reklama
 
 

Boris Carloff hledá recept proti české festivalové vatě

2. 7. 2013 10:39
Rozhovor s Borisem Carloffem před Rock for People

Rozhovor - V úterý 2. července odpoledne naplno startuje největší český hudební festival Rock for People. Hlavní hvězdy prvního ostrého dne jsou jasné - gotická punkerka Amanda Palmer, britská kytarovka Bloc Party s jedním ze svých posledních koncertů a alternativně rockový projekt Thirty Seconds to Mars populárního herce Jareda Leta.

Kromě zahraničních hvězd se však program festivalu výrazně opírá i o domácí interprety. Znovu se tedy opakuje rozkol mezi jistou pohodičkou domácích stálic a ambicemi přivážet vlivná zahraniční jména s globálním dosahem.

Jedním z mála účinkujících, kdo v poslední době výrazně překročil český standard festivalové kapely, je producent Boris Carloff. O čilém koncertování se u něj rozhodně hovořit nedá. Vybral si letos jen několik akcí, kde bude hrát - mezi nimi i Rock for People. A aby se od nezajímavé festivalové vaty odlišil, rozhodl se spojit síly s Ghetto Priestem, mimo jiné zpívajícím hostem na starších nahrávkách Massive Attack nebo Asian Dub Foundation.

Aktuálně.cz: Váš set na festivalu Rock for People je kvůli spojení s Ghetto Priestem označován za speciální. Bude ale výjimečný i něčím jiným než zmíněnou spoluprací?

Boris Carloff: Hlavní je to, že půjde o náš jediný společný koncert. Má kapela s Ghetto Priestem bude hrát poprvé živě. Podle mě to je speciální.

A.cz: Odehrajete nějaké nové skladby? Dohromady jste udělali jen In My Lonely Room.

BC: Něco spolu připravujeme. Budeme nahrávat i jednu další skladbu, nicméně teď na ni ještě nedojde.

Ghetto Priest: Budu zpívat v naší společné skladbě In My Lonely Room a také dojde na některé z mých vlastních skladeb. Půjdeme do toho prostě společně.

A.cz: Jak bude spolupráce na pódiu vypadat? Každý hrajete poměrně odlišnou hudbu, Ghetto Priest má blízko k jamajským hudebním stylům.

GP: Abych byl upřímný, nevěnuji se žádnému žánru, ale dělám hudbu. Kvůli tomu jsme se s Borisem Carloffem dali dohromady, protože dělá dobrou hudbu. Potkali jsme se zhruba před deseti lety, když jsem byl na návštěvě v České republice se svým kamarádem, který pro mě nahrál skladbu Life. Později na ní vzniklo mnoho remixů. Jeden byl od Borise Carloffa a ten obstál. Měl feeling jako ze čtyřicátých nebo padesátých let, což bylo opravdu zajímavé. Kvůli jeho zvuku.

A.cz: Boris Carloff odehraje jen několik koncertů v České republice. Těsně po získání ceny Apollo jste řekl, že si nejste jist, zda budete hrát na Rock for People. Přitom to byla jedna z cen.

BC: Říkal jsem, že o tom budu přemýšlet. To jsem také udělal. Obvykle upřednostňuji hraní jinde, mimo Česko to často bývá lepší, proto zde také hraji méně koncertů. Od konce srpna budu v zahraničí a pak už tu do konce roku neodehraji žádné vystoupení. Přemýšlel jsem, jak koncert udělat něčím zajímavější, a napadlo mě, že společné vystoupení s Ghetto Priestem by mohla být dobrá volba.

A.cz: Proč nerad hrajete v Česku. Týká se to jen lokálních koncertů nebo si obecně nepotrpíte na živá vystoupení?

BC: Rád hraji živě, ale už tolik nemusím hraní na festivalech. Je to pořád jedna a ta samá píseň. Takřka na všech hrají ty samé kapely typu Divoký Bill a mě to už unavuje. Osobně nejezdím rád ani na jeden z českých festivalů. Pokud tam mám hrát, pak je to v pořádku, ale nechci tam být jako návštěvník.

A.cz: Často v rozhovorech říkáte, na české hudební scéně nejde dosáhnout velkých věcí. Dokonce jste řekl, že to tady trochu zahnívá. Snažíte se proto místní dění překračovat?

BC: Myslím si, že hodně z kapel, které tady hrají, nejsou ochotny jakkoliv experimentovat a dělat něco nového. Takové scéna pak není vůbec inspirativní a povzbuzující. Místním kapelám stačí hrát na festivalech, aby měly peníze na splacení hypoték a dluhů. Tím to pro ně hasně. Nic víc. Není to o hudbě, ale o práci. Já se chci se hlavně posunout někam dál, dopředu. Prostě nezůstat tady a spokojit se jenom s místními festivaly. 

A.cz: Na desku The Escapist vyšlo mimo jiné několik zahraničních recenzí. Bylo to výsledkem vlastních snah nebo si servery všimly samy?

BC: Mám dvě mezinárodní agentury, které se o tohle starají. Album nebylo úplně všude, na Pitchfork a mnoho dalších se třeba nedostalo, ale většinou byly ohlasy velmi příjemné.

A.cz: Pracujte zároveň jako producent. Snažíte se i mladým kapelám, které u vás nahrávají, vsugerovat myšlenku, že nestačí spokojit se s domácím děním?

BC: Na to by hudba měla být v první řadě zpívaná v angličtině. Za druhé musí být nějak zajímavá. Pokud není, proč by se o ni měl někdo zajímat. Poslední rok jsem se snažil hledat nové kapely a posunout je někam dál. Je to třeba příklad A Banquet. Když jsme spolu začínali, šlo o tři kluky, co vůbec neměli ponětí o tom, jak by v Česku s hudbou mohli být úspěšní. Loni dostali nominaci na nejlepší novou skupinu v cenách Anděl. Podobná situace se aktuálně týká například kapely We on the Moon. Pokud je někdo na určité úrovni, snažím se mu pomoci.

autor: Adam Pešek | 2. 7. 2013 10:39

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama