téměř pětihodinový komplet živých nahrávek pojmenovaný 3-D The Catalogue, jenž vyšel předloni na různých nosičích, včetně čtyřdiskového boxu na Blu-ray. Kraftwerk díky tomuto projektu loni obdrželi cenu Grammy za nejlepší album v kategorii elektronické a taneční hudby.
Včerejší vystoupení na pražském Výstavišti zahájili skladbou Numbers, kterou ilustrovala "matrixová" projekce zelených číslic. V jejím průběhu za čtyři pulty se syntezátory a computery na pódiu nastoupil kvartet seriózně působících postarších mužů se sluchátky v uších. Byli oblečeni ve futuristických kostýmech, které připomínaly neoprenové kombinézy.
Zatímco za jejich zády na velkoformátové obrazovce se objevovala různá slova či jednoduché slogany, geometrické objekty, zápisy algoritmů nebo záznamy zvukových frekvencí, členové skupiny za přístroji stáli takřka nehnutě, s netečnými tvářemi bez sebemenších emocí. Jako by se sami proměnili v humanoidní androidy v červených košilích z videa k písni The Robots.
Během devadesátiminutového programu, který smazal hranici mezi standardní koncertní produkcí a multimediální show, se Kraftwerk zaměřili především na alba The Man-Machine a Computer World z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.
Z dalších pěti desek většinou zazněly pouze titulní skladby, včetně letitého hitu Autobahn z roku 1974.
Chladně odosobněná hudba Kraftwerk je postavená na jednoduchých "bublajících" syntezátorových melodiích, mechanicky repetitivních rytmech, hlasech zdeformovaných vokodéry a dalších zvucích z "počítačového pravěku".
S tím vším kontrastuje jediný organický prvek - podmanivý hlas dnes již jediného ze zakládajících členů souboru, dvaasedmdesátiletého Ralfa Hüttera. Ten perfekcionisticky znějícímu robotickému popu dodává občasné záchvěvy melancholie i lidskost.
Skupina Kraftwerk pro současnou elektronickou hudbu znamená totéž, co pro vědecko-fantastickou literaturu romány Julese Verna anebo pro filmovou sci-fi tvorba Georgese Mélièse.
Navzdory využití nejmodernějších trojrozměrných technologií se mnohá multimediální kouzla vyznačovala až "retro-futuristickým" půvabem, srovnatelným se starožitně naivní filmovou magií z počátků kinematografie.
Když nad hlavami diváků, kteří u vstupu do areálu obdrželi papírové 3D brýle, začal prolétat virtuální létající talíř a někteří z nich se ho bezděčně snažili dotknout rukou, připomnělo to dětsky užaslé reakce publika během promítání prvních filmů bratří Lumièrových. Tenkrát se lidé domnívali, že přímo na ně z plátna najíždí vlak - a údajně před lokomotivou zděšeně uhýbali.
Chvílemi si publikum pražského koncertu zase mohlo připadat, jako by se ocitlo uprostřed nějakého sci-fi seriálu padesátých nebo šedesátých let. Například ve skladbě Spacelab se diváci díky projekci ocitli uvnitř vesmírného objektu, který se blíží k modré planetě a nakonec přistane ve městě, v němž Kraftwerk právě ten den účinkují.
O sobotní noci tedy létající talíř dosedl za aplausu publika přímo v historickém centru Prahy.
Kraftwerk své trojrozměrné projekce kombinovali - tak jako v případě skladby Tour de France z jejich posledního alba, vydaného roku 2003 - s černobílými archivními filmovými materiály.
Bez dodatečných úprav skupina nechala retro záběry z přehlídkových mol, jež dokreslovaly další někdejší klasiku The Model, melodicky nejpodmanivější píseň večera.
Kraftwerk
Metronome Festival, Výstaviště, Praha, 22. června
V poslední čtvrtině vystoupení Kraftwerk působilo již monotónněji, pozornost většiny diváků si však díky vizuální prezentaci udrželo. V úplném závěru si postupně každý člen skupiny zahrál své "hudební sólo" a poté s úklonou opustil pódium.
Ralf Hütter se s diváky loučil s rukou položenou na srdce. Zřejmě tak označuje místo, odkud - ačkoli je již půl století obklopen nejmodernějšími technologiemi - i nadále vyvěrají jeho hudební vzpomínky na budoucnost.
