Rozhovor - Tohle se nejspíše nikdy neohraje: tři teenageři si koupí hudební nástroje z bazaru, založí rockovou kapelu a s muzikou, která míchá odkaz jejich oblíbených kapel, poblázní celou Británii. Trio The Subways z anglického Hertfordshire, které zahrálo v sobotu na letošním Sázavafestu, v téhle indierockové pohádce ještě stále žije.
Hned první demo poslali The Subways Michaelu Eavisovi, který je za jejich drzost odměnil pozvánkou na talentovou stage festivalu v Glastonbury. To se psal rok 2004; a když se k chvále přidal i John Peel, bylo jasné, že trio má zaděláno na velkou kariéru. Debutové album Young For Eternity (2005) propojilo jejich milovaný zámořský grunge rock s britským punkem, prodalo v Británii nenápadně sto tisíc kusů a kapela s ním prorazila i za oceánem.
Druhou desku All Or Nothing už natáčeli v Americe a Butch Vig jako producent (Nirvana, Smashing Pumpkins) byl další splněný sen. Třetí album Money & Celebrity chystají The Subways na polovinu září. Před měsíce ho ohlásil odpichový singl It's A Party, který je návratem k jejich divokým začátkům.
„Za tu dobu jsme se moc nezměnili. Pořád nás strašně baví muzika," říká kytarista a zpěvák Billy Lunn. A na otázku, co by řekl svému osmnáctiletému já, kdyby ho potkal na ulici, odpovídá: „Trochu se uklidni a užívej si to. Nebuď tak vynervovanej."
Vaše kapela je tak trochu rodinný podnik, který tvoříš ty s bratrem a basistka Charlotte, tvoje bývalka. Je to výhoda, že máte v kapele takhle blízké vztahy?
Určitě si myslím, že máme lepší vztahy než ostatní kapely. Jsme si fakt blízcí a turné je pro nás pořádná zábava. Nejen to. Milujeme i rozhovory, focení, samozřejmě rádi píšeme muziku a jezdíme po světě. Kdyby se mě někdo zeptal na jedinou klíčovou věc, kterou potřebuješ pro úspěšnou kapelu, určitě bych odpověděl: „Hraj jenom se svými nejlepšími kamarády. Prostě s lidmi, kterým můžeš věřit a být k nim upřímný."
Jako svůj největší vzor uvádíte kapelu Nirvana. Letos slaví jejich Nevermind dvacet let. Jaké máte první vzpomínky na tuto desku? Když vyšla, muselo vám být sotva šest sedm...
Byla to první deska, kterou jsem poslouchal poté, co jsme se vrátili s tátou z mého prvního rockového koncertu, což bylo na stadiónu Wembley, kde jsme viděli AC/DC. Tátův kamarád mi tam půjčil nějaké desky ze své sbírky a Nevermind byla jednou z nich. Pustil jsem si ji, protože mě zaujal obal. Hned jak jsem uslyšel úvodní pasáž k Smells Like Teen Spirit, byla z toho láska na celý život.
S Nevermind je spojená i vaše kariéra. Druhé album jste natáčeli s Butchem Vigem, producentem této slavné desky.
Byla to pro nás obrovská pocta. Když jsme měli čas, vyprávěl nám historky z časů, kdy pracoval na Nevermind, a my jsme mu hltali každé slovo. Butch je fantastický producent a na to, že nám dal šanci s ním pracovat, nikdy nezapomeneme.
Nové album Money & Celebrity, které vyjde v září, jste ale natáčeli se Stephenem Streetem, který má za sebou desky The Smiths nebo Blur. Chtěli jste natočit album, které bude znít víc britsky?
Přesně tak. Napsal jsem hodně materiálu, když jsem se chodil bavit z kámoši doma v Británii a taky při sledování BBC. Nejdřív jsem měl texty a pak až muziku, což jsem předtím nikdy neudělal. Poté, co jsem napsal pár tracků, mě napadlo, že Stephen Street by byl ideální producent. Zkontaktovali jsme ho, jemu se skladby líbily a šel do toho.
Při natáčení druhé desky jsi musel na operaci kvůli výrůstkům na hlasivkám a jeden čas hrozilo, že nebudeš nikdy zpívat. Přemýšlel jsi, co bys dělal, kdyby se splnily nejhorší předpovědi?
Můžu mluvit jen za sebe, ale doufám že zbytek kapely by mě nenechal ve štychu a dál bychom hráli spolu. Jen bychom si asi našli jiného zpěváka nebo zpěvačku.
Hráli jste před slavnými kapelami, jako jsou AC/DC, Oasis nebo Foo Fighters. Na kterém z těchto koncertů jste byli nejnervóznější?
Určitě před Foo Fighters. Dave Grohl bubnoval v jedné z našich nejoblíbenějších kapel vůbec, teď je frontmanem největší rockandrollové kapely současnosti, takže sdílet s ním jedno pódium bylo fakt děsivé. Naštěstí se mu náš koncert líbil a my jsme měli příležitost se s ním i zbytkem kapely potkat. Oni jsou typem kapely, kterou by chtěli být úplně všichni. I po té spoustě let milují muziku, své fanoušky i koncertování.
Vůbec prvním rozhlasovým DJem, který zahrál váš track, byl samotný John Peel. Vzpomínáte na to, jaké to bylo slyšet svůj track poprvé v rádiu?
Bylo to na stanici XFM a on zahrál náš singl 1am. Celá rodina seděla kolem rádia v obýváku, a když nás zahráli, všichni začali křičet a skákat do vzduchu. Byl to fantastický pocit.
Spousta lidí vás viděla hrát ve filmu RockNRolla režiséra Guye Ritchieho. Jaké bylo natáčení?
Guy nás natočil na jednom z našich koncertů. Filmaři přijeli do Bournemouthu, kde jsme v klubu The Firestation měli už dřív domluvené hraní, takže na tom nebylo nic nepřirozeného. Chtěl, abychom hráli jako obvykle a dělali všechno tak jako vždycky, aby zachytil koncertní energii. Byl to ovšem zvláštní pocit vidět se pak na velkém plátně v kině.
Do Česka se vracíte už potřetí. Jak se vám tu hraje?
Těšíme se, že se k vám zase podíváme. Čeští fanoušci jsou šílení. V tom dobrém smyslu.
