Rozhovor - Letošní podzim nabízí v Česku nebývalou koncertní přehlídku velkých jmen současného alternativního popu. Jedním z nejdůležitějších jsou určitě Animal Collective, kteří vystoupí v úterý 14. října v rámci osvětového festivalu Stimul v pražském Divadle Archa.
Animal Collective si hrají nejen se skladbami, ale i s publikem. Svoje skladby nejprve nazkouší, pak odehrají na koncertech, následně nahrají na album a uloží do výslužby. Tudíž je takřka nemožné čekat od jejich vystoupení známé písně.
Nejen o tom se rozpovídal Noah Lennox, zásadní člen téhle původem baltimorské čtveřice, který vystupuje i coby sólový umělec jako Panda Bear.
S Animal Collective neustále koncertujete a ačkoliv je album Strawberry Jam ještě docela čerstvé a EP Water Curses vyšlo teprve před pár měsíci, hrajete na koncertech nové skladby. Navíc jsem slyšel, že připravujete novou desku už na začátek roku 2009. Jak to všechno stíháte?
Ano, je to tak. Je legrační, že ještě vnímáš Strawberry Jam a Water Curses jako čerstvé desky, protože alespoň pro mě jsou v tuhle chvíli dost staré. Hlavně proto, že už před dvěma lety jsme napsali další písně, které na koncertech hrajeme a už jsme je nahráli i ve studiu. Nové album vyjde teď v lednu. Takže většinu toho, co uslyšíš na pražském koncertě jsou čerstvější věci než Strawberry Jam.
| Čtěte také: Zvířecí kolektiv nepředvídatelně rozdovádí Prahu Animal Collective vedou úspěšný boj s popisností |
Vaše hudba zní často na první poslech celkem chaoticky a komplikovaně. Jak ji skládáte? Píšete na turné a vyvíjíte nový materiál na koncertech, nebo každý zvlášť a pak dáte nápady dohromady?
Většinu napíšeme zvlášť. Dá se říct, že na turné se písně jen potřebně doladí, ale z větší části jsou napsány a propracovány ještě před tím, než je hrajeme naživo. Před koncertováním je ale i trochu zkoušíme, protože by to nebylo fér k publiku. Musíme vědět, jaké ty písně jsou a že jsme s nimi spokojeni. Důležitý je i prvek hry, kdy skladby na šňůře upravujeme. Naše pracovní morálka je především ovlivněna tím, že bydlíme daleko od sebe. Posíláme si po internetu ukázky, aby ostatní vůbec měli představu, na čem individuálně pracujeme. Pak se před turné nebo nahráváním desky sejdeme v New Yorku a chvíli zkoušíme.
Animal Collective - Water Curses
Jste čím dál tím víc populárnější, i když je vaše tvorba stále hodně daleko od mainstreamu. Myslíš, že to má co do činění s tím, že je teď tolik cool být indie? Mám někdy pocit, že lidi spíš nosí trička s kapelami a hlásí se k nezávislé hudbě, protože je to trendy. Možná, že muziku samu ani tolik neposlouchají.
Myslím, že tenhle typ postoje existoval ještě mnohem dřív. Ještě před blogy a internetem. Je to spíš mentalita, která souvisí s tím, co je zrovna cool ve tvé škole. Je to hlavně týnejdžrovský přístup, zkoumání situace, jestli zapadnu do klubu nebo ne. Alespoň já si to tak pamatuji. Spousta lidí chce jednoduše patřit do party, která jí určitý druh jídla, poslouchá určitou novou hudbu a cítí se pak v takové skupině dobře. Myslím, že tohle vysvětluje, proč spoustu lidí přitahují i tyhle indie kapely. A nemyslím si, že by na tom bylo něco nějak obzvlášť špatného.
Neříkám, že je to špatně, jen mě napadlo, jestli vaší hudbu všichni ti lidé skutečně doma poslouchají. Třeba Peacebone je skvělá věc, ale pro běžného posluchače v Česku zní určitě jako naprostý underground. A přesto se nebojím, že by na váš první český koncert přišlo málo lidí.
Musím především říct, že jsem skutečně překvapený úspěchem, kterého se nám dostalo. Nemyslím, že bych tomu úplně rozuměl. Naše hudba obsahuje určité prvky, které můžou přitahovat lidi, pro které není ostatní muzika dostatečně bláznivá. Například to, jak divoce zpíváme, je pro mnohé nejspíš něco, co jinde postrádají. Ve skutečnosti to jsou ale všechno popové písničky. Zjistíš to, když si odmyslíš všechny ty zvukově hravé záležitosti, které se v našich skladbách dějí kolem. Většinu písní, které dnes píšeme, můžeš zahrát na kytaru nebo na piano a zpívat si je. Jsou tam docela běžné prvky, kterých si lidé - doufejme - všímají a můžou se jich chytit.
Připravuješ novou sólovou desku? Person Pitch mělo velký úspěch u novinářů i u publika. Máš na to vůbec čas?
Nemám příliš času, takže to udělám jako posledně. A sice, že novou sólovku poskládám z různých, časem nashromážděných částí. Chtěl bych ji vydat na sedmipalcových singlech. Na každou stranu jednu píseň, což taky nadiktuje délku skladeb. Nemůžou být delší než čtyři minuty a to je vzrušující. Protože spousta písní na Person Pitch byla rozsáhlá, řekl jsem si, že by teď bylo fajn natočit několik kratších věcí. Potom natočím delší verze pro klasické LP. Už jsem nějaké skladby nashromáždil a průběžně vše promýšlím. Můj největší zájem je teď ale rozhodně upřen na novou desku Animal Collective - a myslím, že celý rok 2009 se budu soustředit hlavně na kapelu.
Není někdy příliš svazující, když sis ozkoušel, jak nahrát album naprosto podle svých představ? Co je pro tebe na Animal Collective pořád tak vzrušujícího?
Hrát v kapele a tvořit hudbu na vlastní pěst je něco naprosto jiného. Samozřejmě každý z členů má své výhody, slabosti a nevýhody, jestli víš, co myslím. Ale v Animal Collective hrajeme už docela dlouho a v tuhle chvíli je pro nás společná práce celkem snadná. Každý zná svoje místo a ví, co v kapele fungovat bude, a co ne.Takže nemám potřebu dělat sólové projekty proto, abych z kapely utekl, ale jen proto, že je to zábava a jiný druh tvorby.
Máte nějaké nové objevy pro vaše vydavatelství Paw Tracks? Takoví Black Dice jsou teď i díky vám hodně populární.
Měli jsem velké štěstí, že máme na labelu kapely, které obdivujeme. Když myslím konkrétně na Black Dice, vnímám je jako skupinu starších bráchů. Vzali nás na naše první koncertní turné. Všechny ty věci, jak být muzikantem, jak koncertovat, jaké věci brát vážně a jaké ne, to všechno jsem se naučil sledováním Black Dice. Takže se cítím super-šťastný, že můžu být součástí labelu, kde jsou takoví lidé. Co se týče nových jmen, potkali jsme týpka jménem Dent May. Píše takové jednoduché popové písničky, které zní svým způsobem staře, jako černošská hudba z padesátých a ranných šedesátých let. Má hodně zvláštní příjemnou atmosféru.
Dotýká se vás nějak současná nálada v Americe? Spousta lidí mluví o krizi a obecně padá slovo deprese.
Měl bych říct, že nejsem obzvlášť politický člověk. Nikdy jsem neměl potřebu stoupat si na židli, stůl nebo pódium a říkat lidem o svých postojích. Nemyslím, že je na tom něco špatného, jen prostě takový nejsem. Zároveň, pokud jsem Američan, je prakticky nemožné nemít názor na to, co se dnes děje. Sám dnešní situaci vnímám jako dost extrémní. Ale jestli v Animal Collective máme nějaká politická sdělení, pak jsou určitě hodně skrytá. Musíš číst mezi řádky. Nepojmenováváme písně ala „Nenávidím Ameriku". Má to také co dočinění i s tím, že už ve Státech nejsem.
Žiješ teď v Lisabonu, takže se ti v Evropě asi líbí víc.
Ale nebudu vykřikovat, že by všichni měli Ameriku opustit. „Podívejte se na mě! Je to tu skvělé!" - nebo tak. Nechci nikomu vnucovat svoje názory. jinak jsem opravdu šťastný, že v Portugalsku můžu žít.
