Praha - Black Mountain jsou typický příklad kapely, která je moderní aniž by to věděla tím, že dělá staré věci starým způsobem. A ještě za to sklízí medaile, především v disciplíně psychedelie.
Debut z roku 2005 jim vynesl přízeň tradičních periodik jako Mojo nebo Uncut; chytil se jich i Billboard.
Dva měsíce před vydáním druhého alba In The Future vyrážejí na evropské turné, které bude kulminovat vystoupením v na prestižním festivalu All Tomorrow's Parties, jehož kurátory tentokrát jsou znovu aktivní Portishead.
O domovském Vancouveru, drogové scéně a lásce k dlouhohrajícím deskám promluvil klávesák Jeremy Schmidt
Mluví se o vás jako o součásti komunity, která se označuje jako Black Mountain Army, mohl bys ji definovat?
To vlastně nic není - jen jméno našich internetových stránek. I když to samozřejmě zahrnuje spoustu našich kamarádů ve Vancouveru, s kterými se cítíme být spříznění. A další z důvodů je ten, že když jsme uváděli stránky do provozu, byla doména Black Mountain pochopitelně dávno zabraná.
Tři členové Black Mountain pracovali coby streetworkeři při nadaci Insite, která mimo jiné vyměňuje narkomanů stříkačky a snaží se minimalizovat rizika na drogové scéně, bylo tohle prostředí pro kapelu určující?
Ne zcela. Řada našich známých dělá například pro Portland Hotel Society, což je organizace, která se stará o bezdomovce. Propojení tu je, ale hlavní důvod je v tom, že zaměstnání tohoto typu je poměrně flexibilní a nejsou moc velké problémy domluvit si se šéfy třeba volno na turné. Je to práce bez pevného časového rámce, tudíž pro muzikanty naprosto ideální
Přesto se o určité části Vancouveru mluví jako o ráji heroinu v severní Americe.
To určitě tak je. Ano jsme na mapě! Ale s naší hudbou to nemá nic společného. Lidé často hledají spojitost mezi námi a sociální prací, ale my na to nechceme nijak klást důraz. Rozhodně nejsme mluvčí Insite ani jiných organizací.
Black Mountain - Set Us Free
Pohled Black Mountain na hudbu je silně tradiční. Jak jsi hodnotil remix, který vám pořídili Unkle?
No, ten jsem slyšel jen jednou. Ale byl dobrej. Nebylo to sice ve stylu, který by se mi líbil - ale způsob interpretace naší hudby mi přišel vtipnej.
Máte skladbu na soundtracku k Spider-Manovi 3, předskakovali jste na turné Coldplay. Jak moc tyhle dvě skutečnosti pomohly vaší kariéře?
A bych byl upřímný, myslím, že neměly skoro žádný vliv. Hrát s Coldplay znamená, že hraješ pro fanoušky Coldplay a máš šanci zalíbit se jen pár jedincům. Zbytek davu posílá svým kámošům esemesky ve stylu: Kdy už tahle kapela skončí a začnou Coldplay?
Kdo asi tak na koncertě někoho jako Coldplay bude mít chuť zajímat se o kapelu, o které nikdy neslyšel Řekl bych, že jediní, kdo nám věnovali pozornost byli novináři (smích). A se Spider-Manem je to podobné. David Sardy, který soundtrack produkoval, nás má rád, chtěl s námi nahrávat, tak si nás pro projekt prosadil. I když oboje byly zajímavé příležitosti, není to náš svět.
Absolvovali jste společné koncerty i s kapelou The Cave Singers, která pochází z nedalekého Seattlu. Existuje mezi tamní scénou a Vancouverem propojení?
Města v podstatě sousedí, ale výměna téměř nefunguje. Sám neznám moc kapel ze Seattlu a vlastně jsem neznal ani Cave Singers. I když vlastně je fakt, že oni nahrávali svoje album ve Vancouveru ve stejném studiu jako my. Josh a Amber z kapely jim pomáhali, Cave Singers se hodně nechali inspirovat zvukem naší první desky.
Váš zvuk je často přirovnáván k Led Zeppelin, Black Sabbath, ale i k psychedelii a Velvet Underground. Což je hudba, která tíhne k velkým celkům a produkování alb jakožto finálních a ucelených produktů. Oproti tomu současný trend míří k singlům a funkci shuffle.
My chceme dělat alba. Líbí se nám ten koncept a ikonografie, něco, co přetrvává od šedesátých a sedmdesátých let. Pojetí, kdy se album hudební útvar - stalo něčím jako dokumentem. Je možné že pro "generaci shuffle" to vůbec nic neznamená, ale pro nás zase neznamená nic iPod shuffle. Prostě si budeme dělat alba jako King Crimson nebo Pink Floyd.