V paralelně promítajícím kině Atlas byly dnes představeny kolekce filmů Univerzity Tomáše Bati a Vyšší odborné školy filmové ve Zlíně, v následujícím bloku pak pásmo filmů z partnerského Fresh Film Festu a několik bloků nesoutěžních filmů FAMU. Hlavní soutěžní klání se ale odehrává v divadle Archa, kde jsou vystaveny také soutěžní kolekce fotografií a večer po skončení projekcí následují nejen vystoupení kapel, ale i setkávání tvůrců, studentů FAMU, jejich příznivců a dalších diváků.
Hrané filmy ve stínu
I dnes se potvrdilo, že více lze očekávat od filmů dokumentárních a animovaných než od filmů hraných. Z kolekce dnes představených hraných děl se většina vyznačovala sice téměř dokonale zvládnutým řemeslem kameramanů, střihačů a zvukařů, ale méně už snahou o podání zásadnější výpovědi, snahou překročit obzor filmů o mladých trendy lidech. Často jde přitom o filmy na první pohled finančně náročné, navenek dokonalé, oslňující, jejich slabiny jsou převážně scenáristické a dramaturgické. Jako typický příklad takového povrchního a naprosto plochého filmu stačí jmenovat například bakalářský film Na prahu Evy Hodinové. Podobný problém trápí většinu představených děl s delší stopáží (Svatyně Jitky Rudolfové, VR Martina Dudy). Přesto se vyskytují i výjimky, např. paradokumentární Memplex Roberta Krále.
Spolupráce mezi katedrami scenáristiky a režie neprobíhá úplně hladce, přitom dobré scénáře na FAMU určitě vznikají, což dokládá i fakt, že dnes z hraných děl zaujaly dva filmy natočené scénáristy, konkrétně film Klidná rána Tomáše Holečka a přes dílčí nedostatky i Rita Rubinsteinová jede metrem v nejlepším ze všech světů Jany Bouškové. Klidná rána Tomáše Holečka jsou příběhem milostného trojúhelníku, dle anotace z festivalového katalogu jde o rekonstrukci nešťastné události, která se stala na horské samotě Orlických hor v roce 1946. Film překvapil tradičním způsobem vyprávění, kterému se většina studentských filmů spíše vyhýbá ve snaze experimentovat s novými styly i technikami. Působil dospěle a dotaženě i v detailech.
Vysoká úroveň dokumentů
Co se týče dokumentárních filmů, objevilo se dnes hned několik kousků, které zaujaly po stránce obsahové i formální. Na prvním místě je třeba jmenovat dokumentární portrét Lucie už je v posteli Jitky Rudolfové (je třeba zmínit, že jde o studentku katedry režie). Jde o místy bolestně otevřenou zpověď mladé matky o manželství, dětech a ztracených snech a ideálech. Dále zmiňme dokumentární studii katedry kamery Vetešník, kterou natočil Gyorgy László. Jejím hrdinou je vetešník a jeho svět, jeho přátelé a zákazníci. Film je představuje ve světě plném starých věcí, odložené veteše, činí tak neokázale, v přiblížení se postavám je přitom velmi úspěšný (např. když sledujeme rozhovor dvou starých mužů o konci života a blížící se smrti, stejně jako při studiích zákazníků proplétajících se mezi starými věcmi).
Vizuální stránka tohoto díla je nadprůměrná (že by další tip na vítěze jedné z oborových cen?), přitom ale nepřebíjí stránku obsahovou. V představených dokumentech se vícekrát objevilo téma náboženské, ať už šlo o film Pěstitelé svátosti Adama Ol´hy o dvou svérázných interpretátorech víry či včera uvedenou Jehovovu organizaci J. Bušty. U diváků měl velký úspěch film Na druhé koleji Jana Foukala a jeho hrdinka, pražská bezdomovkyně, prodejkyně Nového prostoru a kamarádka mnoha umělců Majka Prášilová.
Animace a legrace…
U diváků, kterých bylo zvláště na dnešních večerních projekcí skoro více, než sál unesl, mají zpravidla největší úspěch filmy animované, které jsou často o obyčejných věcech, přitom ale vtipné a dobře vypointované. V této souvislosti zmiňme práci Ze života matek Kristiny Dufkové či Edvarda Jana Kolegara. Zaujal také film Uzdravení Zdeňka Durdila inspirovaný povídkou Ivana Vyskočila.
Večer zakončil koncert strhující funk jazzové kapely Madfinger. Její vystoupení dostalo diváky do varu, aniž by se jejich hudba uchylovala k podbízivosti. Nezbývá, než si přát, aby takové vlastnosti měly i všechny studentské filmy uváděné na FAMUfestu.
