Recenze - Po třech letech se Sting přihlásil s novou deskou. Předchozí Songs From The Labyrinth vydal spolu s loutnistou Edinem Karamazovem na značce Deutsche Grammophon, což je nejváženější vydavatelství klasické hudby na světě. Jestliže i jeho nové album If On A Winter´s Night… vychází u stejné firmy, dá se předpokládat, že půjde o nahrávky stejného typu.
V podstatě je tomu tak. Nová deska ale přináší zásadní rozdíl. Není věnována jen jednomu autorovi (Songs From The Labyrinth výhradně tvorbě renesančního skladatele Johna Dowlanda), ale vybírá si skladby většinou folklórního původu, renesanční a romantickou klasiku a po dlouhé době na albu najdeme i dvě původní Stingovy skladby.
Stingův zpěv i interpretační přístup je sice většinou podobný Písním z labyrintu, ale do skladeb pronikají prvky elektrifikované hudby či moderního jazzu. Pro ty, jimž to zní moc učeně: je to podobné, jako kdyby Divokej Bill začal hrát renesanční hudbu - a ztratil při tom veškerý úsměv. Stingova deska je totiž navíc koženě vážná, tváří se jako velké umění, a to je rys, který může iritovat i jeho nejzarytější příznivce.
Kontemplace v zimním čase
If On A Winter´s Night… je vánoční album. Protože ale vánoční alba jsou momentálně na gramofonovém trhu out of fashion, pojal Sting svou desku šířeji. Jsou tu koledy jako Gabriel´s Message, ale také ukolébavky, folklór s prvky lidových křesťanských meditací, barokní skladby J. S. Bacha, Michaela Praetoria a Henryho Purcella a další kompozice se společným jmenovatelem kontemplací v zimním čase.
Na první poslech nelze albu vytknout nic. Tolik skvělých muzikantů se na deskách sejde výjimečně. Libanonský trumpetista Ibrahím Maalouf, Webb Sisters, které v Praze doprovázely Leonarda Cohena, dlouholetý Stingův kytarista Dominic Miller nebo violoncellista Vincent Ségal patří k nejlepším na světě.
Těžko najít i lepší perkusionisty. Stačí si poslechnout jemné rytmické předivo v základech There Is No Rose Of Such Virtue, které má připomínat vzdálený běh koní s kočárem, nebo smyčcové pozadí v Balulalow a budete okouzleni kolektivní muzikantskou invencí. Vůbec každý okamžik, na který se podíváte pod lupou, je úžasný. Z větší perspektivy už to tak zářivé není.
Kdosi už přirovnal Stinga z této desky k hradnímu pánu, který sedí sám v studené hodovní síni, úplně izolován od toho, co se děje mezi lidmi v podhradí. Něco na tom je. Stingova deska je opravdu mimo čas a prostor - a zda se povedla, rozhodne hudební věda za půl století nebo ještě později. Z hlediska soudobého hudebního života If On A Winter´s Night… nudí. Ušlechtile nudí; je mimo.
Dobývání prostoru a času
Přesto existuje jeden aspekt nového Stingova díla, nad nímž stojí se zamyslet. Pokud si připomeneme jeho nahrávky z let 1993-2003, vytane nám na mysl Stingovo dobývání globální kultury v podobě inspirací latinskou, arabskou a afroamerickou lidovou hudbou. Bylo to dobývání prostoru.
Teď se Sting vydal úplně jiným směrem, hraje hudbu napříč pěti, možná šesti stoletími. Je to pokus o dobytí času. Těžko najít někoho jiného, kdo by se o něco podobného tak cílevědomě snažil.
Nejvíc jsme asi zvědavi na Stingovy původní skladby. The Hounds Of Winter bychom si dokázali snadno představit v rockové úpravě. Je to bluesrocková balada, kterou Sting zpívá víc rockovým způsobem než svým středověkovým kvílivým stylem, což v kontrastu s dominujícími houslemi a violoncellem působí dráždivým dojmem.
Lullaby For An Anxious Child s dominující harfou a kytarou je zase blíž dowlandovskému frázování z předchozí desky. Nicméně melodie poměrně krátké ukolébavky zní, jako kdyby její ústřední motiv Sting vytvořil na základě jammování na téma Paint It Black. Ani jedna ze skladeb není z hlediska Stingovy tvorby přelomová nebo aspoň nadprůměrná.
Nejbizarnější skladbou alba je Purcellova árie Cold Song, která se už jednou na rockové scéně objevila. To když ji natočil v pseudosopránové (správně řečeno kontratenorové) podobě roce 1981 německý performanční umělec Klaus Nomi. Sting se tváří, že jeho šílenou kastrátskou verzi nezná, dává jí znovu původní vážnou tvář, ale pamětníci se asi při jeho provedení nemohou vyhnout vzpomínce na svérázný Nomiho styl.
| Čtěte také: Policejní dechovka eskortovala The Police do důchodu Sting se proměnil v renesančního pěvce |
Za úspěšnými singly tato deska určitě nemíří. Kdybychom k nabídce Stingovy desky přistoupili z hledisek, která jsou pro současnou singlovou kulturu příznačná, pak stará anglická koleda Soul Cake je takovým představám nejblíž. Má nejvýraznější melodii, uvolněné taneční tempo a energii, která vyleze i z rádijíčka.
Už druhá deska populárního rockového muzikanta přináší krok stranou. Začíná být otázkou, zda se z úkroku nestává Stingova hlavní cesta. Je to jeho život a jeho cesta, ale velké části jeho příznivců by to asi bylo líto.
Sting: If On A Winter´s Night… CD, 62 minut. Vydala firma Deutsche Grammophon, 2009.
