Jsou dvě možnosti, jak přistupovat při tvorbě současné hudby - buď z ničeho vytvářet něco, nebo to něco ještě přetvořit a nazvat to něčím. Daedelus, jehož jméno z řeckých mýtů známe jako Daidala, výjmečného umělece, stavitele a vynálezce, zajímá druhá cesta. Jeho bájný vzor chtěl létat a způsobil přitom Ikarovi smrt, Daedela současnosti jeho křídla zatím nesou pořád vzhůru.
Letos třicetiletý podivín, který má v pasu s americkým orlem napsáno jméno Alfred Weisberg-Roberts, vystoupí v sobotu v klubu Abaton na zakončení Sperm Festivalu - přehlídky, která má v erbu jinou elektronickou zábavu než uniformní party a pro inspiraci hledí na proslulé berlínské Transmediále.
Daedalovou první nahrávkou je šest let staré album Hers is (sic), ve které se elektronika potkává s velmi tvrdými rytmy. Na následujícím Invention pak ve svém laptopu vlezl do úplně jiného souboru, našel tam hudbu minulých dekád - a bylo mu jedno, jestli je to swing nebo filmová hudba sedmdesátých let; syntetizátor je zpracoval stejně výkonně.
K hip hopu se napřímo vydal s albem The Quiet Party (2002)... a pak co rok, to jiný styl a nová deska nebo víc.
Míchá nesmíchatelné. To se dnes říká, ale dělají to skoro všichni, jen s mnohem menším espritem a fantasií. Taví historii pop-music, zahušťuje ji beaty lámanými, sekanými i houpavými, koření akustickými nástroji a podává s latinskoamerickou oblohou.
Z multigeneračního domku na předměstí se line kupa zvuků: v jednom pokojí si dědeček přehrává staré muzikály, z druhého hraje tatíkova fonotéka, na chodbě se rytmicky pohupuje Daedelus, střídavě otvírá dveře a z mašinek k tomu přidává rytmy, samply a klávesy.
Daedelus pracuje obdivuhodným tempem a se schopností tvořivě nahlížet do nejrůznějších žánrů. Na poslední dlouhohrající nahrávce Denies the Day´s Demise vydaném loni na labelu Ninja Tune se tvrdohlavý eklektik rozhodnul pro skládání vlastních písní.
Jako kdyby si léta předtím potřeboval terén pořádně ochodit a dnes se už v něm s pomocí vlastního hlasu pohybuje bezpečně. Daedelus se našel v melancholických plochách s nádechem jazzu a rytmů Latinské Ameriky.
Samozřejmě alespoň trochu beatboxu na nahrávce nesmí chybět... i když v tomhle případě je každá škatulka napadnutelná a pochybná ještě před jejím otevřením. Daedelus je totiž svět sám pro sebe.
Jeho živá vystoupení bývají zpravidla velmi odlišná, ale stejně zábavná. A ještě víc rozkročená: oblečen ve viktoriánském stylu stojí na pódiu s laptopem i španělkou.