Recenze - Lucie Bílá má skoro po čtyřech letech novou studiovou desku. Album s trochu zavádějícím anglickým názvem Woman je její první po čtyřicítce a není proto divu, že z něj přímo sálá potřeba vyrovnat se s tím, že už jen těžko může oslovit teenagery, možná ani mladší dvacetileté publikum.
Vtom je showbyznys nesmlouvavý: ve chvílích, kdy se zpěvák cítí na vrcholu pěveckých schopností, začíná většinou prohrávat partie popularity s mladšími a nezkušenějšími.
Ostatně Madeland asi není ten nejprestižnější partner pro právě odstartované turné k albu Woman, které je neobvykle orámováno cover verzemi. V obou případech jde o skladby, které mají pověst prubířských kamenů, na nichž popové divy předvádějí technickou dokonalost. Jak Stop, v němž excelovala na konci 80. let anglická zpěvačka Sam Brown, tak slavné barokní Albinoniho Adagio (v provedení blízkém verzi Lary Fabian) jsou písně, v nichž se Bílá snaží krotit.
Nejsou to skladby vhodné pro její ukřičené polohy trpící domovnice, jejich bol je spíše uvnitř, nicméně ve Stůj se občas pokusí trochu afektu do písně vpašovat. Je to sice v míře, která neurazí ani příznivce tohoto vyjádření, ani jeho odpůrce, kteří tvrdí, že veškerá vášeň se u Bílé projevuje řevem; ale být to asi nemuselo.
Dva hity, které album přináší, přesně vystihují zmíněnou pozici hledající zpěvačky středního věku. Ani v jedné nejde o obvyklý pop; že se z Miluji tě stal rozhlasový hit, je malý zázrak. V mnohém připomíná skladby, které píší pro podobnou cílovou skupinu Hapka s Horáčkem, ale Bílé styl se v nich naštěstí místo teatrálnosti blíží spíše ke sladkobolné křehkosti ruských romancí.
- ČTĚTE VÍCE: Začal český hudební podzim, doba sklizně
Přestože i tady má Bílá několik efektních pasáží, na které si může troufnout jen zpěvačka jejího kalibru, zvládla skladbě dát i cosi intimního, škálu emocí od psí oddanosti po strach z vlastní vášně a citového sebeobnažení. Je to nepochybně jedna z největších skladeb, které má v repertoáru.
Není tajemstvím, že Ondřej Soukup zařazoval druhý (budoucí) hit Kruhy v obilí na desku s největším odporem. Měl pocit, že praštěná písnička, která neřeší milostná dramata, ale vypráví jen a jen o chvíli bujné radosti, na šansonově laděnou desku nepatří.
Zdá se však, že právě tenhle úlet dal albu mnohem lidštější rozměr, nezbytné odlehčení, tři a půl minuty svobody a alespoň chvilku uvolnění od monotónního citového dusna, v němž se popová diva motá dokola.
Kromě toho, že jen málokdy se české zpěvačce povede dát do písně tak přirozený nápor energie, stojí u Kruhů v obilí za povšimnutí dva elementy. Efektní dechové aranžmá, v němž se snoubí lehoučký swing se zappovskou láskou k barytonsaxofonu, a uprostřed skladby překvapivá citace písně Láska je láska, která jako by deklarovala cílevědomý návrat do éry první poloviny 90. let.
Pro Bílou osobně (a pro autorskou dvojici Soukup-Osvaldová samozřejmě také) jsou však asi důležitější zbylé skladby, které můžeme chápat jako neo-šansony. Zdá se, že trojice za nimi kráčí jako za ideální metou, která může nejlépe a důstojně vyhovovat střednímu věku.
Bílá se prala se stárnutím už na předchozí desce, ale některé skladby Jampadampa (včetně titulní) je reflektovaly spíš s necitlivou arogancí. Přesto některé kořeny šansonové nálady současné desky cítíme už tam.
Ve větším množství ale působí nové šansony ukňouraně; do toho, co od tohoto žánru čekáme díky přínosu Hany Hegerové, mají ještě daleko. I tady nicméně vyniknou některé kousky - v mužském rodu zpívaný silný text Pes bezdomovec a do až městského folkloru stylizované Plynový lampy. Tam má Bílá díky Osvaldové o čem zpívat.
Škoda, že i tak zkušená autorka občas zbytečně nadužívá přehnaně emocionální slova jako hnus nebo ksicht - protože právě ta svádí její dvorní zpěvačku k afektům ze čtvrté cenové.
Možná se jednou bude říkat, že Bílá natočila pod anglickým názvem formou francouzského šansonu českou desku ruských romancí. Přes ufňukanost některých písní je to od dob Útěku nejlepší album sehrané trojky. Zápas o dospělou Lucii Bílou, méně pop hvězdu a víc opravdovou zpěvačku, ovšem zdaleka není dobojován.
Lucie Bílá: Woman, CD, 56 minut. Vydala firma EMI, 2007.
