Los Angeles - Do Los Angeles vůbec nepřijela, přesto se stala nejvýraznější postavou 50. ročníku Grammy. Amy Winehouse si z šesti nominací odnesla pět cen: nahrávka roku, objev roku, skladba roku, nejlepší ženský pěvecký výkon a nejlepší popové album.
Pouze v kategorii hlavní - album roku - ji předběhl Herbie Hancock s deskou River, jež je poctou zpěvačce Joni Mitchell. Bylo to tak teprve podruhé, co v nadžánrové kategorii zvítězila jazzová deska. "Akademie ocenila obry, na jejichž ramenou stojím, jako je Miles Davis a John Coltrane," řekl.
| Čtěte také: Irglová se zlatých gramofónků nedočkala Čtěte také: Kdo vyhrál Grammy. Seznam nominací i vítězů |
Kvůli zamítnutému vízu do USA odzpívala Amy Winehouse skladby Rehab a You Know I'm No Good prostřednictvím živého vstupu z londýnského studia. Zpěvačka, která touto dobou podstupuje odvykání, je podala solidně až uštěpačně, byť bylo znát, že je v tenzi a pomáhá si přehráváním.
Ani druhý favorit Kanye West nezklamal, zvítězil ve čtyřech kategoriích. Má nejlepší rapové album (Graduation) a nejlepší rapový výkon (Stronger). Obstojně si podle očekávání vedli Foo Fighters - nejlepší hardrockový výkon, nejlepší rockové album.
Zatímco Amy Winehouse jednu z cen věnovala "mámě, tátovi, mému zavřenému Blakeovi a hlavně Londýnu", hodný syn West ji posla nedávno zemřelé matce a okřiknul kvůli tomu orcherstr.
Rockové album mají White Stripes a jedno vítěztsví už každopádně jisté prezidentský kandidát za demokraty Barack Obama. V kategorii mluvené slovo porazil Billa Clintona, Jimmyho Cartera i Alana Aldu.
Přenos z losangeleského Staples Center začal signifikantně - virtuálním duetem Alicie Keys s promítaným Frankem Sinatrou. To nastavilo způsob, kterým přenos uchopil padesátiletou tradici udělování nejsledovanějších hudebních cen.
Černobílý jazzový i gospelový archiv se prolnul se současností tak, aby hranice byla co nejvíc zamlžená a neidentifikovatelná. Průřezem se zmínkami Lee Hazlewooda i Luciana Pavarottiho.
Průnik historického odkazu populární hudby - který ma za mořem svůj smysl - se shodou okolností přesně strefuje i do trendu okatého recyklování retro motivů. Což mainstream plně docenil, když dal právě Amy Winehouse pět cen.
A tak ceremoniál nabídl vystoupení Rihanny, která nechala na svůj megahit Umbrella (nejlepší rapová spolupráce) napršet swingovou instrumentaci; v podobném duchu se zachovala i Beyoncé. Tu navíc doplnila Tina Turner. Staříčci se za ruku drželi s juniory.
Zvuk roku 1997 přitáhl Kanye West, když s ním skladbu Stronger zahráli fosforeskující kmotři nového elektra Daft Punk. Foo Fighters si zase splnili sen každé do sebe zahleděné rockové kapely, když se nechali se v singlu Pretender jistit symfonickým orchestrem.
Na odkaz Beatles se vzpomínalo ve dvojím mazlavém provedení. Nejprve v pohybovce od Cirque du Soleil, jejichž představení Love uzmulo cenu Glenu Hansardovi a Markétě Irglové v kategorii soundtrack.
Poté s řádným americkým patosem došlo na interpretaci Let It Be tak, jak zazněla v hudebním filmu Across The Universe postaveném na písních liverpoolské čtyřky .
Samozřejmě, že v úhrnu se jedná o matějskou, která neoslavuje hudbu, ale určitou funkční podobu průmyslu. Ceny dostávají ti, kdo je už dostali loni nebo kdysi…
Ovšem dramaturgii jubilejního ceremoniálu se při tom pohledu do zpětného zrcátka podařilo nevybourat cestou vpřed; - i když ne, že by se nic neodřelo, to zase jo.
Na country i rock'n'rollu se dalo ušetřit. Ale i tak vzpomínání neupadlo v pláč nad ztracenými zlatými časy a uchovalo si charakteristicky americký přemrštěný náboj sebevědomé rekapitulace.
Což po víkendu, který přinesl takové hity jako volba prezidenta nebo galavečer Deska roku, působilo jako pytlík s ledem přitlačený na bouli.
