Report - Chvílemi to mohlo vypadat, že Gwen Stefani připomíná tu baletku v piruetě, která se otáčí nad hrací skříňkou. Jenže na rozdíl od ní ji evidentně nepohání klíček, ale dieselový motor. Aspoň tím se dá vysvětlit, že zpočátku vlažné a odtažitě reagující publikum donutila v sobotu k finálním ovacím.
"Nestyďte se, musíme se jen maličko poznat. Máme na to jen trochu času," pronesla elegantně v několika vstupech spolu s tím, že Praha je poslední zastávkou sedmiměsíčního turné, a tak si ho kapela chce užít. A musela během tohoto dvouhodinového rychlého rande opravdu chtít hodně.
Po efektním nástupu zlatavého spektáklu, kdy se začátkem skladby Sweet Escape vjela na pódium zlatá klec, z níž se Gwen za pomoci svých Harajuku Girls plus čtyř dalších tanečníků vylámala, následovala Rich Girl opět s epicky muzikálovou choreografií jako bankovní vloupačka.
Ovšem tím show vyčerpala momenty a la Broadway a odstěhovala se spíš někam na brooklynskou ulici k prasklému hydrantu. Zůstaly sice převleky, ale ubylo jevištních efektů. Gwen akcentovala, co se naučila u No Doubt - a jde jí to líp než hrát si na Cats.
- ČTĚTE: Gwen přivezla do Prahy kontroverzní harajuku
- PROFIL: Je Gwen Stefani pořád jen holka? Ani náhodou
Mimo jiné nebát se čas od času upozornit na schopnosti někoho z doprovodné kapely, což maximálně vyniklo, když basačce Gail Ann Dorsey poskytla vokální party ve skladbách Early Winter a Real Thing. Ta zase na oplátku ve vypjatých momentech pomůže hlavní hvězdě schovat její hlas ve svém, aby nic nepokazilo dojem dokonalosti.
Gwen bohatě zužitkovala brilantní schopnost komunikovat s publikem. Jasně, že jste už dost podezíraví, když vám každý druhý interpret na každém třetím koncertě vychvaluje Prahu, ale Gwen to nějak uvěříte, odpustíte.
A jestli před deseti lety s No Doubt provokovala sloganem I'm Just a Girl in Czech Republic, pak v sobotu s roztomilým akcentem odpočítala Hollaback Girl hláškou: Kde jsou všecky moje holky?
Zvládá kontakt jako málokdo, což někdy naráželo na nechápavost nebo neznalost jazyka u pražského publika. Nemá tendenci ohromovat sama sebou, i když ví, že by mohla. Jestliže se zbavila muzikálové efektnosti v kulisách, pak do gradace setu ji počítá.
Ví, že proběhnout se publikem a zpívat mezi lidmi na tribunách zabere. Ví, že vytáhnout na stage kluka, co slaví dvacáté narozeniny, aby se s ní vyfotil, bude ideální moment: cosi jako polibek před závěrečnými titulky. Funguje to, prvoplánově dojímá, a přesně kvůli tomu jste přišli.
Pozoruhodné je, že ačkoli prezentace Gwen Stefani patří do kategorie opulentní podívané někam po bok Christiny Aguilery, Pink nebo Madonny, ve výsledném dojmu ze sobotního koncertu přes jevištní vychytávky, osm tanečníků a velkoplošné projekce ve mně převažují slova jako střídmost, civilnost a neokázalost.
Jako to nejvymáklejší představení, které má v něčem povahu školní besídky. Leccos je otevřené, leccos se může pokazit - ale nejdůležitější je, že té úžasné hlavní hrdince bez kazu všichni fandí a pomáhají jí.
