Karel Spěváček, spolu s Jiřím Zídkem autor Hodně divných příběhů, je režisérem filmu Brak. A je to znát: opět naprostá režisérská a vypravěčská neschopnost, sebezahleděnost a hlavně víra, že když něco připadá vtipné autorům a okruhu jejich spolupracovníků a známých, bude to připadat vtipné ostatním. A k tomu smrtící kombinace: ještě více amatérismu a méně peněz.
Patnáctidílný seriál (vyšel na třech DVD) je zmatenou sbírkou nerafinovaných pubertálních hrůzostrašných historek, jaké si děti vyprávějí na školách v přírodě. Z názvu patrná snaha vztáhnout se k Chaunovým Velmi uvěřitelným příběhům je spíš zbožným přáním. Skvělý povídkový projekt Igora Chauna je lehce morbidní, nabitý humorem černějším než tma v hrobce, a hlavně zvládnutý po stránce filmové.
To o Hodně divných příbězích tvrdit nelze. Prostota děje je zamlžena pomocí rádoby "vychytávek" typu dokreslování obrazu či žánrové stylizace, výsledku nijak nepomáhají ani amatérské herecké výkony deklamujících příbuzných a známých autorské dvojice. Parodické pomrkávání na diváka a neumětelství se tu ruku v ruce brodí záplavami krve a slizu a konec v nedohlednu.
Většinu příběhů autoři odvyprávějí za pomoci komentáře pod obrazem, bez něhož by ty příběhy nejspíš úplně ztratily smysl. Díly jsou propojeny jen postavou pana Bolesti, zakuklence s lebkou na hrudi; myšlenkou je asi poselství, že láska neexistuje a svět je plný zla, nenávisti a hodně divných lidí.
Přesto lze i v tomto moři chaosu vylovit pár kousků s jistým potenciálem: bez výjimky jsou to ty s ženskými hrdinkami. Především díl Rande o dívce, která se přes internet seznámí s jakýmsi Floriánkem a vydává se za ním na venkovský víkend.
V odlehlé chalupě ale narazí jen na jeho matku, která ji opije a svázanou ji nabídne coby narozeninový dárek svému synkovi, ze kterého se vyklube mentálně postižený mladík. I tenhle díl je spolehlivě plný všeho výše řečeného, ale má aspoň vývoj, cosi jako pointu a pokouší se pracovat s napětím.
Brutalita i slash poetika je sice v českém prostředí vcelku nová, pomineme-li Choking Hazard. Ale kvůli neschopnosti vyznívá spíš jako naschvál bez opodstatnění. Kdyby aspoň scény vražd, znásilňování a mučení působily nechutně! Jenže ony jsou spíš směšné a trapné.
Autoři pochopitelně takové hodnocení nadšeně uvítají. Znechucené reakce očekávají, neboť svůj seriál označují za "nejhnusnější, nejtrapnější a nejperverznější věc v dějinách české kinematografie" a dodávají, že "tento perverzní hnus byl vytvořen v náhlém pominutí smyslů".
A možná ani nemá smysl nasazovat tu normální měřítka. Hodně divné příběhy jsou čistým béčkem, z něhož je cítit radost z nevkusu, opojení prýštící krví i euforii z faktu, že tento počin vůbec spatřil světlo světa. Jako béčko možná funguje, jinak tu důvod existence chybí.
P. S. Autorka recenze ta DVD už doma nechce. Pokud se mezi čtenáři tohoto textu najde zájemce, mileráda mu je věnuje. Berme to jako soutěž o nejotrlejšího filmového diváka.
Hodně divné příběhy, ČR 2006, 3 DVD, scénář a režie: Karel Spěváček, Jiří Zídek, celková délka: 260 minut, distribuce MagicBox.
