Praha - "Obyčejně nemám rád spojení popu s orchestrem, protože to končí přišíváním dlouhých not na balady. A to je nuda pro hráče, pro publikum i samotného umělce," prohlásil v červnu zpěvák Sting a vyrazil s Royal Philharmonic Concert Orchestra na světové turné Symphonicity, se kterým se ve středu zastaví i v Praze.
Někdejší baskytarista a lídr Police, který se po rozchodu kapely vydal na neméně úspěšnou sólovou dráhu, na něm představuje své nejslavnější písně v symfonických aranžích. Těleso řídí Steven Mercurio. Výběr skladeb zahrnuje hity ze sólové i policejní dráhy: na koncertech zní Roxanne, Every Breath You Take, Englishman In New York, Fragile, Russians, If I Ever Lose My Faith In You, Fields Of Gold i Desert Rose.
Název šňůry je parafrází jako na orchestrální zvuk, tak na dávný hit reggae-jazz-punkových Police a zároveň na poslední páté album kapely, desku Synchronicity z roku 1983. Turné odstartovalo 2. června koncertem ve Vancouveru, pak se Sting vydal na letní vystoupení po Severní Americe.
Záhy rozšířil turné o několik evropských zastávek a jednou z nich se stala pražská O2 Aréna, kam se lze dostat za cenu od 1350 do 2450 korun.
Evropská odnož začala 3. září v Oslu, následovaly zastávky ve Stockholmu a Helsinkách, poté v Rusku a Bělorusku. V úterý hraje Sting v Berlíně, z Prahy se vydá do Švýcarska, Paříže, Londýna, Dublinu, Antverp a přes Něměcko pak do Španělska. V rámci speciálního koncertu někdejší učitel Sting vystoupí ve rodném městě Sage Gateshead.
Royal Philharmonic Concert Orchestra hrál s renomovanými umělci mnoha žánrů; od operních hvězd, jako jsou Andrea Bocelli, Bryn Terfel, Renée Fleming, Kiri Te Kanawa a Luciano Pavarotti, až k populárním ikonám (Burt Bacharach, Diana Krall, Tina Turner nebo Randy Newman).
Sting provází i kvarteto hudebníků: jeho dlouholetý kytarista Dominic Miller, experimentující bubeník David Cossin, vokalistka Jo Lawry a baskytarista Ira Coleman.
Stingův zájem o "symfonickou spolupráci" odstartovalo v roce 2008 vystoupení s Chicago Symphony Orchestra. Poté ho požádal Philadelphia Orchestra, aby se k nim připojil v rámci 153. výročí Academy Of The Music.
"Obě vystoupení byla vrcholem mé kariéry. Proto jsem nadšen turné s Royal Philharmonic Concert Orchestra," pochvaluje si Sting. "Skýtá se mi možnost práce s novou paletou barev a mohu znovu objevovat písně, které byly kostrou mých koncertů více než třicet let."
Stingův "orchestrální příklon" není až tak překvapivý, alespoň vzhledem k jeho nejnovějším deskám. Na počátku sólové dráhy, v roce 1985, ho prý inspiroval sen o modrých želvách: ten pochopil tak, že se má spojit s černými jazzmany a zpívat písně o svobodě.
Od silných popových melodií s jazzovými i soulovými prvky se ale postupně posunul spíš k inspiraci world music. Zároveň jeho písně čím dál víc získávaly na bohatém aranžmá a rozmáchlém zvuku - ale také na větší předvídatelnosti.
Po albu Sacred Love (2003) pak udělal další úkrok stranou, když opustil autorskou tvorbu a v roce 2006 natočil CD Songs from the Labyrinth, kde s loutnou interpretoval hudbu renesančního skladatele Johna Dowlanda ze 16. století.
Pak sice přišel veleúspěšný koncertní comeback Police, kde jejich dávné hity dostaly rockovou infuzi. Ale loni před Vánoci se zpěvák představil s deskou If On a Winter´s Night - kolekcí klasických písní o zimě, mezi kterými nechybějí ani folkové nápěvy a chorály ze 14. století.
V roce 2007 při dočasném návratu Police mizely lístky z předprodejů po světě za několik desítek minut. I americké zastávky Stingova symfonického turné byly okamžité vyprodané. Nouzi o fanoušky nemá osmapadesátiletá globální hvězda, která prodala přes 100 milionů desek, ani na starém kontinentu (poslední vstupenky zbývají i v Praze).
| Čtěte také: Hradní pán Sting medituje ve studené hodovní síni Sting se proměnil v renesančního pěvce Policejní dechovka eskortovala kapelu do důchodu |
V létě vyšlo u firmy Deutsche Grammophon k turné i album Symphonicities. Desku produkovali Rob Mathes a Sting; za mix pult se posadili Elliot Scheiner (Steely Dan, Fleetwood Mac) a Claudius Mittendorfer (Interpol, Franz Ferdinand).
Recenze desky i koncertů se víceméně shodují, že se Sting očekávatelně nedostal pod hranici nevkusu a nepokouší se o křečovité umění. Na druhou stranu však není v předělávkách novátorský, natož radikální, a příliš své písně netestuje v nových kontextech a významech. Paradoxně vstřícněji přitom publicisté přijali pomalejší (a tedy často novější) skladby, u kterých orchestr jen očekávatelně zvyšuje jejich dramatický a melancholický náboj - prý až ke gershwinovské atmosféře.
Nejvíc se recenzenti přeli, nakolik symfonická pleva prospěla předělávce nervního policejního reggae hitu Roxanne (mimochodem skvělá "tango verze" této písně z filmového muzikálu Moulin Rouge Baze Luhrmanna ukazuje, kam až můžou cover verze dosáhnout).
Z odvážnějších předělávek se většině kritiků poměrně líbí Stingova "trochu-keltská" verze Every Little Thing She Does Is Magic. Hodně překvapená byla velká část recenzentů tím, že skoro bez zásahu se obešel ikonický Englishman In New York - čímž to vlastně jeden z prvních Stingových sólových megahitů vyhrál, jak nám cosi naznačují.
