Korn sehráli další podařenou variaci na temnou strunu

Michal Pavec
13. 8. 2007 10:00
Bakersfieldská kapela opouští kytarový zvuk
Foto: EMI

Recenze - Není to dávno, co baskytarista Fieldy prohlásil, že každá deska jeho kapely Korn je jiná, ale zároveň skupinu vždycky bezpečně poznáte. Nové bezejmenné album - po debutu z roku 1994 už druhé v historii kapely - to potvrzuje.

Zvuk kapely se s léty mění, ale její charakteristický temnopis zůstává stejně čitelný. Snad hlavně díky paranoidně vystavěnému vokálu Jonathana Davise, který ze sebe chce vychrlit snad všechnu špínu světa.

Zůstává stejně autentický, ať ho doprovází syrový hardcore, podladěné valivé kytary nebo i čistě popová kulisa. Všechny tyhle stylové kouty už Korn vymetli a pokaždé z toho vyšli jako ti, co rockové vlny spouštějí - a ne se na nich jen vezou. I proto se nová, už osmá studiová deska stala jednou z nejočekávanějších rockových událostí roku.

Korn si vyhráli i grafickým zpracováním bookletu
Korn si vyhráli i grafickým zpracováním bookletu | Foto: EMI

S definicí "korního" stylu to ale nikdy nebylo úplně snadné. Nedá se říct, že by se kapela vydala popovou cestou, ale spíš než s tradičními nu-metalovými formulkami teď koketuje s industriálem a elektronikou.

Už předchozí počin See You On the Otherside z roku 2005 naznačil, že se skupina odklání od hutného kytarového zvuku, kterým se Korn tolik proslavili a který nu-metalu pomohl najet na mainstreamovou kolej. Aktuální album dekytarizující proces dokončuje. Vypadá to, jakoby se Korn chtěli co nejvíc osvobodit a soustředit na výraz.

Kapela si to úspěšně vyzkoušela loni v zimě na koncertě MTV Unplugged, kde dokázala, že nepotřebuje tvrdost, aby skladbám dodala správnou atmosféru. Stejně jako u lidí i u písní platí, že ne všechno si po vysvlečení zachová stejný půvab jako v úkrytu pod (tvrdými kytarovými) šaty. O to bylo prosincové vystoupení cennější.

Jejich kompozice jsou ale pořád temnější než nejčernější kocour, zároveň jim nechybí síla výpovědi.

Člověka až zamrazí při poslechu schizofrenních běsů ve skladbě Bitch We Got a Problem. Stejně intenzivní je balada Kiss, která se snaží evokovat špatně popsatelné pocity stíhající člověka na konci milostného vztahu.

Zbylé trio Munky (kytara), Fieldy (basa) a Jonathan Davis (zpěv)
Zbylé trio Munky (kytara), Fieldy (basa) a Jonathan Davis (zpěv) | Foto: EMI

Vypořádali se i s někdejším kytaristou Headem, který v roce 2005 opustil skupinu, protože nalezl cestu k Bohu. A ve své knize Save Me From Myself se do někdejších spoluhráčů pěkně obul. "I read your little book and... ha ha ha," posmívá se zpěvák Davis bývalému parťákovi v písně Love and Luxury.

Vůdčí úlohu ale hraje skvěle vyvážená píseň Evolution, která se po právu stala prvním singlem a vlajkovou lodí desky. Korn ji předvedli už na červnovém koncertě v Praze, kde předskakovali Ozzymu Osbourneovi, a už na první poslech bylo zřejmé, o jak silnou skladbu jde.

Pokud nasadíme na bezejmennou desku přísnější metr odpovídající kvalitám kapely, dospějeme nicméně k závěru, že ve výstavní královské oboře se pohybují i slabší kusy. Nejsou sice na odstřel, ale jen doplňují stav.

Důvodem určitých výkyvů může být skutečnost, že Korn se stali kompoziční manufakturou vyrábějící nahrávky jako na běžícím pásu. Jen za posledních osm let vydali pět alb, a to ještě nepočítáme koncert MTV Unplugged a výběrové kompilace.

Foto: EMI

Tvůrčí potenciál kapely, která se odchodu kytaristy Heada a bubeníka Davida Silverii smrskla na trio, je sice obdivuhodný, přesto by jí určitě slušela trpělivost. Kdyby nastavila kritičtější síto, vydávala by méně desek, ale slabší místa by vymizela.

V porovnání s předchozí, rozhodně propracovanější deskou See You On the Otherside působí bezejmenné album jako o něco ošklivější dvojče. I tak se ale Korn mohou pochlubit, že vydali další podařenou variaci na temnou strunu.


Korn: Untitled. CD, 49 minut, vydala firma Virgin/EMI , 2007

 

Právě se děje

Další zprávy