Písničkář James Harries v Česku natočil album, jaká obdivujeme ze zahraničí

Petr Vizina Petr Vizina
12. 2. 2020 12:16
Pětačtyřicetiletý anglický písničkář James Harries už koncertoval a natáčel s první ligou českých jazzmanů, klavíristou Emilem Viklickým a basistou Petrem Dvorským. Zároveň fanouškům nabídl ke stažení i album natočené pouze na mobilní telefon při svém turné a doprovodil jej vlastními fotkami, také z mobilu.
James Harries zahájí turné 21. února v Liberci. Tři dny nato novou desku pokřtí v pražském Jazz Docku, 25. února jej čeká brněnský Kabinet múz.
James Harries zahájí turné 21. února v Liberci. Tři dny nato novou desku pokřtí v pražském Jazz Docku, 25. února jej čeká brněnský Kabinet múz. | Foto: Julie Vrabelová/Tranzistor

Počeštěný Angličan, rodák z Manchesteru, tedy už byl experimentujícím folkařem i příslušníkem zdejší hudební smetánky. Na nové desce Superstition (Pověra) teď s pomocí osmatřicetiletého klávesisty a aranžéra Viliama Béreše sebevědomě vykračuje nečekaným směrem.

James Harries.
James Harries. | Foto: Štěpán Svoboda/Tranzistor

Kudy, je patrné hned z úvodní skladby, podle níž se album jmenuje. Píseň Superstition je gospelová halekačka s dupotem kongregace na první dobu a tlesknutím na druhou. Optimisticky nabitá nahrávka s ozvěnou velké modlitebny nebo koncertní haly.

V textu si James Harries dylanovsky hraje s dokumentární zkratkou - "Dojnou krávu jsem odvedl na jatka, jak mě to mohlo napadnout?" - a v refrénu zase s dráždivostí rozdílu mezi pojmy náboženství a pověra. Tam však podobnosti s písničkářským řemeslem i hra se slovy končí.

Ve třpytivém saku

Na společné nahrávce se Harries a Béreš pouští proti proudu času ke kořenům popu, ať už v gospelu, nebo soulové hudbě.

Hned následující skladbu Before We Were Lovers jako kdyby natočili ve studiu Stax Records v americkém Memphisu koncem 60. let minulého století, včetně zpěvákovy roztoužené fistule ve stylu Marvina Gaye či Stevieho Wondera, za souhlasného pobrukování dechové sekce. Ostatně právě soulový génius Stevie Wonder kdysi nahrál Superstition, skladbu téhož jména.

Duet Something Like This připomene šťastnější chvíle Markéty Irglové s Glenem Hansardem. Jemně pulsující, rafinovaně gradované skladby Lonely Dancer nebo Reckless Love and Slow Redemption jsou nenápadným signálem, že Harries s Bérešem ovládají manuál ke vzniku chytlavé, nikoliv podbízivě ulepené popové písně.

Skladba Before We Were Lovers z Harriesova nového alba Superstition. | Video: Tranzistor

Naléhavostí i jistou podobnost hlasu se Harries blíží Jeffu Buckleymu, slavnému rockovému zpěvákovi, který zemřel ve třiceti letech, příliš mladý na to, abychom se dozvěděli, kam by směřoval dál. A našli bychom další spřízněnosti - entertainery, kteří jsou zároveň skvělí zpěváci, jako Justina Timberlakea či Michaela Bublého.

Třpytivé sako takových bavičů začíná být Harriesovi volné v ramenou, jakmile je listening příliš easy. Viz skladby Sorry a You Meant Everything.

"Chytrý pop" a jiné polibky smrti

Vynikající album, nejen na české poměry, deska náročná k tvůrcům a přístupná posluchačům. Takže brzy v rotacích těch nejposlouchanějších rádií? Takhle jednoduše to u nás nefunguje.

Obvykle se hudrá na málo odvážnou dramaturgii mainstreamových rádií, včetně veřejnoprávního Radiožurnálu. Selhávají, protože hrají stále totéž dokola. Trh si žádá stále nové zboží podobné tomu starému. Jenomže komerce je příliš snadný terč.

Ani náročnější hudební prostředí si s popem neví příliš rady - vynikající Midi lidi, pro širší publikum nestravitelní svým bizarním humorem, bývají označováni za "chytrý pop".

