Glosa - S vědomím toho, že rozlišovat populární hudbu na ženskou a mužskou není z hlediska gender theory příliš košer, musí bedlivý pozorovatel hudebního dění přiznat, že zpěvačky a interpretky nad svými mužskými kolegy v posledních letech s přehledem vítězí.
Nejde jen o komerční úspěchy Adele nebo Emeli Sandé, zpěvačky umí skvěle zachytit ducha doby (Lorde, Julia Holter, Jenny Hval) i posouvat formu popu do nových krajin (Beyoncé, Janelle Monae).
V únorovém glosáři si představíme trio nových "holčičích" desek, které stojí za povšimnutí - psychedelické rockerky Warpaint, indie rockovou kapelu Dum Dum Girls a britskou popovou zpěvačku Katy B.
Warpaint - Warpaint (Rough Trade, 2014)
Po loňském úspěchu desek Savages a Haim to vypadá, že čistě dívčí kapely se na nezávislé scéně vrací do módy. Není to ale rozhodně jen záležitost marketingu postaveného na svůdné image nebo pouhé ideologické (feministické) gesto - holky s kytarami umí stvořit svébytnou písňovou estetiku, kterou by pánové nejspíše nezvládli.
Potvrzuje to i aktuální eponymní album losangelského dívčího kvarteta Warpaint, které dýchá unikátní snovou atmosférou. S výraznými písničkami je to ale poněkud horší.
Debut The Fool z podzimu 2010 představil Warpaint jako kapelu čerpající z odkazu britského post-punku konce sedmdesátých let (The Fall, Joy Division), daly se v něm ale vystopovat i prvky amerického psychedelického rocku.
Před natáčením nové desky prý neposlouchaly nic jiného než undergroundový hip hop, na studiovém albu číslo dva je ale mnohem citelnější vliv bristolského trip hopu devadesátých let - klaustrofobická Hi s elektronickými bicími zní trochu jako Massive Attack v období alba Mezzanine, zatímco následná Biggy odkazuje na slastné depky Portishead.
V obou případech ale platí, že pro důkladně budovanou náladu a zvukový design (se kterým jim výrazně pomohl producent Flood) zapomenete na melodie, za které jako kdyby se Warpaint trochu styděly.
V ozvěnách nakonec Warpaint utopí i průzračnou a křehkou baladu Son, která desku uzavírá. Tady posluchači dojde, že dívky tentokrát ochotně vyměnily výrazné singly za celistvou výpověď nahrávky. Album skutečně drží pohromadě obdivuhodným způsobem a procházet se sevřeným "sonickým" vesmírem jeho padesáti minut je výjimečný zážitek. Připravte se ale na to, že když deska skončí, nejspíše si z toho nebudete nic pamatovat.
Dum Dum Girls - Too True (Sub Pop, 2014)
Kalifornský projekt Dum Dum Girls, za nímž stojí písničkářka Dee Dee Penny, je v mnohém ideálním příkladem indierockových kapel z přelomu první a druhé dekády nového tisíciletí.
Jejich nahrávky mají lo-fi zvuk, jsou hodně zahleděné do sebe a stojí na četných, často obskurních odkazech z minulosti popu. Předloňské EPčko už ale svým názvem End of Daze (Konec mámení) ohlásilo, že Dum Dum Girls se v budoucnosti chtějí vymotat z labyrintu autistického popu a třetí dlouhohrající album Too True to absolutně potvrzuje.
Dee Dee sice znovu napsala desku v osamění svého bytu, její dvorní producent Richard Gottehrer ale ve spolupráci se Sune Rosem Wagnerem (frontman The Raveonettes) dodal nahrávce mohutnější, bezmála stadionový sound kytar na steroidech.
Znovu zde zaslechnete vlivy šedesátkové psychedelie, mimochodem Gottehrer v té době napsal několik hitů pro dívčí popové skupiny, mnohem silnější je ale tentokrát vliv shoegaze scény konce osmdesátých let. Rozmazané kytarové plochy skladeb Too True To Be Good nebo Rimbaud Eyes prozrazují lásku k Siouxsie and the Banshees či The Jesus And Mary Chain.
Při přípravě desky prý šéfová Dum Dum Girls četla Rilkeho, Plathovou nebo Bretonův manifest surrealismu a ačkoliv to na první poslech není úplně zřejmé, Too True opravdu potvrzuje, že místo trůnu rockové královny by kdykoliv dala přednost chvilce v knihovně. Mix tlumených ambicí je svůdný, ale také ošemetný - na frak tady dostává upřímnost předchozích desek i výrazné melodie. A zapomenutelné skladby v druhé polovině desky jako In The Wake of You či Little Minx bohužel novinku Dum Dum Girls srážejí spíše do průměru.
Katy B - Little Red (Sony, 2014)
Když Katy B (absolventka proslulé školy ostrovních popových hvězd Brit School) debutovala před třemi lety dlouhohrající deskou On a Mission, byla z toho malá senzace. Zpěvačka zde zhodnotila kreativní kvas dubstepové scény i aktivity kolem vlivné undergroundové vysílačky Rinse FM (její zakladatel Geeneus desku produkoval), nezapomněla ale ani na pop.
Průniku světů klubových experimentů a silných melodií si díky hitům Lights On či Broken Record všimla i mainstreamová rádia. Na druhém počinu Little Red nabízí velmi podobnou kolekci písní, jen se tentokrát snaží působit dojmem seriózní umělkyně disponující velkým poselstvím, což se k nahrávce tanečního popu příliš nehodí.
Za poslední tři roky se v britském středním proudu zjevilo několik zpěvaček vyznávající obdobné propojování over- a undergroundu, jenže ke smůle Katy B disponují výraznějším hlasem (Jessie Ware, AlunaGeorge, Chlöe Howl) i odvážnější uměleckou vizí (FKA Twigs). Proto se od čtyřiadvacetileté zrzky čekalo, že na své dlouho odkládané novince odpoví něčím výraznějším než jen zopakováním už jednou fungující formulky.
Little Red je hra na jistotu, což potvrzuje i fakt, že mezi pozvanými studiovými mágy jsou tentokrát nejen osobnosti z klubové scény (Jacques Greene, Joker, Sampha), ale i stálice žebříčkového popu od The Invisible Men (stojící za hity Jessie J) až po Guye Chamberse, který má ve svém portfoliu přes dvacet Top 20 hitů a je samozřejmě známý hlavně jako dvorní hitmaker Robbieho Williamse.
Chambers napsal baladu Crying for No Reason, která měla z Katy B udělat britskou Rihannu, ale zpěvačce bohužel chybí schopnost zahrát velké "americké" emoce a i v klenutém refrénu pořád zní jako holka z londýnské řadovky.
Ve výrazně tanečních skladbách, jako jsou I Like You nebo 5 AM, pro změnu připomíná anonymní vokalistky z rádiových hitů a pokusy o temné, dospělé skladby (Tumbling Down, Still) připomínající parodie na vážný pop.
O kvalitách desky bohužel nejvíce řekne fakt, že nejlepší skladba Aaliyah vyšla před dvěma lety na EP Danger, které zpěvačka vypustila zadarmo na internet. Little Red je chytrý a současný taneční pop britského střihu, Katy B (i její fanoušci) si od pokračování skvělého debutu slibovali přece jen víc.
