Los Angeles - Nejvýše o uplynulém víkendu v žebříčku návštěvnosti amerických kin podle odhadů doskočil snímek Hop o roztomilém velikonočním zajíčkovi, který místo bobků kaká barevné bonbonky a jeho snem je nebýt velikonočním zajíčkem, ale rockovou hvězdou v Hollywoodu.
Kombinace animované postavičky s živými herci nasazená ve správně předvelikonočním čase vynesla z 3580 kin zhruba 38 milionu dolarů. V tuto chvíli jde o nejlepší výsledek roku 2011, jímž byl překonán dosavadní vrchol, lehce podvratný animák Rango.
Režisér Tim Hill, který má za sebou podobné ždímačky na peníze, jako byl celovečerní Garfield 2 či Alvin a Chipmunkové, i tentokrát vsadil na správnou kartu. Film se zdá napodobovat vše, co již bylo jindy úspěšné - např. slepice v Hopovi připomínají něco mezi tučňáky z Madagaskaru a miniony z Já, padouch. Nejen za to to film slíznul od recenzentů: má méně než pětinu kladných ohlasů.
Zajíc, po kterém vám bude šoufl
„Je to Alvin a Chipmunkové jen s jedním chipmunkem a tomuto množství (i když se zdá, že to není možné) odpovídá i úměrně méně zábavy," napsal Owen Gleiberman do vlivného magazínu Entertainment Weekly.
Steve Persall z novin St. Petersburg Times se odvážil i do jídelní metafory: „Hop odpovídá tomu, co zosobňuje laciný čokoládový velikonoční zajíc: je prázdný, má prošlé datum spotřeby a poté, co ho zkonzumujete, vám bude trochu šoufl."
Mnoho kritiků si také všímá toho, jak neuvěřitelně cynicky dodává celý film Velikonocům čistě komerční nádech, a že se jen tváří, že bojuje proti určitým mýtům; ve skutečnosti je nakonec potvrzuje - zajíček totiž musí pochopit, co je jeho údělem a nebýt za zbytečného rebela. Škoda, že zajíce nadaboval prototyp takového dnešního rebela, bývalý moderátor MTV a manžel Katy Perry, Brit Russell Brand.
Snímek je zjevně určen publiku pod 15 let a nejvíc se nad ním rozněžňují náctileté dívky. Podle statistik Internetové filmové databáze (IMDb.com) se naopak silně nelíbí generaci jejich maminek. Kupodivu se o něco více líbí lidem mimo USA; snad jim do určité míry přijde, že si film dělá legraci z Velikonoc v americkém stylu. Ve velikonočně vyzdobeném Česku je Hop k vidění v kinech od čtvrtka.
Uvnitř virtuální simulace
Druhá novinka týdne, akční sci-fi thriller s romantickou zápletkou nazvaný Source Code, utržila 15,1 milionu z 2961 kin a skončil tak za zajícem na druhé pozici. To není ani polovina toho, co Hop. Zdrojový kód ovšem stál jen 32 milionů, zatímco Hop dvojnásobek - čili účetní výsledky jsou zatím vyrovnané. Na kladné ohlasy pak film zajíce porazil víc než čtyřikrát (zhruba 85 procent recenzí, které vyšly v angloamerických médiích, jsou pozitivní).
Snímek porovnávaný s nedávnými dvěma tituly - Všemocným a Správci osudu - natočil Duncan Jones, syn Davida Bowieho a autor komorní ceněné sci-fi Moon, s Jakem Gyllenhaalem a Michele Monaghanovou v hlavních rolích. Zápletka se točí (a to doslova) kolem toho, že muž musí během osmi minut vyřešit složitý problém - jinak vlak, v němž jede, bude rozmetán výbuchem.
Hlavní hrdina je lapen uvnitř dokonalé virtuální simulace, jejíž základní scénář se stále opakuje. Muž přitom vězí v cizím těle a náklonnost mu projevuje a pozornost narušuje krásná dívka. Jednoduchá formulka pro představu zní: Představte si, že by komedie Na Hromnice o den více byla thriller.