Titulní píseň Harriesova nového alba Superstition. | Video: Tranzistor

Dokonce i ambiciózní kapely jako Lanugo nebo Toxique, s nimiž hrával či hraje Harriesův kolega Viliam Béreš, patrně mají za to, že pop je triviální záležitost, kterou hudebníci s jazzovým vzděláním na konzervatoři zahrají s prstem v nose. Mnohdy ji ale dovedou jen bravurně napodobit.

Album Superstition nejspíš vědomě odkazuje k hitu nevidomého klávesisty a zpěváka Stevieho Wondera. Ten v písni vypočítával pověry a jejich důsledky. V souvislosti se stejnojmenným albem Jamese Harriese a Viliama Béreše se tedy nabízí jedna domácí pověra - že podobné nahrávky dokážeme obdivovat jedině u zahraničních hudebníků. Album Superstition bude testem prostředí, do něhož přichází.

James Harries: Superstition

Tranzistor 2020

 

Právě se děje

před 9 minutami

Tyčkař Kudlička je poosmé halovým mistrem republiky

yčkař Jan Kudlička se poosmé stal halovým mistrem republiky. Mezi muži se díky dnešnímu vítězství za 554 centimetrů posunul na druhé místo historických tabulek nejúspěšnějších atletů. Více titulů v hale nasbíral jen bývalý výškař Jaroslav Bába, který jich má jedenáct.

Bronzovému medailistovi z HMS 2014 Kudličkovi na výšce 554 centimetrů odpadl poslední domácí konkurent Matěj Ščerba, který zapsal 533 cm. Staronový šampion, který loni získal na halovém mistrovství republiky stříbro, si pak nechal zvednout stojany na 561, ale při pokusech o nejlepší český výkon sezony neuspěl.

"Letošní halová sezona byla o chloupek lepší než ta loňská, ale byli jsme zvyklí na lepší sezony. Doufám, že ta další, tedy letní, bude lepší. Pocitově převládá optimismus, výkonově ne, 560 mě letos neuspokojilo. Vím, jak vypadaly tréninky, pocitově to bylo o hodně lepší než ty výkony," řekl v rozhovoru na ploše.

Obrovskou radost měl z pátého titulu na 60 metrů překážek někdejší halový mistr Evropy Petr Svoboda, který závodil letos poprvé. Překážky si pětatřicetiletý závodník pražského Olympu při tréninku postavil teprve před šesti dny. "V neděli jsem zkusil techniku, v úterý náběhy, dneska jsem běžel rozběh a pak finále. Tenhle čas mě, doufám, nechá ve středisku a připravit se na olympiádu. A hlavně zůstat zdravý. Jelikož mi halová sezona začala dnes, tak byla úžasná a zároveň optimistická," radoval se z vítězného času 7,66. To je nejlepším český výkon sezony, ale o 22 setin pomalejší než Svobodův český rekord.

Předčasně skončila snaha Jana Veleby o rekordní šestý titul na šedesátce. Kvůli zranění se musel na poslední chvíli odhlásit. "Včera (v pátek) při rozcvičení jsem ucítil lehkou bolest v tříselné oblasti a následné lékařské vyšetření potvrdilo, že je tam svalové zranění, asi i dírka. Na nějaké závodění by to nebylo," uvedl na svazovém facebooku.

Zdeněk Stromšík tak měl ulehčenou cestu ke druhému titulu za sebou. Závodník domácího SSK Vítkovice zvítězil v čase 6,64, čímž vyrovnal vlastní rekord šampionátu z loňského roku.

Potřetí za sebou vyhrála šedesátku Klára Seidlová, která časem 7,27 sekundy zaostala o čtyři setiny za svým českým rekordem. Posedmé se halovou mistryní ČR stala koulařka Markéta Červenková, která si posunula letošní maximum na 16,81 metru.

Vynikající výkon v rozběhu na 400 metrů předvedla Lada Vondrová, která si vylepšila osobní rekord z Czech Indoor Gala o třináct setin na 52,12 a zařadila se na páté místo letošních evropských halových tabulek. V neděli by ji před finále čtvrtky měl čekat ještě rozběh dvoustovky. Finále na 200 metrů případně poběží půl hodiny po své hlavní disciplíně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy