Je to jiná Ambrožova poloha, na niž posluchači jeho ostřejší Jasné páky, "popovější" Hudby Praha, a svého času také bandu Divoké srdce směřujícího v některých momentech ke country nejsou zvyklí. A tak je potřeba si zvykat - na interpreta vyzrálého k věčnosti.
Pětašedesátiletý Ambrož některá témata pojímá skoro teenegersky, "hákem" jako v nové písni Prachy, k níž napsal text a kde zpívá: jak tě prachy štvou, srdce ti rvou a lásku berou. Zjednodušení na jakousi až městskou "lidovku" ale Hudbu Praha, respektive Jasnou páku, provázelo odnepaměti. A kdo tvrdí, že peníze musí každý rocker investovat tak sofistikovaně jako onehdy Pink Floyd v písni Money?
Ambrožova Hudba Praha má jiné přednosti. Především božsky hraje. A na koncertech je to ještě patrnější než z nového alba, kde zase víc vynikají aranžmá.
Ambrož obklopen mladšími, k dokonalosti vyhranými muzikanty dokáže i v menším klubu vyvolat atmosféru velké rockové atrakce, vzácné chvíle - to se projevilo už před třemi roky po vydání předešlé, vlastně první Ambrožovy sólové desky, byť s Hudbou Praha, nazvané Srdeční příběh.
Tady je nutné připomenout souvislosti. Srdečním příběhem se lámala Ambrožova dráha. Po dvou vážných nemocech, z nichž se vykřesal a donutily ho zvolnit tempo, ho opustila původní sestava Hudby Praha. Ta nyní hraje starý repertoár pod názvem Hudba Praha Band. Ambrož pak v produkci Davida Kollera, svého dlouholetého spoluhráče z paralelní kapely Jasná páka, natočil s novými hudebníky sólový debut Srdeční příběh, kde znějí přearanžované starší písně Ambrožových kapel.
Při letmém pohledu je složité se v tom vyznat. Zvlášť když se ještě vrátíme ke kořenům: energetickou bombu Jasnou páku, založenou počátkem osmdesátých let, komunisté při tažení proti alternativní rockové scéně zatrhli a Michal Ambrož musel na podobném základu založit jako mimikry skupinu novou.
Ta pod názvem Hudba Praha debutovala v květnu 1984 v pražském Junior klubu Na Chmelnici a pak se v průběhu desetiletí několikrát rozcházela a zase v obměněném složení scházela. Paralelně s ní začala znovu hrát i Jasná páka. V zásadě ale byly Hudba Praha a Jasná páka dvě židle přisunuté k jednomu Ambrožovu stolu.
A tak se raději držme jeho, protože Ambrož byl od onoho prvního chmelnického vystoupení frontmanem Hudby Praha, ztělesněním jejích idejí. Byly prosté: zpíval - sám to tak pojmenoval - o chlastu, bolševikovi a ženských. A to v trochu posunutém slova smyslu platí také o aktuálním albu s převážně nejnovějšími písněmi, ačkoliv už tu není bolševik. Zdánlivě.
Ambrož to vysvětlil v nedávném rozhovoru pro časopis Headliner: bolševik je i třicet let po revoluci zakuklený všude kolem nás, schovává se i v lidech, kteří ho nepamatují. "Holt byli tak vychovaní," konstatuje. A společenská atmosféra potvrzuje, že se nemýlí.
Možná by se nynější Ambrožova Hudba Praha mohla jmenovat Těžká doba, jak v osmdesátých komunistických letech při hledání názvu skupiny navrhoval její baskytarista, již dvacet roků zesnulý Jan Ivan Wünsch. Tenkrát by ale takový název přes papaláše neprošel.
Dnes by trefně pojmenoval ducha nového Ambrožova alba. Sice se lze těšit nad tím, jak dobrá rocková muzika na něm hraje, obsah písní už ale tak veselý není. V textech převažuje truchlivá atmosféra, a to už od úvodní skladby Uprchlík.
Vznikla na text básníka J. H. Krchovského, v němž rodina při zemětřesení prchá z domu, který ji může zavalit. A nejspíš záměrně tady Ambrož nevybral jinou Krchovského báseň, nějakou pro něho typicky sarkastickou, která by vyvolala aspoň drobné pousmání.
Pro Michala Ambrože je album obrazem katastrofy a toho, co přijde po ní. Dnešní svět vnímá jako destruovaný, řekl Headlineru. Míní tím destrukci hodnot a posouvání významu slov.
Hudba Praha & Michal Ambrož
Warner Music 2019
A za možná nejtvrdší popis dneška, jaký zná, považuje na novém albu text písně, která se jmenuje stejně jako paralelní Ambrožova kapela Jasná páka. Autorem je Petr Váša, "fyzický básník" a hlavní "křikloun" právě Jasné páky.
V textu líčí přízraky v železných helmách, které v českých ulicích hledají cestu k jádru věci, nějakou jasnou páku: "Jako rybáři bez prutů / jako upíři bez špičáků / jako zoufalí alkoholici bez otvíráku."
Možná tou písní "existencionální rocker" Ambrož oznamuje, že se v dnešním světě ztrácí. Posluchač má navzdory tomu pocit, že se Michal Ambrož dokonale našel.
