Praha - Arnold Schwarzenegger oslavil právě před týdnem (30. července) pětašedesáté narozeniny. Za svůj život stihl obdivuhodně zkombinovat kariéru kulturisty, herce i politika. V tuto chvíli věnuje většinu své energie plánovanému comebacku, takže se okolo něj hodně bilancuje. Predátor, Terminátor a spousta béčkového bláta ale v tuto chvíli ustupují do pozadí. Pozornost poutá remake Total Recall, který se za pár dnů objeví i v českých kinech.
Encyklopedie osmdesátek
Na původním Recallu je sympatické, že není ani trochu nadčasový. Považujeme ho za esenci osmdesátých let, což je trochu paradoxní, vznikl až v roce 1990. Režisér Paul Verhoeven volně adaptující krátkou povídku Phillipa K. Dicka z let sedmdesátých si ale často a rád hrál s „poetikou" testosteronem nasáklé dekády a neměl v plánu na tom nic měnit. Pokračoval ostatně i v Hvězdné pěchotě o sedm let později.
Průměrný dělník Arnold Schwarzenegger (jak se jeho postava jmenuje, není důležité, je to prostě Arnold) se tenkrát znenadání stal akčním hrdinou, bojujícím na futuristickém Marsu o svou identitu. Problém tkvěl v tom, že si nebyl jistý, jestli jsou jeho činy skutečné, nebo pouze součástí zábavního počítačového systému Recall, který mu měl pomoct odreagovat se a vybít frustraci, ale zásadně se vymkl kontrole. Jasnou odpověď tehdy nedostal on ani divák.
Chytrý a chytlavý námět před dvaadvaceti lety zaujal a pobavil, podobně jako nápadité masky a tenkrát působivé triky. Samozřejmě ještě poctivé, nepočítačové. Čtvrt miliardy na celosvětových tržbách potěšilo studia a fanoušci se mohli těšit z nového kultu. Šťastný konec? Až dodnes ano.
Nikdo tě tu nechce
Když byl pro remake najat ne právě všeobecně uznávaný režisér Len Wiseman (Underworld, Smrtonosná past 4.0), stanul na ostří nože. V remaku, sequelu či prequelu kultovní klasiky, se musíte fanouškům rychle vetřít do přízně, jinak se vaše šance na úspěch zásadně snižují. Wiseman štěstí neměl a přes veškerou snahu o šíření nadšení si jeho projekt vysloužil přízviska jako „zbytečný", „otravný" a „trapný" ještě předtím, než ho někdo viděl.
Wiseman se studiem totiž udělali během propagace zásadní chybu. Tvrdili, že si nepřejí, aby bylo jejich dílo nazýváno remakem, protože jde o další adaptaci Dicka, ne převyprávění Verhoevena. Tomu odpovídalo i obsazení Colina Farrella do hlavní role. Herce méně podobného Schwarzeneggerovi bychom hledali marně. V tu chvíli, mezi oznámením obsazení a vypuštěním prvního traileru, věřilo projektu zřejmě nejvíc lidí.
Trailer přetékající odkazy a citacemi ale naděje pohřbil. Veškerý příslib novoty zmizel v nenávratnu. Buď neměl režisér (popřípadě producent) tvrdit, co už trailer porušuje, nebo měli sestříhat upoutávku podporující jejich proklamace. Nyní je jedno, jak je chytlavá, fanoušci se jí automaticky cítí podvedeni, popřípadě mají pocit, že prokoukli vábničku na peníze. Vyvstávají debaty o vykrádání, co hůř, o nepřiznanému vykrádání a neúctě. To vše úplně zbytečně, na základě jednoho nerozumného prohlášení.
Antiparodie
Wiseman se v rozhovorech chlubí zběsilou akční scénou točenou na jediný záběr, Farrel připomíná kvalitní, fyzickou choreografii bitek a Kate Beckinsale (režisérova manželka) se rozplývá nad triky. Všichni se tváří, jako by právě natočili milník, a svou práci berou smrtelně vážně, dogma filmů o filmu jim nedává jinou možnost. Vůbec celý projekt však zatím vyhlíží podivně chladně a převážněle. Rovněž podstatný nedostatek.
Už původní Recall měl v sobě značné množství nadsázky, humoru a více či méně nápadné prvky sebeparodování. Nemůžu samozřejmě s jistotou předvídat, jak na tom bude remake, jeho reklamní kampaň ale jakékoliv odlehčení postrádá a zdá se pravděpodobné, že podobně skončí i film. Vypadá to, jako by vznikla jakási antiparodie - podle odlehčeného snímku vážná. Už to samo o sobě nevěstí nic dobrého, protože čemu jsme se jednou smáli, budeme znovu jen těžko přijímat s kamennou tváří.
Tím zbytečněji celý projekt působí. Víceúrovňový snímek jako by měl být zjednodušen na obyčejnou „cool jízdu" pro náctileté. Samozřejmě jde jen o předpoklady, ale právě v tom tkví problém. Nový Total Recall budí téměř výhradně negativní konotace „kroku zpět" a „zlodějiny". Není co si na něm oblíbit.
Prolomit nedůvěru nebude snadné, i kdyby se remake nakonec povedl. Alespoň v to druhé je ale fér doufat. Stojí za připomenutí, že například Zrození planety opic provázely podobné „nepokoje", přitom přijetí i výdělky filmu byly nakonec právem slušné. Na vynesení rozsudku proto počkejme do 16. srpna.
