Recenze - Nové album Boba Dylana Together Through Life přichází dva roky po adorované desce Modern Times a opět dokazuje, že se písničkář v poslední době nachází ve velmi dobrém rozmaru. Třetí tisíciletí mu vyloženě svědčí, byť se paradoxně na novince stejně jako na většině svých posledních titulů obrací zvukově i stylově hluboko do minulosti.
Dylanovi - podobně jako Neilu Youngovi - nedělá přes stovky skladeb na kontě žádný problém psát další; stačí i malý impuls. V případě alba Together Through Life to byla nabídka ke spolupráci na filmu Oliviera Dahana My Own Love Song.
Pro něj vznikla píseň Life Is Hard a pak už to šlo ráz na ráz: 16. března krátké oznámení do tisku, poslední březnový den zveřejnění nové skladby a hned všichni fanoušci stáli v pozoru. Nikomu jinému by přitom neprošlo vydat týden před novinkou hned několik remasterovaných starších alb.
Snad nikdo nemohl čekat výraznou změnu stylu, nicméně Dylan opět dokázal trochu překvapit. Jestliže na Modern Times se obrátil ke kabaretu a písně okořenil swingovým rytmem, tentokrát se zaměřuje na blues a zvuk klasických alb věhlasných vydavatelství Chess a Sun Records.
Tedy těch, na kterých vyrůstal. Hned první zveřejněný song Beyond Here Lies Nothing je celkem tvrdě střiženou bluesovou dvanáctkou s dominujícím zvukem akordeonu, na který hraje David Hidalgo (jinak Los Lobos).
"Akordeon byl vůbec první nástroj, který jsem jako dítě slyšel; je v mnoha ohledech dokonalý," říká Dylan. A právě skrze něj se dostáváme k dalšímu inspiračnímu zdroji, starým jižanským písním stylu cajun; nechybí ale ani vlivy tex-mex.
Dylan zpívá na dalším návratu do minulosti velmi uvolněně a nečekaně srozumitelně; zároveň rázně, bluesově ubitě i zaníceně. Hlavním tématem je totiž tentokrát láska, snad trochu nečekaně od starého cynika. Komentáře "moderního světa" tu sice najdeme také, ale v daleko menší míře než jindy.
Pokud tedy nepřistoupíme na teorii některých recenzentů, že celá deska "tam dole vod mexický hranice" je také doznívajícím komentářem k bushovské Americe, která sice nevěří v darwinismus, ale přežívají v ní jen ti nejodolnější padouši.
O nastupující obamovské éře Dylan koneckonců mluví v interview, která si "otiskl" sám na svých stránkách před vydáním desky jako další důkaz, že strategie showbyznysu nehodlá respektovat.
Na nové desce spolupracoval s Robertem Fosterem, hlavním textařem jiné americké legendy The Grateful Dead. Což trochu připomíná situaci ze 70. let, kdy po přelomovém albu Blood On The Tracks vyšlo Desire; i tam si nechal pomoci s texty.
Ano, nešlo o historický milník jako v případě předešlého alba, jen o nádherně čistou sbírku písní, která ale časem vyrostla do naprosté klasiky a dodnes udivuje svou upřímností. Nové ráno po noční bouři, nadechnutí po vynoření z vody - a s Together Through Life a jejími načrtnutými obrazy se to má dost podobně.
Souzní s tím i snímky proslulého fotografa Bruce Davidsona, které použil pro obal i první klip. Jejich autor strávil léto roku 1959 dokumentováním bandy brooklynských teenagerů, ale s odstupem času z ran zbyly jizvy překryté nostalgickou vzpomínkou.
Dylan si každopádně tuhle alespoň navenek "nic neřešící" podobu užívá. Na novince občas připomíná zpěváka, který si k ránu zpívá v polovyprázdněném mexickém baru sám pro sebe. Na zadní straně obalu zase najdeme fotografii vesnické kapely od Josefa Koudelky z jeho slavného cyklu Cikáni; bezstarostnost a komediantství z ní jen čiší.
I Dylan v sobě vidí spíše komedianta a cirkusáka než seriózního autora; možná proto jeho nové - a vlastně přes to všechno celkem veselé - písně znějí tak přirozeně. Together Through Life možná není natolik výrazné jako Modern Times; v kontextu jeho tvorby je ale podstatnější, že ho stále baví tvořit.
| Čtěte také: Nový Dylan se vyhřívá v posledním slunci Bob Dylan je člověk bez tváře, říká film o něm |
Jestli Moderní doba někomu připomněla snění životem unaveného tuláka, vyhřívajícího se na posledních slunečních paprscích, pak na Together Through Life - která je esencí posledního desetiletí - se Dylan znovu zvedá a vyráží na cestu.
Ostatně jeho Neverending Tour trvá už přes dvacet let a písničkář se na ní pohybuje s vírou, umanutostí, skepsí i nezaručeností. Jak sám říká o novém albu: "I know my fans will like it. Other than that, I have no idea."
Bob Dylan: Together Through Life. CD, 46 minut, vydala firma Sony Music, 2009.
