Rozhovor - Čeští fanoušci kultovního synthpopového dua Erasure se v úterý 15. listopadu po čtrnácti letech znovu dočkají. Tehdy se v Praze stavili v rámci svého turné k desce Cowboy, nyní přijíždějí do Incheba Arény kromě baterie hitů s novým albem Tomorrow´s World.
VIP vstupenky za 1100 korun už podle pořadatelů zmizely, lístky za od 830 kroun jsou k dispozici. Předkapelou budou čeští Datwerk (lístky můžete vyhrát zde).
Tváří kapely je výstřední frontman Andy Bell. Mužem v pozadí je multiinstrumentalista Vince Clarke, který víc než než čtvrtstoletí piluje zvuk jejich hitů (Sometimes, Victim of Love, Ship of Fools, A Little Respect, Love To Hate You, Always).
Erasure si Clark založil už coby hvězda žánru; je podepsán pod úspěchem debutového alba Depeche Mode (1981) a zdárně si pak vyzkoušel pop s ženským hlasem Alison Moyetové v projektu Yazoo (1982-1983).
Na desce jste pracovali s producentem Vincentem Frankem, který si říká Frankmusic. Jaké to bylo pracovat s někým, kdo se narodil až v době, kdy Erasure začínali?
Práci s Frankem jsme si opravdu užili, protože disponuje obrovskou dávkou entuziasmu. Navíc má na svůj věk neskutečné znalosti jak z oblasti elektronických nástrojů, tak co se týče hudební produkce. Taky dokáže dělat velmi rychle, takže se každý dostal včas domu (smích).
Jak ovlivnil nahrávací proces desky Tomorrow's World? Myslíte, že s jiným producentem by vznikla úplně jiná nahrávka?
Myslím, že ano. Tomorrow's World zní o dost jinak než cokoliv, co jsme za celou kariéru natočili. V minulosti bylo na našich nahrávkách minimum zvuků, tentokrát jich na desce máme spoustu. Písně jsou zvučnější a tanečnější - to je právě fankův vklad a my jsem se s ním rádi ztotožnili.
Zaregistroval jsem pracovní fotografie, kde stojíte v dřevěné místnosti obklopený hromadou starých analogových syntezátorů. Tenhle muzikantský sen je vaší současnou pracovnou?
Ano, říkám tomu srubové studio (cabin studio) a je v Maine, u hranic Spojených států a Kanady. Před časem jsem si tam přestěhoval "svoje pracoviště" i sbírku syntezátorů z Londýna.
Takže nová deska Erasure vznikala ve srubu?
Jenom částečně - především elektronika. Andyho zpěv se natáčel v Los Angeles u Vincenta a také v Londýně. V určitý čas jsme ukončili "fyzickou spolupráci" a pak už šlo o vzájemné přeposílání zvukových souborů přes internet. On v počítači navrhl aranžmá, já ho nahrál hardwarovým syntezátorem - a on pak tyhle úryvky poskládal do výsledné desky.
Tomorrow's World působí trošku paradoxně: zní na jednu stranu jako retro, na druhou velmi současně…
Srdcem alba jsou písně, které jsme s Andym skládali ve velice tradiční atmosféře, tedy s pomocí akustických nástrojů, kytary a klavíru. Takže ve chvíli, kdy se do projektu zapojil Vincent Frank, už bylo zkomponovaných nějakých dvacet kusů. Ten moderní ráz jim dal právě až Frank.
Jak si vybíráte singly? Mně třeba přijde, že silný hitový potenciál má píseň Then I Go Twisting, ale vybrány byly jiné, spíš pomalejší…
Tahle rozhodnutí spadají pod nahrávací společnost a my se do toho bohužel nemůžeme zapojit.
Takže nejste spokojen s tím, co vybrali?
Ne. (výmluvný smích) Vždycky jsou tu názorové rozdíly. Ale koneckonců oni tu desku prodávají a mají letité zkušenosti, takže nevidím důvod se jim nesvěřit.
A co byste případně vy sám vybral jako singl?
Nevím přesně… Mám hodně rád track You Got to Save Me Right Now - ten bych si představoval jako singl, ale prostě to nezáleží na mně.
Tohle by byla otázka spíš pro Andyho, ale jaká jsou témata nových písní?
Jsou to převážně milostné písně jako obvykle; takže ústředním tématem je láska. Andy si od minulé desky prošel rozpadem jednoho vztahu, tudíž se v textech určitě otiskly situace, které prožil. Otevřel se a je to pro něj hodně osobní zpověď se špetkou vzteku… Ovšem celkově vzato je Tomorrow's World pozitivní deska.
Vnímám určitou spojnici mezi názvy vašich posledních dvou alb. Bylo to myšleno tak, že po „světle na konci světa" ten svět přeci jen nějak pokračuje i zítra?
Nebylo to takhle záměrné, ale vlastně je to poměrně přesné. Mělo to být velmi optimistické, protože Andy i já jsme teď spokojení a šťastní.
Jak budou vypadat živá vystoupení? Viděl jsem letošní záznam, kde zkrátka stojíte za macbookem a nějakým kontrolérem - co ve skutečnosti za tím počítačem děláte?
Dělám toho co nejméně, co jen jde. Mám tam jednoduše MIDI kontrolér připojený k počítači, v něm spuštěné zvuky v programu Logic a jen je živě míchám dohromady.
Mezi posledními dvěma deskami Erasure jste nakrátko oživil dávný projekt Yazoo. Jak vás fanoušci přijali na Reconnected Tour?
Až překvapivě dobře, po všech těch letech. S Alison jsme nehráli vlastně tři dekády, takže jsme si mysleli, že to bude zajímat tak sedmdesát lidí a bude to spíše komorní záležitost, ale lidí přišlo mnohem víc. Takže nás potěšilo, že naše hudba i po tak dlouhé době stále něco znamená.
A uvažovali jste s Alison Moyet, že byste znovu šli i do studia?
Ne, to rozhodně neplánujeme. Dvě desky, které jsme udělali na začátku osmdesátých let, jsou tak akorát. Dalo by se spíš říct, že tohle turné bylo jakousi závěrečnou kapitolou Yazoo.
Registrujete, co dnes dělají bývalí spoluhráči z Depeche Mode? Slyšel jste třeba jejich poslední album Sounds of Universe?
Ano, jejich poslední deska mi přijde velmi dobrá. A letos jsme dělali s Martinem Gorem na společné desce, která je hodně hard core techno.
A kdy by tenhle projekt měl vyjít?
První track by měl být zveřejněný v únoru následujícího roku.
Na albu předělávek Other People's Songs (2003) jste s Erasure vzdali hold starým popovým písním. Oslovuje vás ze současného mainstreamu někdo natolik, že byste mu chtěli udělat cover verzi?
(Dlouhé váhání) Vlastně ani ne. (smích)
Před pěti lety jste s Erasure vydali desku Union Street s akustickými cover verzemi svých vlastních písní, což je pro synth popovou kapelu dost zajímavý krok.
Tuhle myšlenku jsme měli už dlouho a často jsme o tom s Andym diskutovali již delší dobu. Jak už jsem říkal, řada našich písní vlastně takhle vzniká. Chtěli jsme některé z nich posluchačům zprostředkovat v podobě, jak byly napsány, i když samozřejmě v bohatší aranži. A bylo zábavné spolupracovat se všemi těmi skvělými akustickými hráči.
Zvažovali jste ještě další reinterpretaci vlastních písní? Třeba orchestrální aranžmá…
Do něčeho takového se mi nechce. Jediné, co mám teď v hlavě, je příští deska.
Když zmiňujete následující desku, přizvete opět Vincenta Franka?
Já bych rozhodně rád. Nevíme jistě, co se bude dít příští rok, ale každopádně se zkusíme spojit, protože to byla velká zkušenost a myslím, že si nahrávání užil i on.