Originální zápletka, řemeslné kvality i herecké výkony vyvolaly u recenzentů velmi příznivou odezvu. Například Mike LaSalle z deníku San Francisco Chronicle napsal: „Je to thriller, který si bere sci-fi premisu a používá ji ne kvůli tomu, aby na nás chrlil efekty, ale aby otevřel dveře do lidské duše."
Andrew O´Herir z magazínu Salon.com zase tvrdí: „Je tu dostatek populárně podané fyziky a více než dost skutečné lidské psychologie až tento v jádru popcornový film dostává jistou hloubku."
Skeptičtější byl Scott Tobias z New York Pressu: „Tentokrát měl režisér Jones měl peněz a za zády větší očekávání studia, takže to, co začne jako další existenciální výlet do něčí hlavy, kde myšlenky hrají větší roli než podívaná, se nakonec promění v něco otřelého a kompromisního; tvrdá sci-fi jaksi změkne. "
Více publicistů si také všímá, že hlavní problémem film je sama idea zdrojového kódu, která nikdy není dokonale vysvětlená. Snímek udrží pozornost, ale od půlky se zdá, že narůstají nelogičnosti a popírají se vlastní dříve ustavené principy, až nakonec zbude více otázek než odpovědí.
Na Mezinárodní filmové databázi každopádně se Zdrojovým kódem panuje všeobecná spokojenost. Jde o film s nevídaně vyrovnaných skóre hodnocení (víc než 8 bodů z deseti) mezi muži a ženami, různými věkovými skupinami i americkými a neamerickými diváky. O kvalitách sci-fi se v českých kinech budeme moci přesvědčit od 21. dubna.
Není to dost paranormální
Poslední široce nasazená novinka týdne, horor Insidious (tedy Zákeřný nebo Záludný), který zatím nemá naplánovanou českou premiéru, utržil za první víkend 13,5 milionu z 2048 kin a je třetí. Vzhledem k nízkým (nicméně nezveřejněným) nákladům to bude stačit - horory obecně patří k nejvíce rentabilním žánrům, byť z nich většinou nebývají masové hity.
Příběh Insidious vypráví o mladé rodině (rodiče hrají Patrick Wilson a Rose Byrne) a jejich synovi, který se po tragické nehodě nachází v kómatu. Tělo chlapce pak poslouží jako vstupní brána pro pomstychtivé duchy, zatímco jeho duše je uvězněna v temném zapomnění.
Insidious režíroval James Wan, autor série Saw, a snažil se tu navázat na diskutabilní popularitu, ale nezpochybnitelný komerční úspěch Paranomální aktivity. Na to ovšem například recenzent Washigton Postu Michael O´Sullivan reagoval: „Je to příliš jako Saw a není to dost paranormální." Jiným naopak druhá půle připomíná „méně poetického M. Night Shyamalana" (Šestý smysl, Znamení, Vesnice).
Statistiky IMDb.com poskytují celkem zábavný detail: film se výrazně nelíbí chlapcům pod 18 let (tedy stejně starým jako onen chlapec v kómatu, s nímž si pohrávají démoni). Naopak stejně starým dívkám se poněkud zlomyslně líbí; hlavní cílovkou pak jsou lidé ve věku 18-29.
Recenzenti jsou spíše rozpačití, film má 55 procent kladných rcenzí. „Není tu nic nového. A to, co je nové, není dobře udělané," napsal kupříkladu Stephen Whitty z deníku Newark Star-Ledger. „Nic tak nezpomalí film, jako když si v něm lidé sednou do obýváku a diskutují o významu tzv. astrální projekce," podotknul ironicky Liam Lacey z deníku Globe and Mail.
Podobně ironické pozitivní doporučení zformuloval Steven Rea z deníku Philadelphia Inquirer: „Jestliže vaši představu zábavy na večer naplňuje to, že budete manipulování strašidelnými zvukovými efekty, skokovými střihy a záběry ze stropu, kde cosi výhružně hučí, pak je Insidious film přesně pro vás."
